Máme doma prvňáčka (2.)

Včera jsme se v článku Máme doma prvňáčka (1.) dozvěděli, jak dítě prožívá nástup do první třídy, jaké komplikace to může dítěti přinášet.
Dnes se dozvíte, jak můžete jako rodič pomoci dítěti zvládnout nároky první třídy
Nejlépe můžeme dítěti pomoci tím, co očekáváme, co říkáme nebo neříkáme a co děláme.

Očekávání
Buďme připraveni, že dítě může zažívat obtíže a může potřebovat více naší podpory v některé oblasti. Každé dítě je jiné a každé zvládá některé věci snadno a jiné s obtížemi. Nechtějme po dětech to, co nám nešlo. Nežádejme ideální děti, vrcholové výkony. Nečekejme ideální průběh jen proto, že nám se hodí a pro nás je snadný. Rodičovství je dobrodružství a to s sebou nese zvládání nejrůznějších problémů a obtíží. Buďme zaměřeni na dítě, na jeho potřeby. Radujme se z jeho úspěchů, z jeho silných stránek a citlivě mu pomáhejme zvládat to, co je pro něj těžké. Očekávejme, že dítě věci dokáže zvládnout! Když dítěti dokážeme věřit, naučí se i ono samo sebedůvěře.

Co říkat a co neříkat

• Dítěti pomůžeme, když mu dáme možnost poznat, že i my dospělí můžeme být nervózní či vyplašení z nových úkolů a situací a trvá nám, než si zvykneme. Můžeme dítěti popsat, co my děláme v nových situacích, co nám funguje, když potřebujeme zvládat nové věci.
• Dejme si pozor, abychom dítě nezahlcovali svou vlastní nervozitou. Jestliže potřebujeme říci, že jsme nervózní či cítíme úzkost, jen to sdělujme (dítě to stejně cítí), ale tak, aby z toho pro dítě nevyplývaly žádné úkoly či povinnosti (dítě má dost své vlastní nervozity).
• Nenálepkujme! Když dítěti něco nejde, popisujme, co mu nejde, ale nespojujme to s nálepkou. Dítě mluví, otáčí se a vyrušuje, není zlobivé, nevychované, hyperaktivní, divoké, nezvladatelné. Dítě nestíhá, opakovaně drží tužku nesprávně, zaměňuje písmenka, není hloupé, málo nadané, nedbalé. Dítě pláče, projevuje neklid, není úzkostné, labilní, nezralé. Snažme se zůstat u popisu a vyslovovat ho pokud možno co nejklidněji, jako něco, co se může změnit.
• Hledejme na nových situacích a výzvách to pozitivní a sdělujme to dětem. Můžeme jim vyprávět příběh našeho dětství: jak jsme postupně přijímali nové úkoly a novou odpovědnost. Jak jsme zvládali to, co nám zprvu nešlo.
• Spojme dnešní úkoly a nároky s přípravou na dospělost a upozorněme dítě, že hlavní úkol rodiče je připravit své děti na dospělost a samostatnost. Oceňujme, že dítě se pustilo do dalšího období a vyjadřujme svou připravenost stát při něm a pomoci, když to bude třeba.
• Oceňujme vše, co ocenit můžeme. Zaměřujme se na správnou snahu, za vhodné cíle a oceňme, i když je dítě zatím nedokázalo realizovat.

Zásady pro správou domácí přípravu

• Stálé místo s vhodným osvětlením a dostatečným klidem, rodič kontroluje správné sezení, správné držení tužky. Nezapomínejme vyvětrat!
• Důležité je najít optimální dobu pro domácí přípravu a stanovit na celý týden stálý rozvrh. Pokud je to možné, začínejte s dítětem domácí přípravu každý den ve stejnou dobu. Optimální délka domácí přípravy je 30 min., přičemž by neměla přesáhnout 60 min. Vhodné je zařadit ji v obdobích vyšší připravenosti k učení (9-12,30, 15-17,30). Je lepší vyvarovat se doby útlumu (18-20).
• S domácí přípravou nezačínejme hned po příchodu domů, dopřejme dítěti krátkou přestávku, vydechnutí, činnost, kterou si samo zvolí.
• Zařazujte raději častěji kratší přestávky než jednu dlouhou. O přestávce si dítě může např. zacvičit, kousek se projít, omýt se vodou. Nevhodná přestávka je hra, TV.
• Bezprostředně po učení by neměly následovat jiné, silnější prožitky, které by vytvořené spoje narušovaly např. akční film v televizi.
• Vyvarovat se hádek a konfliktů při domácí přípravě. Motivace, kterou dítě ztratí, se obtížně znovu nastavuje. Nejlepší odměnou pro dítě je ocenění rodiče.

Co dělat a nedělat

• Nastavit čas vstávání a příliš neměnit režim spánku a vstávání ani ve dnech školního volna. Dbát na dostatek kvalitního spánku.
• Optimalizovat ranní vypravování tak, aby nebylo více stresující než škola a její nároky. V některých rodinách je ranní odchod z domu doprovázen konflikty, spěchem, napětím, které nesvědčí dětem ani rodičům.
• Vytvořit denní režim tak, aby probíhal každý den podobně a dodržovat ho.
• Dítě nepřetěžovat kroužky a zájmovou činností. V první třídě klidně bez kroužků nebo jen ty zavedené. Doporučuji nepřidávat nové.
• Nastavit pravidla a dodržovat je. Rodič nemusí křičet a prosazovat pravidla za cenu konfliktů, může mluvit klidným hlasem. Jestliže je důsledný a dítě pochopí, že na pravidlech trvá, dítě je bude respektovat.
• Přenášet odpovědnost na dítě: vybrat oblasti, kde dítě již může být samostatné nebo s asistencí rodiče, a oblasti, kde dítě potřebuje přítomnost rodiče. Dítě si například může věci do školy chystat samo s asistencí rodiče dle rozvrhu. Postupně experimentujme s přesouváním dalších drobných úkolů na dítě. Kontrolujme, ale neznechucujme. Oceňme to, co se povedlo, iniciujme dodělání tam, kde výsledek neodpovídá, ale nekritizujme!
• Snažme se, abychom dítěti nesebrali chuť a motivaci.

Napsal/a: Mgr. Magdalena Valášková, Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D.