Netypické situace – Když jdou do školy dvojčata či trojčata

Při více prvňáčcích v rodině je nutné řešit otázky a potíže, které rodiče s jedním prvňáčkem neznají. Např. mají jít děti do stejné třídy, nebo do různých tříd? Co když už je jedno dítě školsky zralé a další ještě ne? Jak zvládat domácí přípravu s více dětmi? Učit se s každým zvlášť, nebo se všemi najednou? Jak se ubránit neustálému porovnávání dětí? Jaká úskalí na rodinu s několika prvňáčky najednou čekají?

Mít více dětí najednou znamená více starostí, trápení a povinností, ale i více štěstí a radosti.

Dvojčata si nevybíráte, prostě přijdou dvě děti najednou. Můžete mít pocit, že máte všechno těžší než rodiče s jedním dítětem. Že mít dvojčata přináší hodně nevýhod. Určitě to máte v mnoha věcech složitější. Ale vaše děti mají něco navíc, co děti z jednočetných těhotenství nemají.

Jaké výhody mají dvojčata?

• Dvojčata mají vždy po ruce sourozence, parťáka
  Stále je nablízku někdo, s kým se dá hrát, s kým sdílet tajemství. Mají se s kým učit, spolupracovat a soupeřit, s kým čelit nepřízni osudu. Je to snad to nejlepší, co jim rodiče do života mohli dát. Dospělá dvojčata často uvádí, že nejbližší vztah mají právě se svým dvojčetem. Hodně s ním sdílí, někdy si rozumí i beze slov. Dobře odhadnou náladu toho druhého, umí si pomoci, když je potřeba.

• Dvojčata nebývají rozmazlená
  Rodiče jsou se dvěma dětmi najednou více vytíženi. Nehrozí přílišné upnutí se rodičů na dítě jako u jednoho dítěte jedináčka, kterému se splní každé přání a pak bývá pro okolí těžko snesitelný. Dvojčata ne vždy dostanou hned všechno, co chtějí. Odmala se učí, že musí někdy počkat, než bude obsloužen sourozenec, musí se rozdělit.

• Dvojčata se lépe prosazují v dětském kolektivu
  Už od plenek se dvojčata učí, že nejsou na světě sama, že např. o jejich hračky může mít zájem i někdo druhý. Pak je v kolektivu nepřekvapí, že jim občas někdo zasahuje i do jejich teritoria. Umí si lépe obhájit svá práva (např. poprat se o ukradené autíčko). Osvojují si, jak se dají a nedají řešit neshody.

Jak je to se školní zralostí dvojčat?
Dvojčata bývají častěji méně školsky zralá. Ale neplatí to u všech dvojčat. Jsou dvojčata, která by měla do školy jít v běžném termínu. Proč ale bývají dvojčata na školu obvykle méně připravena?
Může to být způsobeno tím, že dvojčata bývají častěji nemocná. Říká se, že jako by měla dvojčata dohromady jen jednu imunitu. Rodí se většinou s nižší porodní váhou než děti z jednočetných těhotenství. Jejich nervová soustava může dozrávat pozvolněji.

Potíž může být i v řeči. Když se dvojčata učí mluvit, utvoří si často svůj vlastní jazyk. Jsou to různé zkomoleniny a vymyšlená slova. Je to běžné stadium vývoje řeči dvojčat. Dvojčata se tímto jazykem vzájemně domluví, většinou jejich řeči rozumí ještě rodiče a popř. sourozenci. Dvojčata nemají takovou potřebu mluvit srozumitelně, mají si s kým hrát a dokážou s dvojčetem komunikovat vlastní řečí. Proto může být vývoj řeči dvojčat mírně opožděn.
Pokud máte jakékoliv pochybnosti o školní zralosti svých dvojčat, určitě s nimi absolvujte vyšetření školní zralosti. Když je výsledek vyšetření na vážkách, u dvojčat se raději přiklání k odkladu povinné školní docházky.

Co dělat, když je jedno dvojče na školu už zralé a druhé ještě ne?
Problém „rozdělit či nerozdělit“ se může objevit už při zvažování odkladu povinné školní docházky. Nejspíš by bylo vhodné, aby školsky zralé dvojče na sourozence rok počkalo a obě děti šly pak do školy najednou. Tím se nadělá méně škody, než kdyby dvojčata šla do školy každé zvlášť rok po sobě. Dvojčata na sebe bývají hodně vázána. To dvojče, které by šlo o rok později, by si nejspíš připadalo hloupější. Asi by se to tak bralo i v širší rodině. „Martínek je v pořádku, ale Filípek holt ještě musel čekat.“ Rozdíl roku by mezi dětmi byl stále. Jedno dvojče by bylo pořád o třídu níž, o rok později by vycházelo ze školy, o rok později by maturovalo. Nezasvěcení by si mohli myslet, že to původně školsky méně zralé dvojče muselo opakovat ročník. „Jak je možné, že je Martin v osmičce, ale Filip teprve v sedmičce? Vždyť jste říkali, že to jsou dvojčata. Aha, tak to Filip nejspíš propadl.“

Přitom školní nezralost není nemoc. Není to ani žádná intelektová vada. Naopak jsou to drobná opoždění, u kterých se dá předpokládat, že dozrají, že se zlepší. Kvůli nižšímu intelektu dítě odklad povinné školní docházky nedostane.

Dvojčata by měla nastupovat do školy každé jiný rok snad jen v případě, že rozdíl mezi nimi je opravdu obrovský. Kdyby např. jedno z dětí bylo postižené a čekalo by se, že příští rok stejně půjde do speciální školy a vzdělávací dráhy dětí se nebudou příliš porovnávat. Kvůli školní zralosti rozdělte děti pouze tehdy, když by roční čekání mělo uškodilo zralému dvojčeti víc, než by uškodil roční školní rozdíl mezi dětmi tomu dosud nezralému.

Jak zorganizovat zápis dvojčat?
Předsedkyně Klubu dvojčat a vícečat a maminka dvojčat Klára Rulíková doporučuje, aby k zápisu do školy šlo raději každé dítě zvlášť, např. každé v jiný den (zápisy bývají dvoudenní) nebo aby šli s dětmi oba rodiče a každý rodič se věnoval zápisu jednoho potomka. Pokud budou děti zapisovány najednou, může se snadno stát, že výřečnější a sociálně zdatnější dvojče zastíní to druhé. Méně výřečné dvojče pak bude vypadat, že nic nezná, nebude si připadat dobře. Obě děti by měly mít možnost se projevit.

Dvojčata Anička a Adélka jsou každá jiná. Anička je komunikativní, dobře mluví, ráda se předvádí. Adélka je spíš přemýšlivá a tichá. Mluví méně, občas se zakoktá, ale je bystrá a hodně toho ví. Když jsou holky spolu v neznámém prostředí, Anička na sebe většinou strhne veškerou pozornost. Adélka se pak stydí něco říct. Bojí se, že by se ztrapnila nebo by se zase zakoktala. Vidí, že výřečné a společenské Aničce může jen těžko konkurovat.

Když šly holky k zápisu, dopadlo to jako obvykle. Anička mluvila a mluvila. Adélka jen stála stranou a mlčela, nakonec se rozplakala. Působilo to, jako kdyby Anička byla ta bystřejší a Adélka ta, která nic neví.
Bylo by bývalo lepší, kdyby šly k zápisu každá zvlášť. Pak by měla i Adélka prostor se uplatnit, nemusela by soupeřit o pozornost se sestrou. Svým tempem by se seznámila s prostředím, rozmluvila by se. Takto u Adélky klesala motivace projevit se („však ona to Anča stejně řekne líp a dřív než já, jen bych si udělala ostudu“).

Dvojčata ve škole – rozdělit či nerozdělit? Je vhodné, aby děti nastoupily každé do jiné první třídy?
Když dvojčata nastupují do školy, ve které otevírají alespoň dvě první třídy, je to pro rodiče dilema. Musí zvážit, zda mají jít obě děti do jedné třídy, či každé do jiné. Obě řešení mají výhody i nevýhody. Pokud půjdou dvojčata do stejné třídy, budou mít rodiče jednodušší vyzvedávání dětí ze školy (končí obě každý den ve stejnou dobu), děti budou mít stejné úkoly, v době nemoci jednoho z dvojčat si učivo doplní od druhého. Děti jsou na sebe často fixovány, sourozenec by jim mohl chybět.

Na druhé straně děti budou stále spolu. Neodpočinou si od sebe ani ve škole. Mohou mít už i něco jako ponorkovou nemoc. Vždyť spolu tráví celé dny i noci. Třeba by si potřebovaly od sebe oddychnout, mít každé jiné zážitky, o kterých si pak mohou vyprávět. Mít možnost najít si i jiné kamarády než své dvojče. Okolí často bere dvojčata jako jednu jednotku, např. „kluci Novákovi“, „Nováci“. Chybí tam vlastní identita každého z nich. Když se vypráví o výletě, tak se říká, že tam byl Pavlík, Jirka a Nováci, místo aby se uvedlo, že tam byl Pavlík, Jirka a Martin s Filipem. Jednotným oslovením dvojčat se posiluje společná identita dvojčat (my dva, kluci Novákovi, proti celému světu). Přitom i z dvojčecího vztahu je třeba se separovat a začít vystupovat sám za sebe jako Filip Novák či Martin Novák.
Ve stejné třídě může být jedno dvojče druhým zastíněné (jako např. již zmiňovaná Adélka s Aničkou). Víc se nabízí i vzájemné srovnávání dvojčat mezi sebou.

Zvažte, co bude pro vaše děti přínosnější. Nenechejte si nikým vnutit, že „dvojčata by měla být určitě spolu“ nebo naopak „dvojčata jedině každé zvlášť“. Obě varianty jsou dobré a vy jako rodiče nejlépe posoudíte, co je pro vaše děti vhodné.

Dvojčata Adam a Dominik byla odmalička živější. Hodně zlobila, pořád se spolu prala. Když nastoupila do školky, byla ve stejné třídě, ale jejich vzájemné šarvátky byly čím dál tím horší. Proto se maminka domluvila s paní učitelkou, že kluky zkusí dát každého do jiné třídy. Rozdělení kluků se osvědčilo. Zlepšilo se nejen Adamovo a Dominikovo chování ve školce, ale i doma. Kluci se už spolu tolik neperou. Dřív byli téměř 24 hodin denně spolu, nemohli si od sebe odpočinout, už byli na sebe alergičtí. Když chodí do školky každý do jiné třídy, našel si každý vlastní kamarády, nemusí už spolu stále soupeřit. Ze školky má každý z kluků vlastní zážitky a příhody, které druhý nezažil, mají i co vyprávět rodičům. Kluci spolu teď lépe vycházejí. Při nástupu do školy maminka také plánuje, že požádá, aby kluci byli každý v jiné první třídě.

Jak vybrat dvojčatům kroužky a zorganizovat trávení volného času?
Dvojčata by neměla být stále jen spolu. Rodiče by měli zkoušet vytvářet příležitosti, aby bylo možné trávit čas odděleně (každé dvojče s jiným dospělým či s jinými dětmi).

Napsal/a: Tereza Beníšková