Je dobré, aby učitelé ´brali´ se žákem i celou jeho rodinu

Rubrika: Základní školy

444047_happy_familyUž jste slyšeli o tzv. rodinných nebo systemických konstelacích? V poslední době o nich ví stále více lidí. Jde o neverbální poznávací a rozvojovou metodu německého psychoterapeuta, učitele a filozofa Berta Hellingera, kde se pracuje s energií…

Je ovšem třeba zdůraznit, že tato metoda nenahrazuje systematickou psychoterapii, ani se jí nesnaží konkurovat

Konstelace jsou v zásadě stavěním modelu rodiny, kolektivu spolupracovníků nebo jiných celků (systémů). Jde tedy o simulaci mezilidských vztahů a struktur, která se děje rozestavěním zástupců za (skoro vždy nepřítomné) členy konkrétního systému do prostorového obrazce. Takto postavený obraz nám poskytuje množství informací o vztazích mezi jednotlivými členy celku

Seminář rodinných konstelací probíhá tak, že klient přichází s nějakou „zakázkou“. Přijímá se však vždy jen zakázka pozitivní – sama jsem byla např. svědkem toho, že mladá žena chtěla zjistit, proč se ve své nynější rodině necítí nejlépe a chtěla pro sebe najít pevnější postavení nejen v rodině, ale „ve světě, abych prostě našla svoje místo“, že dívka chtěla zjistit, proč pořád cítí silné napětí ve vztahu ke svým rodičům a chce se toho zbavit, protože je miluje, nebo že matka měla problém s dospělým synem, cítila, že ho drží a nechce „pustit“ a chtěla to změnit.

Po formulaci zakázky klient z účastníků semináře postaví svůj „systém“. Nakonec postaví někoho i za sebe. Pak si jde sednout a stává se pozorovatelem. Představitelé rolí (rodičů, prarodičů, sourozenců, spolupracovníků apod.) něco cítí (je mi lehce a příjemně, cítím se špatně, bojím se, dusím se, třesou se mi nohy, cítím tíhu na ramenou, chtěl bych jít blíž k otci apod.) – systém začíná pracovat. Klient pozoruje, co se s jeho systémem děje. Když se dospěje ke konečnému postavení, klient se postaví do nového uspořádání, a pak odchází s novým obrazem svého systému. A často se pak ve skutečné rodině, kterou si klient postavil, jakoby samovolně dějí určité změny

Semináře rodinných konstelací jsem se zúčastnila dvakrát a své svým způsobem fascinující zážitky jsem zachytila v článcích Obnovit tok lásky I a II v Děti a my č. 5/2003 a 1/2004

I já jsem si tenkrát na obou seminářích postavila své systémy a také jsem viděla – jako ostatně všichni, kdo našli odvahu postavit se tváří v tvář svým zraněním, otázkám a nejistotám – že problémy jsou trochu jinde, než se na první pohled zdá..

Od té doby jsem nevynechala nic, co se týkalo rodinných konstelací, a tak když jsem dostala pozvánku na křest knihy německé pedagožky Marianne Franke-Gricksch Patříš k nám! s podtitulem Rodinné konstelace s dětmi (Shambhala, a.s., 2006) pojednávající o rodinných konstelacích ve škole, byla jsem na ni velice zvědavá. Teprve na místě jsem zjistila, že křest probíhá v rámci 2. mezinárodní konference systemických konstelací a dozvěděla jsem se, že její organizátor Jan Bílý, učitel této metody, již také stavění systémů se školními dětmi vyzkoušel.

Když jste byl zvyklý pracovat jen s dospělými, neměl jste obavy „postavit“ se před děti?

Byl jsem hodně zvědavý, jak budou děti reagovat. Byla to skupina asi 30 dětí mezi 12 a 14 lety, tedy zájemci z několika tříd druhého stupně. Nejprve jsem jim asi půl hodiny vyprávěl o konstelacích jako o možnosti podívat se na to, jak funguje moje rodina a co se uvnitř rodinného systému vlastně děje. Ze začátku byl ve třídě trošku ruch jako asi vždycky, když se mluví jen teoreticky, a pak jsme začali stavět systém jedné dívky, která měla potíže se starším bratrem. A během tři čtvrtě hodiny se děti dostaly do takového kontaktu s tou konstelací, že jsem byl opravdu překvapen.

Autorka knihy Patříš k nám! také popisuje, jak ji vstřícnost a vnímavost dětí překvapila.

Ano, zažil jsem pravděpodobně to samé jako paní Marianne Franke-Gricksch – děti to fascinovalo a mě fascinovalo, jak je to fascinuje… Děti totiž – na rozdíl od dospělých – mají k systému naprosto přirozený a přímý přístup. Jestliže stavím rodinné konstelace s dospělými, mají tendenci ve svém systému postavit ty členy, kteří „chybí“ (zemřeli, rozvedli se, emigrovali apod.) na jeho okraj. Děti však mají ohromný smysl pro to dostat lidi, kteří z nějakého důvodu v rodině jaksi „nejsou“, zpátky (jestliže si je někdo vybral jako součást svého systému např. za otce, který od rodiny odešel a postavil je na periferii systému, hned hlásily: „Já chci víc do rodiny, chtěl bych k nim patřit, takhle jsem osamocený…“). Velice bych si přál, aby dospělí reagovali takhle přímo a s čistým srdcem jako děti.

Mohl by si pedagog, který prošel vašimi semináři, troufnout pracovat s dětmi pomocí stavění systémů (tzv. systemicky)?

Ten, kdo prošel jenom semináři, určitě ne. Ale kdo prošel výcvikem ano. Výcvik je dobrý hlavně k tomu, aby se vedoucí konstelací dostal k pochopení, jak systémy fungují (tedy k pochopení systemických zákonů) a k vnímání systému. Je totiž nezbytně nutné do systému manipulativně nezasahovat, protože jen tak má šanci se nějak uspořádat. Vycházím z toho – a praxe a moje zkušenost to jednoznačně potvrzují – že každý vztahový systém (rodinný, na pracovišti apod.) má tendenci se uspořádat tak, jak je to pro něj optimální. To znamená, že když do něj nezasahujeme hlavou, morálkou, nějakými předsudky, má tendenci se uspořádat tak, jak mu se daří nejlíp, a samozřejmě i každému jeho členu – protože všichni hledají největší možnou harmonii. K tomu se ovšem systému musí dát prostor a nevnášet do toho své představy, jak by systém jiného člověka měl vypadat. Takže vedoucí konstelací je spíše takový faciliátor, umožňovatel či průvodce – a rozhodně by neměl říkat, jak to má být.

Tenhle přístup je ale hodně odlišný od toho, co s sebou nese „kantořina“.

To máte pravdu. K tomu, aby průvodce konstelací nezasahoval, ustoupil do pozadí a nechal postavený systém „pracovat“ a vydržel to několik minut či desítek minut, je třeba určitých kvalit. Nechci házet všechny pedagogy do jednoho pytle, ale běžný učitel je naopak „vycvičený“, že když bude chvíli zticha a v pozadí, děti se začnou bavit. Být neustále v činnosti je jeho pracovní rutina…

Takže si myslím, že konstelace by ve školách skutečně mohli vést jen lidé, kteří prošli výcvikem, ale jako hodně důležité vidím – a proto jsme také vydali knihu Patříš k nám! – že učitelé (v našich školách spíš učitelky) můžou dělat s dětmi něco jako konstelační cvičení.

V čem vidíte hlavní smysl konstelací pro učitele a práci ve škole?

Už když se učitel dokáže na svoji práci a na své žáky dívat skrze systemický přístup – tj. když dokáže vidět nejen dítě samotné, ale celý jeho systém, tedy jeho rodinu, jeho spolužáky, ale i sebe – učitele – jako součást systému každého dítěte, je hodně uděláno…

To je velký úkol pro učitele, pro jejich vlastní duševní vývoj, pro pochopení souvislostí – a tam vidím ve školách obrovský potenciál. Aby si učitelé uvědomili, že jeden z nejdůležitějších systemických zákonů je, že s čím člověk bojuje, to posiluje, protože tomu dává svoji energii. A učitelé „bojují“ na mnoha frontách – se státním systémem, který je moc nepodporuje, s rodiči svých žáků, s dětmi samými. A když se začnou zabývat pohledem na celek, mohou malinko ustoupit z bojových pozic…

Můžete vysvětlit, co znamená „skrze systemický přístup“ naprosto konkrétně?

Ve škole se často objevují tendence vidět rodinu žáka jako něco, proti čemu já, učitel, musím skoro jakoby „bojovat“ (zvlášť když se jedná o nějaké ne zcela „standardní“ rodiny), něco, co stojí proti učiteli. Jakoby škola měla žáka vyvést z jeho rodiny, z jejích rodinných „zlozvyků“ apod. Ale každé dítě je součástí určitého systému, ať chceme nebo ne…

autor: Helena Chvátalová, Děti a my, 4/2006
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál

Napsal/a: Helena Chvátalová

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Petra Vymětalová

    zuzko,
    takových článků, které už byly uveřejněny i na jiných stránkách je zde na Vašich dětech určitě víc. V naprosté většině případů se jedná o ukázky z knih a časopisů, které vydává nakladatelství Portál, s jehož svolením ukázky zveřejňujeme.
    Stejně tak jsou zde i příspěvky, které jejich autoři poslali i na jiné servery.
    Není v silách redakce zjišťovat, co všechno kdo kdy zveřejnil. Ostatně si ani nemyslím, že by to bylo nutné. Nevidím důvod, proč by na dvou různých portálech nemohl vyjít stejný článek (pokud se samozřejmě nejedná o porušování autorských práv). Ne každý prochází všechny stejně zaměřené stránky a myslím, že právě ukázky z Portálu stojí za přečtení.
    Tolik na vysvětlenou. Jakékoli další dotazy a připomínky na tohle téma ráda zodpovím, jen bych se přimlouvala, abychom se s touto debatou přesunuly jinam – do Tam-Tamu nebo do poradny 😉

  • Tento samý příspěvek byl uveřejněn před několika týdny na serveru Rodina. Bylo by fajn, kdyby se články neopakovaly na různých místech.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist