První třídou s VD – co přinesl další týden?

Když šla moje mladší dcera do první třídy, tak jsem si předem říkala, jaká to bude pohodička. Po zkušenostech se starší dcerou jsem si tak nějak pamatovala, že se v první třídě vlastně nenaučila nic nového, že vše tak nějak uměla a měla jsem pocit, že by mohla jít rovnou do druhé či do třetí třídy. Pohodička to sice byla, ale už vím, jak moc je i ta první třída důležitá, i pro děti, které už vše znají, čtou plynule, píší atd. Ono se to pak hezky ukáže v dalších třídách.

A když si nyní mám možnost díky projektu První třídou s VD číst, co vše dětičky v první třídě dělají, co vše se učí, jak jsou jejich učitelky aktivní, jak se dětem rodiče věnují, jsem moc ráda, že si tímto můžu vše připomenout. Všem rodičům bych chtěla vzkázat, že právě tato péče, s kterou se nyní svým prvňáčkům věnujete, se vám i dětem několikanásobně vrátí. Děkuji za vaše příspěvky!

Pojďte si přečíst, co přinesl další týden v první třídě.

Alternativka – Zuzanka

Máme za sebou první návštěvu knihovny. Už dlouho jsem tam  chtěla začít chodit, protože knihy, které máme doma, už jsou  pro děti prostě okoukané. No a impuls konečně vyrazit přišel  někdy minulý týden, kdy jsme byli v soběslavské knihovně na  návštěvě. Naše děti tam nejprve pobíhaly, opatlávaly skla a  užívaly si netradičního dvoupatrového prostoru a nakonec si obě  sedly s knihou a četly si. Úplně samy od sebe. Ale bylo už po  zavíračce a tak odcházely s lítostí, že si knihy nemůžou  odnést. Hned bylo jasné, že musíme začít chodit pravidelně a  tak jsme při nejbližší příležitosti vyrazily do města. Paní  knihovnice na nás byla moc milá a holky si docela rychle vybraly  knihy, které nutně potřebovaly. Zůza má encyklopedii dinosaurů,  knihu o tom, jak se starat o koně, jednu knihu pohádek a jednu  encyklopedii o moři a podmořském světě. Občas si je prohlíží  sama, občas jí něco přečteme a největší legrace je, když  sedí společně s Bětkou a Zůza jí vypráví o dinosaurech, o tom,  jak mají velké lebky a o tom, jak malý dinosaurus klidně zabije  velkého, protože ten je špatně pohyblivý.
To je vlastně další úžasná věc na domácí škole, že se děti  učí navzájem. Baví je to, a tak Bětka leccos umí a zná, aniž  bych jí to učila. Nedávno jsem s překvapením zjistila, že umí  všechny barvy kromě šedivé. Je to legrace.
Vypadá to také, že se Zůze splní konečně její koníčkový  sen, protože jsme teď potkali paní, která bydlí nedaleko a má  doma koně, o které se ráda stará, ale nemá svou radost s kým  sdílet. Má prý indiánské koně, kteří musí nejprve s  člověkem navázat dobrý vztah, aby na nich mohl jezdit. Tak jsme  domluvené, že příjdeme okouknout situaci. Taky po dlouhém  přemlouvání jedeme ke kamarádce pro dvě morčata. Zůza  (narozdíl ode mě) miluje zvířátka. Dvě ovce, tři slepice,  králík pobíhající po dvoře, pes, tři kočky a jedno kotě jí  prý nestačí. Chce něco svého, s čím by se mohla mazlit.  nejraději by ještě měla malého pejska, myš, papouška a koně.  Tak mi to morče připadá jako rozumný kompromis…

Cokynalda – Verunka

Máme za sebou první diktát na písmenka, dostala 1 a prověrku z matematiky, taky dostala 1.-) Tento týden bojujeme se slabikami ma, me,mi, mo, mu a jelikož Verča dnes nebyla ve škole(má teplotu), tak už trénujeme i la, le, li, lo, lu:-)
Verunka si aktivně přeje navštěvovat snad všechny kroužky co škola poskytuje, ale všechny jsou v době, kdy má sedět ve družině, tak čas strávený ve škole bude užitečně využit:-)))
U Verunky ve třídě jsou vši, takže jsem jí na vlásky dala preventivně paranit a druhý den jsme letěli k doktorce s alergickou reakcí, takže jí dávám jen teetree olej a budu doufám, že jí ve vláskách žádnou potvůrku nenajdu:-)

Danasi – Eliška

Máme za sebou skutečný první týden ve škole. Ostatní školáci jsou již proti nám mazáci. Hned v našem prvním týdnu jsme posbírali dvě jedničky a palec a jeden smajlík. Za palec jsem trochu rozmrzelá, neb ostatní děti měli měsíc na seznámení se s úkoly, jak je paní učitelka zadává a jak je chce mít vypracované. Bylo jim tedy měsíc tolerováno, že něco nemají, či nepochopili. Tím, že byla Eliška nemocná, nemohla tyto zkušenosti vstřebat. Eliška s tatínkem jásali, že mají první palec. Dokonce dneska, když tatínek Elišce přál k svátku ji přál hodně palců, protože jsou barevné a pěkně prozáří bílou stránku.
Eliška školu zvládá, ale každé odpoledne kolem druhé hodiny usíná s Deniskou v ložnici na posteli a alespoň hodinku spí. Je znát, že je toho na tělíčko ještě hodně a tělo se vyrovnává s námahou. I proto jsem domluvená v hudební škole, kde jsme se ještě 4. září přihlásili do flétny, že začneme chodit, až od listopadu.
V naší škole jsme začali písmenky M,A,L,E a již začali psát 1. Do tělocviku Eliška nechodí, ještě mne čeká vyřízení formalit. Třeba toho, že si ji vyzvedávám před tělocvikem, neb ho mají v úterý a čtvrtek poslední hodinu. Doručím omluvení od lékaře, že je omluvená z tělocviku a žádost, aby neměla zameškané hodiny, protože si ji vyzvedávám dříve.
Kromě prvnáčkovských povinností máme ještě povinnosti maturitní. Jelikož již Eliška zvládá menší pochůzky byli jsme v pátek vybírat pro Adélu šaty na maturitní ples. Původně měla jít Eliška také a měla slíbené půjčit dětské společenské šaty, ale nebudeme jí nakonec brát s sebou.  Nechceme ji vystavovat zápřahu probdělé noci na bále a tak má velkou povinnost na kterou se začíná připravovat. Bude doma pomáhat paní na hlídání s Deniskou. A to není lehká práce a je to jen pro velké starší sestry, které jsou zodpovědné a dokážou se postarat o malou sestřičku.

EE – Victoria Ela

Tento týden jsme se rozhodli, že už začneme Viktorku zvykat na cestování autobusem. Vyrazily jsme spolu v pondělí ráno na zastávku, autobus má jet v 7.10, přišli jsme ještě raději o 5 min dříve – čekáme, čekáme…v 7. 20 jsem již začala být mírně nervózní, zda vůbec pojede. Přijel v 7. 27, nacpaly jsme se na jediné volné sedadlo. Do města má autobus ještě jednu zastávku v další vesnici, kde bere školáky. No byl to děs běs! Lidé a děti se nemohli vejít, řidič byl nervózní, na nějakého klučinu tam začal nadávat, až se ho tam jiný dospělák musel zastat, lidé si seděli pomalu na hlavách. No byla jsem z toho poněkud rozčarovaná, ale prý je to tak každé pondělí. Jiné dny je prý pohoda. Tak další dva dny jel s Viki tatínek a opravdu – už to bylo dobré. Z nádraží to má Viki ještě ke škole docela daleko – přes další tři ulice. Cestu ale zná, protože tam chodí každý den se družinou do jídelny na oběd. První den s ní šel tatínek a druhý den už šla s davem. Čtvrtek a pátek bylo potřeba jet autem a Viki byla řádně zklamaná…ještě, že děti to cestování berou jako zábavu a přeplněný autobus je jako legrace:-)
Ve škole se naučili číst slabiky ma a la, sčítání a odečítání do 3. Okopírovala jsem Viktorce celý sešit na psaní, takže můžeme doma více trénovat a hned je to znát – p. uč. ji v týdenním shrnutí chválila za to, že už dobře drží tužku, i když na ni stále ještě tlačí, ale že je vidět zlepšení. To máme radost. Také nastalo zlepšení v určování délky slabik – to je pro naši Viki složitá záležitost, když ještě nemá dovyvinutou sluchovou percepci. Paní učitelka také Viki často chválí za chování ke spolužákům.Tak pátý týden školy byl celkem úspěšný.

Kekunka – Světluška

První říjnový týden byl neskutečně náročný. Světluška brala antibiotika, takže byla doma. Dostali jsme seznam úkolů, které se staly kamenem úrazu. Obdivuju všechny maminky, které učí doma, já bych další takový týden zvládala hodně těžko. Zorganizovat malé, velice akční dítě a školačku není snadné. Malý záškodník jí bral věci, pokoušel se čmárat do sešitů, strkal do ní, … Světluška měla na úkoly klid jen v době, kdy prcek spal. Vzhledem k tomu, že se jí vůbec nechtělo pracovat, krátké úkoly se neúnosně protahovaly a poobědový spánek malého se ukázal jako zoufale nedostačující. Mám doma chytrou holčičku, která už zná celou abecedu a zvládá sčítat i čísla přes 10. A najednou se mnou musela procvičovat a vyplňovat úkoly, které dle jejích slov „jsou pro mimina“. Ve škole totiž počítají jen do tří. Chápu ji, dokolečka vyplňovat, kolik je 2+1, 1+1 a 1+2 by mě taky nebavilo. Také anglická písnička, kterou se měla naučit, nás pořádně potrápila. Slovíčka znala, věděla, co znamená to či ono anglické slovíčko, ale zapamatovat si, jak to v té písničce je, to byl problém. Možná, že kdyby byla ve škole, v kolektivu dětí, které také pracují a vyplňují úkoly v pracovních sešitech, neprotestovala by. Ale doma to bylo něco neskutečného. Pokud bude ještě někdy nemocná, chci se s učitelkou domluvit na jiném postupu. Když jsem totiž Světlušce dala k procvičování číslic knížku pro předškoláky či listy vytisknuté z internetu, šlo jí to jedna radost, ale ve školním sešitě byly číslice šišaté, kostrbaté, prostě na vygumování. Také procvičování slovíček na CD s písničkami, hrami a obrázky ji bavilo víc než nudné memorování. Myslím si, že kdybychom se mohly učit podle svého (např. vynechat 1+2 a 2+1, když to dávno umí), byl by ten týden příjemnější a snazší. V tom vidím velkou výhodu domácí školy – maminka může připravit učební plán dítku na míru. Otázka je, nakolik je důležité, aby se dítko naučilo zatnout zuby a udělat i úkol, který se mu z toho či onoho důvodu dělat nechce. I to jsem totiž slyšela, když jsem si posteskla, jaké trápení s úkoly máme. Podle lidí v mém okolí mají úkoly dítě naučit disciplíně, jsou nutné, protože jinak by děti měly časem ve škole i v životě problémy… V životě se stejně budou potýkat s nechtěnými, nudnými úkoly, tak proč se jejich dělání nenaučit už teď? No, nevím, ale spíš mám pocit, aby nucení školu neznechutilo. Dceru rozhodně víc bavily úkoly na míru, víc jí dávaly, jenže – není to rozmazlování? Kde je pravda?

Králíček4 – Dominik

První týden v říjnu je právě za námi.Stále nám přibývají písmenka,píšeme čárky,stříšky,prostě trénují přípravu na písmenka.V matematice píší číslice do pěti a trénují i sčítání do pěti.Už nosí denně úkoly a někdy i dve,jen nevím zda něco není jen dopisování něčeho co nestihl ve škole.
Také tento týden měli ve škole fotografa,tak budeme mít první školní fotku.A také navštívili divadelní přestavení.
V žákovské knížce máme stále více razítek za úkoly a usměvavých smailíků za chování.Každé razítko Domču motivují ke snaze k dalším úspěchům.

Ksalavova – Kačenka

Škola nám pěkně letí a další týden je za námi. Ve škole už probíráme třetí písmenko a trochu se jí to plete. Tento týden měli sběr kaštanů a žaludů, tak jsme byli celá rodina na sběru. Bohužel jak se stává, syn onemocněl a čekáme kdy to chytne Káča. Ta byla v pátek také doma, protože měla denní nevolnost. Celý den zvracela a seděla na záchodě. Přes víkend se z toho dostane a v pondělí půjde zase do školy. V úterý jsme se byli podívat ve školce a paní učitelka byla moc ráda. Zatím nám Kačenka dělá velkou radost, ve škole jí to jde, nemá škrtnutý žádný obrázek v žákovské knížce (to znamená že nezlobí) a chodí tam ráda.

Ludlinka – Terezka

Další týden je za náma a jak řekla Terezka, je to o 3 kapánky lepší. Jelikož je Zdenda nemocný tak Terezka těžce nesla, že on nemusí do školy a ona jo.
Mám ranní směnu, tak se pro Terezku ráno stavovala teta, maminka její spolužačky a kamarádky.
V českém jazyku přišlo na řadu po písmenu M písmenko A a budeme vystříhovat .
Terezka má spoustu jedniček a za říjen velkou pochvalu za práci a snahu.Každý den čteme písmenka a skládáme slabiky.
V matematice zkouší psát 1 a poznávat méně a více a rovná se, poznávají tvary.
Do výtvarné výchovy měla Terezka přinést listy a rozpůlené jablíčko, dělali tiskátka.
V pátek přinesla fotečku ze školy, můj první školní rok, klasika, tak přikládám.

Miney777 – Kristýnka

Pondělí se neslo ve znamení spousty jedniček, paní učitelka to tenhle týden rozjela – nebo spíš, všechny paní učitelky, které Týna má.  Podle naší paní učitelky jsou  různé velikosti jedniček. Od linky k lince je práce bez chyby a pěkná. Velmi vydařená nebo obtížná je s prémií (hvězdička). Pokud jsou nějaké chybičky, známka je menší a musí se zlepšit, aby vyrostla. Vykřičník znamená, že jsem se snažil-a, ale moc to nešlo. Prý děti vědí, že důležité je snažit se. Každý z nich  něco neumí, proto chodí do školy.
Ve třídě razí heslo – Správný školák je ten, který se snaží.
Úterý se neslo v podobném duchu, jako pondělí. Středa patřila tradičně ZUŠce – chodí tam moc ráda. Čtvrtek byl zlomový – zkusily jsme napsat DÚ rovnou načisto a netrénovat – a bylo to super 🙂 byla na sebe pyšná, že se jí to povedlo napoprvé 🙂 – ale po pravdě, nebylo moc času, měla první kroužek mažoretek – byla nadšená, tak myslím, že nebude problém s nechutí a nevolí 🙂 Toliko od nás, určitě jsem ještě něco chtěla, ale nevzpomenu si 😀

Nuninka – Nathaniel

Přeji všem hezký den. Máme za sebou první měsíc. A tento týden byl trochu náročný. Mamka měla spoustu práce s přípravou mojí narozeninové oslavy. Dostal jsem velký legový dort a draka, kterého mi mamka ušila. Byl to moc bezvadný den, ale největší radost jsem měl z lega, hned jsem ho začal stavět. 🙂
Už se těším až na oslavu příjdou také kluci ze školy a o víkendu zase babičky.
Mám za sebou první kroužky a na vaření jsem se naučil dělat palačinky. Ve škole zatím pořád ještě nedostáváme známky.
Paní učitelka ještě dává razítka, ale už jich nedává tolik, jako na začátku.
Už umím tyto písmenka – A,M,L,E. Také si přečtu jednoduché věty, které se z těchto písmenek skládají. Jinak se neučíme nic nového.
Pořád si rozcvičujeme zápěstí a mamka říká, že se musím více snažit.
Jenomže, mě to moc nebaví. Není jedno jestli je čárečka rovně, místo toho aby byla trochu šikmo? Mamka mi pořád říká, že to jedno není.
Ale z mého čtení má moc velkou radost.Taky moc tlačím na tužku, s tím budu muset taky něco udělat.V družině nejčstěji hrajeme hru šátky. Znáte ji také? Mě skoro nikdo nechytí a každý mě chce ve svém družstvu, protože jsem rychlý.
Tak takový byl další týden ve škole, mějte se pěkně a zase příští týden.

PetraO – Štěpánka

Uplynulý týden jsem díky odpolední směně byla naprosto mimo dění a děti viděla jen na okamžik ráno, když jsem je vypravovala do školy. O plnění úkolů se postarala babička, tetička, ale i taťka se stihl zapojit . Co vím, neměli to jednoduché a museli dlouho procvičovat, než Štěpánka svou ručkou zvládla napodobit to, co měla. Jem zvědavá, co mě čeká další týden, ale ve zdejší diskuzi jsem se inspirovala a zkusíme k procvičování domacího úkolu nanečisto používat i stíratelnou tabulku, myslím, že by to mohlo pomoci k uvolnění ruky a pro Štěpánku to bude i zábavnější..
V matematice se od jedniček dostali až k procvičování čtyřek.  Do desek na písmenka, přibylo k písmenkům M, L, S písmenko P. Zatím je stihla všechna pochytit a dokonce se stal takový malý zázrak! Ještě nedávno jsme v rámci procvičování logopedie měli problém se slovním fotbalem a najednou to jde! Řeknu písmenko (konkrétně ta, co už probírají) a Štěpánka mi konečně dokáže vyjmenovat slova na ně začínající..To ji ještě nedávno vůbec nešlo, po dlouhém přemýšlení ze sebe třeba dokázala vydolovat i jedno správné slovo, např. na „M“ dokázala říci máma, ale v zápětí hned řekla táta (a nešlo jí do hlavy, že táta do té skupiny na „M“ nepatří, když k mámě přeci patří. Mám radost, že nám s tím škola pomohla, protože já si s tím opravdu nevěděla už rady.
Ve škole konečně napustili bazén, takže k jedné hodině týdně tělocviku v tělocvičně dětem přibylo i plavání, na které se Štěpánka moc těšila, jen byla zklamaná, že je zatím nepouštějí do hloubky…Shodou okolností ten samý den mají i plavání z družinou, tak doufám, že věci na „plavčo“ nebudeme zapomínat, to by bylo hned dvojité zklamání.
Píšu později, protože sobotu jsem si s dětma konečně mohla užít dosyta. Patnácti kilometry se u nás uzavírala letošní turistická sezona a jelikož se nám líbilo i její zahájení, tak jsme se k výšlapu do našich kopců připojili i tentokrát. Suníčko nádherně svítilo a dokonce i trochu  zahřálo, jen tat´kovi bylo líto, že si nemůže vzít v práci volno a užít si den s námi.. Po výšlapu tady byla ještě nějaká akce pro děti, kde jsem také nemohli chybět, prostě perný den s neunavitelnými dětmi (teda až na to nejmladší).

Pvosa – Simonka

Pátý týden se Simonka naučila další dvě písmenka. Samohlásky už znají všechny a tak se vrhly na písmenko „M“ a „L“.  Od učitelky jsme dostaly papírek s informací, že se nejdřív naučí číst M,L,S,P a pak teprve začnou tvořit slabiky. Z matematiky jsme dělaly v týdnu úkol, kde se dávali znamínka větší, menší a rovná se od 1 od 5.
Jak už jsem psala ve třídě sedí každý sám, ale na jednu hodinu matematiky musí být v družině, jelikož ostatní dvě třídy jsou také plné (některé hodiny musí mít každý ročník sám) a tam není tolik místa, Simonka nám prozradila, že sedí se spolužákem Jirkou a ten od ní opisuje jako tiskárna :-). Jinak Simonka tento týden byla trochu zklamaná, protože se těšila na odpolední kroužky, ale jelikož byla učitelka nemocná, tak byla družina bez nich. Ve čtvrtek z technických důvodů nebyl oběd a tak se toho ujaly starší děti s učitelkama a uvařily moc dobrou franfurtskou polévku a špagety.

Wabbi – Anetka

Anetce to ve škole jde vcelku dobře jsme nadmíru spokojené obě .Má ráda hudební výchovu na tu se těší nejvíc.Už dokonce místo tělesné výchovy chodí na dopravní hřiště.Písmenka zvládá dobře v matematice probírají znamínka větší menší,už sčítají a odčítají.V psaní už zvládne čísla od jedné do tří,zatím v mají pořád uvolňovací psaní rovné čáry atd.Písmenka které zná umí napsat tiskacím písmem.Už nás čeká první rodičovské sdružení tak jsem na to zvědavá co se dozvím.

Napsal/a: Peťka