Když jsem přidávala do her dvě ze SEV Sluňákov (SEV = středisko ekologické výchovy), nedalo mi to, abych nezavzpomínala na období svého působení tam. Vzpomínek je spousta – na kolegy, na děti, které k nám chodily, na paní učitelky, které je doprovázely, na letní tábory, bez kterých jsem si v tu dobu léto ani neuměla představit…
A tak si vzpomínám, jak mě „zaujal“ přístup různých paní učitelek, které s dětmi přicházely.
Když nějaká třída dorazila, děti se přezuly, případně převlékly. Když už byly v herně, bylo poměrně obvyklé, že se paní učitelky hned sháněly po kuchyňce a varné konvici – honem si běžely uvařit kávu. A často jsme je pak „neviděli“ po celý program.
Po příchodu předaly děti do našich rukou a převzaly si je zpravidla zase až na konci.
Docela jsem je chápala a prostě jsem to brala, jak to bylo.
Pak ale přijela jedna třída s paní učitelkou, která úplně obrátila mé představy o tom, jak se může taková paní učitelka u nás chovat.
Tato paní učitelka celou dobu seděla s námi v herně, sledovala program od začátku do konce, dělala si poznámky s tím, že chce na náš program navázat i v dalších dnech v MŠ. Taky sledovala své děti a pak nám s úžasem sdělovala, že některé děti „nepoznává“. Bylo pro ni zajímavé sledovat, jak se děti chovají v cizím prostředí (když tam byly poprvé i při dalších návštěvách)… Zejména si pamatuji na jednoho chlapečka, který byl prý hodně uzavřený do sebe, s nikým nekomunikoval, moc si nehrál. A u nás jakoby roztál – zapojoval se do her, spolupracoval.
My bychom se to normálně ani nedozvěděli, ale díky zájmu této paní učitelky jsme se i my dozvěděli něco o naší práci (z druhé strany).
Paní učitelky „s kávou“ neodsuzuji; jak jsem psala, docela je chápu – „odevzdaly“ děti pracovníkům střediska (všichni jsme měli pedagogické vzdělání) a šly relaxovat.
Velice mile mě ale překvapil přístup poslední zmiňované pí učitelky.
Rozšířila mé obzory a utvrdila mě v názoru, že když dva dělají totéž, není to totéž.
A že vždy a všdude, v každé oblasti života, záleží na konkrétních lidech…
Napsal/a: jarmuschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
já mám jen jedno,přání pro naše děti,tím je aby paní učitelek bylo více bez kávy a více ostatních co se zapojí i do sledování svých dětiček v jiném prostředí i programu.Vždyť to kafe si mohou vypít a jít sledovat své mazlíčky.
Mě to, pomněnko, nikdo nemusí povídat – patřím k jedné z nich a můj otec ke druhé…právě proto by tyhle „2 party nadšenců“ měly vědět, že – jsou-li dobří ve svém oboru – si jich soudně uvažující lidé v tomto státě váží… nedávno jsem někde (opět) viděla žebříčky vyhodnocení 2 výzkumů a anket: 1/povolání s největším společenským oceněním 2/ povolání s největším finančním ohodnocením – bylo to neuvěřitelné. ..a dokládalo to, že náš národ to má ještě v hlavě v pořádku (k výsledku č.1), nikoli asi tato společnost (k výsledku č.2)
Káčo, právě tyhle dvě sekce jsou na tom finančně dost mizerně… Je vidět, čeho si politici váží….
Zcela chápu pedagogické pracovníky, jejich vyčerpání a únavu a pokud dělají danou práci na 100%, nezazlívám jim „to kafe“, které si dají ve chvilce – vlastně „volna“ – pochopila-li jsem správně systém práce v SEV.. o to více je však nutno ocenit ty učitele, kteří dělají svou práci na 120-140-160%…a bohužel to v tomto státě nelze jinak, než projevem uznání.. ono je totiž „učit“ a „UČIT“… tak jako rádi kritizujeme (právem i neprávem) špatné státní zaměstnance (ékaře, učitele…), tak bychom měli i upozorňovat na ty vyjímečné ve smyslu +++… třeba příspěvky ve Vašichdětech.cz:-) – vždyť o co jde v životě nejvíce – o zdraví a o děti…
Není nad to, když někoho jeho práce baví a je to člověk na správném místě. Kdyby takových lidí bylo víc, život by byl hned veselejší.
Mobile Sliding Menu