Škola za komunismu a nyní

Rubrika: Základní školy

1030727_alphabet_on_the_old_style_blackboard

Nedávno vydal Člověk v tísni příručku o školství za komunismu Mýty o socialistických časech, která se snaží zbořit mýtus o vždy ukázněných dětech a kvalitních učitelích, na druhou stranu podává dobu před rokem 89 poněkud černobíle.

Podle reakcí na tuto knihu je jasné, že někteří učitelé na socialistické školství naopak rádi vzpomínají. Jaký je podle ředitelů hlavní rozdíl mezi školstvím za komunismu a nyní? Byli jsme tehdy v něčem lepší?Školství bylo koncepčnější

Na počátku devadesátých let vznikla celá řada nových, zvláště soukromých škol, otevíraly se mnohdy až nekontrolovatelně a nekoncepčně nové obory u stávajících škol.

Pokles žáků a současný demografický vývoj ale způsobil, že celá řada škol má nenaplněnou kapacitu některých oborů, a systém financování škol – žák rovná se peníze, přivedl vedení jednotlivých škol k boji o žáka. Školy se přizpůsobují přáním potencio­nálních zájemců, ať už tím, že se nekonají přijímací zkoušky, mnohdy jsou přijímáni na základě průměrného prospěchu ze ZŠ, a to způsobuje, že škola přijme i žáky, kteří by se za normálních podmínek na tento typ školy nebo obor nedostali. Rámcové vzdělávací programy přenesly zodpovědnost za obsah výuky na ředitele a jednotlivé učitele. Ukazuje se, že to, co se vydává za modernizaci, vnáší často do výuky prvky subjektivismu a chaotičnosti.

Školství před rokem 1989 bylo koncepčnější, dávalo žákům dobrý základ pro další uplatnění. Koneckonců výsledky srovnání našich žáků základních škol se světem byly na prvních příčkách, dnes se znalosti českých žáků zhoršují nejrychlejším tempem ze zemí OECD. Dnešní žáci mají oproti období před rokem 1989 nesrovnatelně větší možnosti a zdroje čerpání informací (internet, svoboda cestování a poznání, zahraniční stáže, výuka cizích jazyků apod.)

Malotřídky obstály v historii

Ve svém příspěvku se zaměřím na malotřídní školy. Proč zachovat typ těchto škol i do budoucna? V čem jsou tyto školy výjimečné?

Právě z pohledu historie, kdy je možné doložit řadou zkušeností, že význam úzkého spojení rodiny a prvopočátečního vzdělávání má obrovský význam na celkový rozhled člověka. Nejedna z těchto škol prošla v minulosti obdobím, kdy právě ona byla jediným centrem kultury v malých regionech. K takovým patří i naše malotřídní vesnická škola v Suchém Dole v okrese Náchod.

Škola poskytuje základy vzdělávání a výchovy pro děti ve věku 3–11 let. Jsme školou moderní, která v posledních letech prošla celkovou rekonstrukcí, přístavbou krásné tělocvičny a úpravou půdních prostor pro školní družinu a knihovnu. V současné době je škola samostatným celkem, který poskytuje veškerou péči v oblasti vzdělávání s podporou Montessori pedagogiky.

Nenahraditelnou výhodu malotřídních škol vidím především v rodinné atmosféře a možnosti individuálního přístupu a znalosti problematiky dítěte.

Do budoucna bychom si přáli udržení a zachování takového typu škol v našem školství, ale i zjednodušení administrativních nároků ředitelů, kteří kromě řídicí funkce působí ve škole v roli učitele, hospodářky, leckdy i uklízečky.

Jedná se o ukázku z časopisu Rodina a škola (č. 1/2011), vydává Portál.

Napsal/a: Sylvia Jančiová

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Lussy

    Já za komunismu navštěvovala malotřídku ve vedlejší vsi a dodnes to nemůžu rodičům odpustit.
    Mamča mě chtěla ušetřit „chaosu města“ a tak jsem sama dojížděla autobusem do vedlejší vesnice, kde jsme byly 2 třídy, v každé 2 ročníky. Tento styl výuky mě strašně vadil, my třeba dostali za úkol počítat příklady a druhá půlka třídy, jiný ročník, měli diktát a mě to šíleně rušilo. Zpátky autobus nejel a tak jsem šla 2 km polní cestou sama. Strašně jsem se bála.
    Když jsem šla na druhý stupeň do města, byla jsem jak Alenka v říši divů a všichni se mi posmívali.
    Vím, dneska je to jiný, i ta moje školička pořád funguje, ale je to tam úplně jiný,ale prostě nikdy bych do malotřídky svoje dítě nedala.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist