Projekt První třídou s VD běží už téměř dva měsíce. Každý týden si můžeme přečíst příspěvky od zapojených maminek prvňáčků, kde nám popisují, jak se jejich dětem ve škole líbí, co se učí, s čím mají problémy, co je těší a zkrátka vše o tom, jaké to je v první třídě.
Do projektu je zapojeno v tuto chvíli 16 maminek a tedy i 16 prvňáčků. Díky článkům se můžeme podívat blíže na systém výuky v jednotlivých třídách. Zastoupení zde má i domácí výuka. Je zajímavé sledovat, jak děti pracují, co se učí jako první, na co kladou důraz jednotlivé paní učitelky, co dělá dětem problémy a co naopak zvládají bravurně.
A protože si myslím, že by bylo pěkné poslechnout si názor i z druhé strany, položila jsem pár otázek paním učitelkám z prvních tříd. Oslovila jsem paní učitelku Blanku, která má letos první třídu potřetí, paní učitelku s přezdívkou Kuzu, která sice letos učí v páté třídě, nicméně s prvňáčky má dlouholeté zkušenosti, a také Brmbulku, kterou znáte z VD poradny Škol(k)a.
Z pohledu maminky školáčka mne zajímalo, jaké mají děti největší problémy na začátku první třídy? Na co by se konkrétně měli zaměřit rodiče, jejichž dítko čeká nástup do ZŠ?
Z odpovědí paní učitelek vyplynul zásadní problém a tím je samostatnost a sebeobsluha dětí. Stále méně dětí to umí. Často jsou k vidění rodiče, jak děti obouvají, oblékají je. To jsou úkony, které by školáček již měl zvládnout sám.
Sama si vybavuji, že jsem už do školky dcerám oblečení přizpůsobovala. Nakupovala jsem takové, kde nebylo žádné komplikované šněrování, složité knoflíky a nesmyslné přezky, které sice vypadají krásně, ale mnohdy je nezvládne zapnout ani dospělák.
Myslím si, že pro učitele, který má plnou třídu rozdílných dětí, musí být obtížné se individuálně soustředit na konkrétní potřeby jednotlivých dětí. Každé dítě umí něco jiného, někdo již čte plynule, další nemá přehled v čase, ale ovládá třeba dobře matematiku. A v tom základním můžeme nejvíce pomoci dětem my, rodiče. Problém rozdílnosti hezky popisuje paní Blanka.
Dítě, kterému se rodiče doma věnovali, hráli si s ním, četli, vedli je k poznání, má neuvěřitelné štěstí a velký startovací potenciál. Bohužel je takových dětí čím dál méně, proto je mezi dětmi velký rozdíl, někdo umí příliš, jiný téměř nic. Kam se poděli rodiče, které chtějí se svými dětmi trávit co nejvíce času nad knihou, při pexesu, povídají si s dětmi. Je jednodušší pustit televizi či počítač, hlavně ať má rodič „pokoj“.“
Když se nad tímto zamyslím, bohužel to v mnohých rodinách opravdu takto funguje. Tato slova potvrzuje i Brmbulka:
A jaké jsou největší obavy?
Mladší dcera měla před nástupem do školy největší obavy z toho, aby byla v jedné třídě se svojí kamarádkou. S tím souhlasím a upřímně si myslím, že pro pohodový vstup do školy je tato obava oprávněná. Další častou obavou je strach z toho, co je čeká.
A jak vidí obavy rodičů paní učitelky?
Dalším problémem může být špatná výslovnost. Reagování na pokyny.
Paní učitelka Kuzu zde uvádí rozdíl v materiálním vybavení. Dříve jsem si myslela, že tento problém se týká až žáků ve vyšším ročníku, ale přesvědčila jsem se, že tak tomu není. Někdy mi přijde i smutné, když stojím na školní chodbě a i malé děti první co udělají, když se v šatně převléknou, vytahují mobily a předhánějí se, kdo v nich má jakou hru, aplikaci či dokonce film.
Moc děkuji paním učitelkám za poskytnutí odpovědí na mé otázky. Čekala jsem, že odpovědi od různých učitelek se budou shodovat a nespletla jsem se. Je vidět, že paní učitelky mají zkušenosti podobné.
V příštím článku bych se ráda zaměřila na různé poruchy učení.
A jaký je váš názor? Napište do diskuze pod článek své poznatky, připomínky.
Máte otázky, na které byste se rádi zeptali příště?
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
Ahoj Peťko,
jak se ptáš na nultý ročník, tak je to tak, že je to opravdu něco mezi školou a školkou. Děti jsou ve třídě ve škole, učí se vnímat školu a její pravidla. Také su učí, ale formou her. Učí se počítat i písmenka. Ve třídě mají interaktivní tabuly spojenou s PC, kde „hrají“ naučné hry, které je připravují na učení. Některé předměty mají jako ve škole, tj. hudebka, tělocvik, výtvarka. Ale také pokud mají splněný úkol od paní učitelky mohou si jít na koberec hrát. Mohu z vlastní zkušenosti se synem říci, že nultý ročník ho velice dobře připravil na školu, nebyl nervózní, když nastupoval do školy, udržel pozornost a poslouchá paní učitelku, kdyžto děti, které jsou hned ze školky nevědí co je tam čeká, jsou roztěkané a chtějí si hrát. Trvá jim nějakou dobu, než se zasvětí do dění školy.Některé maminky tento nultý ročník odsuzují, ale já si ho opravdu nemohu vynachválit.
já taky 🙂
lien písnu jinde, díky za odpoveď…jinak uff je sobota pátek jsem přežila 😀
Bami máš pravdu, že si myslím, že učitel by měl mít více kvalit, než třeba horník nebo někdo, kdo nepracuje s živými tvory, to je fakt, ale mně by stačila i nějaká babička, co má rada děti, to, že si učitelka myslí, že děti nejsou normální je pro mě prostě něco daleko daleko za hranicí slušnosti, natož nějaké morální vyspělosti. Nejde ani tak o to, že někdy prostě člověk třeba bouchne, nebo nemá svůj den a je protivný atd., to je v pořádku, je to život, ale celkový postoj je důležitější, jestli mám rád lidi a nesmýšlím o nich jako o nestaračích, nenormálňácích apod. a jen prostě občas bouchnu, je to velký rozdíl oproti tomu, jeslti jsou pro mě líný flákači, co si sednou radši k televizi a „nenormální“, byť pak mohu mít ve škole celý den úsměv na rtech a být hrozně milá a pak se třeba vylívat na pomlouvání rodin na webu nebo u kafe. Pro mě je vždy lepší ten první případ, je to autentické a upřímné, ten druhý je pokrytecký a falešný a hluboce nemorální.
A k tomu věnování se, je to zvláštní, já ale znám spoustu rodin, kde se dítěti věnují až dost a kdyby ho dostala do úst nějaká taková „učitelka“, klidně by mohla říci, že tomu tak není, děti neumí nějkteré ještě ani mluvit (5let) o nějaké samoobsluze není vůbec řeč apod. A naopak zase znám děti,kterým se věnuje jen ulice a jsou úplně v pohodě. Řeknu ti třeba rozhovor také jedné paní v mateřské škole, která asi třiceti lidem s opovržením vyprávěla, jak tam má děti, kterým se rodiče vůbec nevěnují, že jedno ani nevědělo, co je modelína, bralo si to a strkalo do pusy, že tu modelínu snad v životě nevidělo blablabla. Tak a moje dcera přesně tohle dělá, trhá jí na kousky a dává do pusy, a modelínu má v ruce téměř denně, kdyby byla u ní rázem je v šuplíčku – buď nenormální dítě, nebo rodina, co se jí nevěnuje a ani jedno není pravda. Mně prostě tohle škatulkování při absenci skutečných vědomostí o rodinných poměrech dost vadí a je přihlouplé, je to jen odraz našeho myšlení a v mnoha případech je úplně zcestné. Netrvdím, že se to nemůže nikdy stát, ale i děti bez přímé péče rodičů se můžou jevit jako šikovné a opečovávané a naopak.
Jestli si o tom chceš více podiskutovat, kontaktuj mně jinde :-), nechci se tady o tom dohadovat, aby mi zase pak někdo nezůčastněný nenapsal snůšku nesmyslů, svoje jsem napsala,myslím, že kdo chce, tak to chápe kdo ne, tak stejně nemá cenu to obhajovat. Mně někdy přijde, že potom takové diskuse do puntíku naplňují rčení: „Bav se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku.“ 😛
lien to co jsi napsala je dobrý ale je to pro mě také takový ten extrém, nevím jak to napsat, ale i učitelky jsou lidi nejsou to nadlidi, a možná by jsi si divila jaký přehled o rodině o její fungování právě tomu času co s dětmi jsou ví, někdy i to co nechtějí:D
na dítku poznáš co a jak se dělá atd. a rozpoznáš jestli když zůstanu u toho oblíkání je to tím že to nedělá, protože se to z nějakého důvodu(zminovala jsem v jiném příšpěvku a chápu ) a nebo mu to nejde protože není dozrálé a jeho čas přijde, nehledě na to že občas vidíš i jak to funguje když rodiče pro dítko přijdou….
z tvých příšpěvdů mám pocit jak učitele by jsi vnímala, chtěla vnímat a aby byly dokonalé, nejsou a myslím že i to (pokud to není nějaký blbý extrém) dětem ukáže rozdíly a pomůže jim to si vzít určité věci k sobě….
hlavou mi jedou staré filmy, kde učitel byl někdo ale svým způsobem stále povl co třel nouzi s bídou …
Peťko nemyslím, že by učitelky na takové reakce neměly právo, v podmínkách, jak jsou nastaveny, proto píšu o tragédii. Tím nesmyslným nastavením to začíná a vyhořením a obrácením vlastního možná zklamání z práce vůči dětem to končí. Je to smutné, mně jako člověku by bylo hanba něco takového o jakémkoli dítěti nebo rodiči si myslet /pokud bych přesně neznala jejich denní režim a jak se mu opravdu věnují o normálnosti tedy vůbec nemluvím/ a tady se to naprosto veřejně píše, navíc tedy ta hrůznost je umocněna tím, že to nepíše nějaká uklízečka nebo inženýr, kteří s dětmi nepracují, ale UČITELKA. Prostě všechno špatně – z mého hlediska, do něčeho takového bych své dítě neposlala dokud by to bylo aspoň trochu možné.
Lien, v tomto případě s tebou nesouhlasím. Zkrátka, pokud má učitelka například naplánovanou návštěvu divadla na určitou hodinu, není možné, aby hodinu strojila děti. I ve školce to je problém. Když jsem kolikrát viděla, jak první z dětí už stojí navlečené v kombinéze, čepici, rukavicích a čeká v teple na toho posledního i 20 minut, to je tragédie. A učitelka určitě nemůže pustit již oblečené děti ven samotné.
Když pak má učitelka na hodinu TV 45 minut a z toho se jí 15 minut děti převlékají, nemají z hodiny nic.
Nedivím se, že učitelky na toto už čas nemají. Jsem překvapená tvojí reakcí. Možná to chápu špatně, ale ty si opravdu myslíš, že učitelky na toto tvrzení nemají právo, či nemají pravdu? Proč toto ukazuje odraz školské tragédie?
A stejně tvrzení, že děti, kterým se rodiče doma věnují jsou poznat na „dálku“. Já si to myslím taky. Když někdo posadí dítě k TV či PC a nevšimne si ho celý den, na tom děcku to zkrátka vidím i já a to nejsem pedagogický odborník. Dítě které poznalo péči a zájem rodičů od narození je zkrátka vybavené „jinak“. Takové děti mají úplně jiné vyjadřovací schopnosti. Ono dle mého nejde o to, že umí víc, že by učitelkám šlo o to, že bude dítě umět počítat, psát atd. To vůbec ne. Ale takové dítě umí naslouchat, mluvit, chápe souvislosti, má přehled a zkrátka je všeobecně vzdělanější či jak to nazvat. Ano, tvrdím, že ne každý rodič se svým dětem věnuje a přijde mi to smutné.
Lien, ale ono je trochu rozdíl být líný a být individualita 🙂
Opravdu super článek a odpovědi, je vidět, že mnohé zvěsti o našem školství jsou vesměs pravdivé. Učitelky, které přece nemají čas na to dětem pomoci a nepovažují je za normální, je přesný odraz školské tragédie. Také názor, že děti, kterým se rodiče věnují toho umí víc, než ty, kterým se rodiče nevěnují mi přijde jako z jiné doby, tak někdy středověk. Doufám, že takových článků bude více, jsou pro mě opravdu přínosem, kdyby mě někdy napadlo svěřit děti do péče nějaké jiné osoby např. učitelky, abych měla alespoň představu, jak to asi bude vypadat. Smutné, ale je to realita, individualita je nežádoucí. Lien
Tak tenhle zajímavý článek mi málem úplně utekl. Moc se mi líbí vyjádření paní učitelek a vsuvky Peťky jsou taky skvělé. Samozřejmě bych se měla taky bít o to, že moje dcera je „normální“, ale vím, že se samostatností by na tom mohla být mnohem líp (když to teda srovnám s tím, jak jsem na tom byla v jejích letech já).
Já teda dotazy na prvňáčky nemám, mě by spíš zajímali ti paťáci 🙂 Každopádně se těším na příští díl!
tak školáčka nemám a ještě chvilku mít nebudu, ale snad se tohle rozjede až jednou prvnáčkem budem….
jinak se mi názory učitelek líbí, jen mi trošku přijde extrém v přirovnání že normální děti zmizely…co je to to normální já myslím že jsou, ale s tou sebeobsluhou to je problém, vidím to ve školce ale částečně za to může uspěchaná doba – maminky ráno pospíchají do práce, na autobus atd a tak raději pomůžou a dítě nemá tu možnost a prostor se obléknut a to nemluvím o nervíkách prostě někomu to vadí …
ale když se kouknu do školky je jich dost co to nedávají, někdo přiměřeně věku a jiní naopak překvapí….takže směska….
materiální rozdíly jsou to pozrouji na oblečení někdo jak panenky obléká jiní oblékají třetí dítko do oblečení po ségrách, ale ve školce si myslím to ještě zas až tak neřeší….ale už i tam mluví o tabletech atd…
Milé maminky školáčků, máte na „naše“ paní učitelky nějaké otázky? Chcete se na něco zeptat? Zajímá Vás něco konkrétního?
Padmé, vím jak to myslíš a máš pravdu. Všechno je to postavené k dané době v které žijeme. Učitel/ka z USA by nám tady třeba napsala zase něco jiného. Protože to, co se děje tam, to mnohdy moje chápání zkrátka už nebere. A bohužel se mi zdá, že u nás to k tomu směřuje.
Naši rodiče zase vypravují, jakou úctu měli k učiteli, co si dnešní děti dovolují by si tehdy nedovolil nikdo. A zase to je věc doby v které žijeme.
Taky mám asi „štěstí“, že moje děti značkové věci nepotřebují a neřeší je.
Peťko, budu zcela upřímná a otevřená – všechny současné, tzn. dnešní, učitelky tvrdí (stěžují si), že se děti mění – a přijde mi to úsměvné :-). Víš, moje milá, už Sokrates psal o svých žácích totéž – že děti nemají v úctě stáří, že nedbají autorit, že odmlouvají svým rodičům a i on tenkrát napsal, že studenti tyranizují své učitele :-). A je to dva tisíce let zpátky!!!
PROSTĚ TO TAK JE! 🙂
A moje maminka právě tohle věděla. Neb četla Sokrata a jiné autory/spisovatele/filozofy a hledala rady tam, kde je mohla najít. A proto se tomu nevzpouzela (tomu dění ve třídě) a dělala, co bylo v jejích silách, aby to ovlivnila v pozitivním tónu a tam, kde je to možné :-).
A materiální rozdíly? Ani mě, ani mého syna to nepotkalo.
Značkové věci/oblečení nikdy neměl a ani nemá (nenosí, nekupuji to).
A ani to nevyžaduje (nechce).
A mobil? Ano. Teď už má svůj mobil. Neb je na SŠ. Nicméně – má takovýho „chcípáka“ – může zavolat, napsat sms a to je asi celé. Přesto – nestěžuje si. Nechce nový mobil. Je v pohodě. Připadá mi, že to vůbec, ALE VŮBEC neřeší 🙂 🙂 🙂 .
A víš, Peťko, co mi přijde jako největší paradox???
Kdyby náš syn přišel a řekl manželovi, že „potřebuje“ ten a ten mobil, tu a tu značku, že ho musí mít a že si ho přeje, můj manžel by mu ho koupil 🙂 🙂 :-).
Do teď se NIC takového nestalo. 🙂
Děkuji za příspěvky!
Danasi, tvoje věta: materiální rozdíly jsou dnes vždy, až na prvním místě, je bohužel pravdivá. Kolikrát si říkám, jestli by opravdu nebylo lepší nosit do školy školní uniformy. Řešilo by to něco? Nevím, když se pak stejně děti scházejí na hřišti či jinde venku a předhánějí se, kdo má jaké značkové oblečení, kolo či brusle atd.
A co jsi zjistila? Jak je na tom Alenka?
Milá anonymní, děkuji za příspěvek, nepodepsala jste se, omlouvám se, že nemohu oslovovat jménem.
U vašeho příběhu je krásně vidět, jak je správný sluch důležitý. Logopedů je dle mého opravdu málo. A když vezmu fakt, že někteří se neumějí k dětem chovat a rodič k nim vezme dítko max. jednou, pak je opravdu problém dobrého logopeda najít. Je určitě skvělé, že máte fajn paní učitelku! Držím palce, ať všechny překážky společně překonáte!
Ksalavo, můžu se zeptat, jak vypadá nultý ročník? Je to něco mezi školkou a školou? Děti si i hrají, i se učí?
Ohledně písmenek, nedala ti vaše paní učitelka nějký tip, jak se písmenka učit? Napadá mě, napsat písmenka na čtverečky papíru, rozložit je po zemi a skákat z písmenka na písmenko, u toho později třeba tvořit slova. Najdeme třeba písmenko A a skočíme na něj, pak skočíme na B a zase na A a u toho budeme třeba říkat slova, která na A začínají. Nebo nemusíte skákat, ale hledat je a podávat. Co myslíš?
Padmé, děkuji za pochvalu.
Věřím, že to všechno z vyprávění znáš. Měla jsi to vše z první ruky, to je pravda. Podle vyprávění učitelek se děti opravdu mění, což je asi logické. Jak se mění celá společnost, mění se i děti. Rodiče mnohdy vychovávají zcela jinak, než dříve. Do toho sociální rozdíly, málo času na děti. Věřím, že učitelky to nemají jednoduché.
A stále vás mobil míjí? 🙂
Děkuji za napsání.
Jo… a ještě jsem zapomněla… dávám Ti za „pět“…. hvězdiček… 🙂
Ahoj Peťko, já – jako obvykle – reaguji pozdě – ale přece! 🙂 –
jakmile jsem si přečetla Védéčkoviny od Petry. Tvůj článek se mi líbí :-). Pravdou je, že první třídu svého syna mám daleko, daleko za sebou a tudíž tyto články nesleduji ostřížím zrakem. Promiň.
Nicméně – Tebe obdivuji za to, že se tomuto projektu věnuješ a že píšeš pravidelně články :-). Máš u mě obrovskou jedničku s hvězdičkou :-). Velmi si Tvé práce ve svém volném čase cením. Jsi šikovná. 🙂
A upřímně?
Víš, Peťko, tohle všechno já znám. Znám to. Z vyprávění mojí maminky.
Že jsou děti rozdílné. Že jsou děti znalé a neznalé. Že jsou děti připravené a nepřipravené. Že jsou děti opečovávané a neopečovávané. Tak to prostě bylo, je a bude. A my na tom nic nezměníme.
A nesouhlasím s vyjádřením, že zmizely normální děti. Domnívám se, že můj syn je zcela „normální“ a jeho kamarádi ze třídy (co se vídají a komunikují spolu) mi také připadají zcela „normální“.
P.S. Akce „mobil“ nás zcela minula 🙂 🙂 🙂
já mám doma druhého prvňáčka a není to jednoduché. Kluk navštěvoval nultý ročník, který mu dal strašně moc a jsem opravdu rádi. Nyní je ve třetí třídě a zvládá to bez problémů. Zatím má samé jedničky, úkoly si dělá sám a bez odmlouvání a dělá nám samou radost. Dcera Kačenka nastoupila teď v září a už se učí sedm písmenek a stále se jí pletou. Nevím jak jí pomoci, aby si je snadno zapamatovala. Každý den se písmenka učíme, skládáme papírová písmenka, ale je to stále stejné. Prosím o radu jak ji pomoci s učením písmenek než bude pozdě. Velice děkuji za případnou pomoc.
Mám dceru v 1. třídě a velmi jsme váhali, zda jí tam dát nebo nechat odklad. Od 4 let navštěvujeme PPP a dle vyšetření nemá ještě zcela dovyvinutou sluchovou percepci, zčehož plynou problémy s výslovností, neumí zpívat ani si nepamatuje básničky, v řeči se to někdy projevuje podivným slovosledem, tvaroslovím, neumí vyslovit bez chyby mnohdy ani ne moc obtížná slova,…apod., byly problémy s prostorovou orientací…P. psycholožka mi vysvětlila, že jak se předškoláčci učí např. poznávat které písmeno je první – dcera by věděla, jaké je první, ale prý si nedokázala v hlavě představit, co je začátek. Cvičili jsme dle pokynů, docházíme na logopedii a myslím, že jsme toho hodně zvládli, i když s její tvrdohlavostí to není často lehké. Od návštěvy k návštěvě v PPP byl vidět pokrok. Nicméně dodnes má dcerka ve škole problém např. s určováním dlouhých a krátkých slabik, „neslyší“ samohlásky, čtení slabik je pomalejší a trochu se jí to plete, i když asi tak nějak „normálně“:-) Podle různých vyšetřeních v PPP nám p. pedag.. vysvětlila, že jinak je dcera na školu připravená a ani odklad školní docházky nemůže zaručit, že za rok to bude lepší. I na dceři je znát skokový vývoj – někdy jsme trénovali a trénovali a stále to nešlo, občas jsme tomu dali volnější průchod a najednou to šlo parádně. Časem se prý může objevit dyslexie či podobná porucha, asi se budě hůře učit jazyky. Ať! Hlavně, aby byla v klidu – a to je právě i důvod, proč jsme ji nakonec do školy přeci jen dali – máme totiž výbornou paní učitelku, o které jsme už předem věděli, že je super. I když jsme o ni museli „bojovat“:-) Dcera ji miluje a tak to společně jistě zvládnem i když boj to je a bude…
A pokud ještě mohu trochu porovnat – řekla bych dle mých zkušeností, že při návštěvách logopedky nebo PPP by tam měli být na rodiče trošku přísnější…sice milí, vysvětlující, empatičtí – ale i přísní! Když jsem mluvila s jinými maminkami, měly to celkem – jak se říká – „na háku“ . Vůbec si neuvědomují význam toho, aby dítě správně mluvilo – protože jak bude mluvit – bude i psát, problémy se začnou nabalovat a přitom to nemá např. s IQ dítěte vůbec co dělat…Oni je tam vždycky pochválí, i když pokrok není vidět, aby je neodradili, přitom logopedů je – alespoň u nás – žalostně málo – PROČ??? Vždyť na VŠ specku logo berou tak málo uchazečů…když dnes zavolám s žádostí o návštěvu u naší a jediné logopedky (myslím, pokud bych byla nově příchozí), dostanu termín někdy na konec května!!! Pokud vynecháme návštěvu třeba kvůli nemoci, musíme čekat zase dalších nejméně 4 – 6 týdnů. V desetitisícovém městě ordinuje pouze 1x za týden!! Pokud se do učení neobují rodiče vlastními silami (což mnozí ani nechápou), tak je to žalostně málo a pak se nedivme, že děti špatně mluví. A MŠ toho také moc nezachrání při narvaných třídách – hlavní práce spočívá na rodičích a ti se do toho „musí tlačit“. I když – mělo by to být obráceně, ale není, bohužel…Já bych se nebála i mírného „vyhrožování“ a přísnosti stran odborníků, že jakmile dítě nebude dobře mluvit, do školy ho nepustí – i když je zase nutné brát v potaz nerovnoměrnost vývoje…a jsme v kruhu :-)) Ale já myslím, že každý pozná, zda dítě cvičí nebo ne 🙂 A taky větší prevenci i ze strany lékaře – vždyť my si museli vše vyběhat a vtlačit se tam sami! Řešit vše až na 5ti leté prohlídce je myslím už dost pozdě.
Toliko moje postřehy z praxe :-))
Již mám ve škole třetího prvňáčka. Materiální rozdíly jsou dnes vždy, až na prvním místě. Je to viditelné i na naší venkovské škole.
Také máme ve třídě holku mé kamarádky a ta umí číst i počítat. A sice proto, že měla zdravotní problémy a maminka jí dala rok odklad a celý ten rok ji doma učila. Dneska by měla dorazit na návštěvu, bude mne zajímat, jestli v tom Alenka nemá chaos.
Také přizpůsobuji oblečení, aby se dalo dobře zapnout a mne to nezdržovalo. Když k tomu ještě oblékám mimčo, nechce se mi oblékat další dítě.
Mobile Sliding Menu