Jak špatná je úroveň našich škol

Rubrika: Základní školy

V polovině září se ozvala řada našich předních osobností a ve výzvě „Všem, jejichž hlas je slyšet“ vyjádřila svou nespokojenost s úrovní našeho školství. Z určitého úhlu pohledu se může kvalita našich škol jevit skutečně jako klesající, celkově však lze vysledovat tendence spíše opačné, o čemž svědčí i obsah právě zaváděných reformních změn…V následujícím textu se chci zamyslet nad některými postřehy z mých zkušeností v žákovské, učitelské a rodičovské roli.

Spíše než o klesající úrovni školství by asi bylo vhodnější hovořit o jeho pomalém vymaňování se z pout, která neumožňují plně respektovat potřeby osobnosti – žáka ani učitele. Úroveň našich škol tedy odpovídá míře respektování potřeb osobnosti žáka a učitele.

UČITEL A ŽÁK – NEROVNOPRÁVNÉ BYTOSTI

Velmi silný pocit ve mně, v té době žákovi 6. třídy, vyvolala na první pohled banální záležitost ze školní jídelny. O polední přestávce, kdy se žáci celého druhé stupně přihrnuli do školní jídelny, se vytvořila obrovská řada. Po dlouhém čekání jsem se konečně blížil k okénku s výdejem jídla, jenže v tu chvíli přicházely postupně jedna paní učitelka za druhou a pouhým odsunutím dítěte si přímo odebíraly své obědy. Nevím už, čím jsem tehdy na sebe upozornil, ale paní učitelka držící dozor ke mně přistoupila s dotazem: „Je tu nějaký problém?“ „Ano, neustále někdo předbíhá,“ odvětil jsem. „Tak to se na to podíváme! Kdo?“ zareagovala s odhodláním zasáhnout. „Soudružky učitelky,“ vyjelo z mých úst. Opovržlivý tón v následné reakci: „To jsi mě, Michale, hodně zklamal!“ přinesl zklamání i mně. Začal jsem přemýšlet o jevu, který jsem do té doby neřešil, o nerovnoprávném postavení žáka a učitele. Proč se učitelé nemuseli přezouvat, když žáci byli za zapomenuté přezůvky trestáni nejen poznámkou, ale i celodenním chozením po chladných chodbách školy v ponožkách? Proč měli učitelé čalouněné židle a žáci jen obyčejné, tvrdé? Proč žáci museli zdravit učitele, kteří jim neodpovídali? Školní docházka se pro mě stala ponižující.

Tradiční autoritativní model skutečně žáka deklasuje a ubližuje mu. Navíc je neslučitelný s demokratickou formou společenského uspořádání, v níž se učíme žít, protože ta bez úcty člověka k člověku nemůže fungovat. Zatím jsem se setkával na našich školách téměř výhradně s tímto modelem, a to i tam, kde jsou veřejně prezentovány jiné zásady vzdělávání. To svědčí o tom, že tradiční vzdělávací stereotypy opírající se o moc nad žáky nelze jednoduše vymýtit. Musí to být asi velmi blažený pocit, když učitel vstoupí do třídy a žáci mu stoupnutím vzdávají hold. A moderní nábytek dodávaný do reformujících se škol mu k tomu poskytne adekvátní pohodlí, neboť jak se dočteme v nabídkovém katalogu: Učitelská židle – kovová konstrukce, opěrka i sedák čalouněny. Žákovské židle – kovová konstrukce, opěrka i sedák zhotoveny z tvarované překližky.

Ještě za socialismu jsem měl v roce 1986 možnost se přesvědčit, že respekt a úcta k žákům nejsou pouhou naivní představou. Docházel jsem tehdy pozorovat vyučování do 8. třídy na zvláštní škole v Ostrově nad Ohří. S nesmírným údivem i obdivem jsem sledoval paní Štěpánkovou, drobnou čtyřicátnici s jemným hlasem, jak plna respektu a úcty pracuje s pubertálními výrostky převážně z romských rodin a jak oni s obdobným postojem jednají po celý den s ní. I ke mně coby hostu přistupovali s respektem a úctou, což mě přimělo k pocitu studu za své předsudky. Koncert romské hudby, který uspořádali u příležitosti jedné z mých návštěv, byl pro mě, jen o pár let staršího studenta, skutečným šokem.

CHYBY V DIAGNOSTICKÉ ČINNOSTI

Velmi živě si vzpomínám na svého spolužáka Pepu ze základní školy a jeho strasti na cestě k vysokoškolskému diplomu. V první třídě ho paní učitelka zaškatulkovala mezi podprůměrné žáky a tento její úsudek Pepu provázel až do posledního ročníku devítiletky. (Obrat nastal až na učilišti.) Není třeba podrobně líčit, co všechno se odehrávalo v duši takového žáka a jak chyby v hodnotitelské činnosti pedagogů poznamenaly jeho život. Za pozornost však stojí okolnosti, při nichž k chybné diagnostice pravděpodobně docházelo.

autor: Jan-Michal Mleziva, Rodina a škola, 9/2007
Jedná se o ukázku z časopisu Rodina a škola, vydává Portál

Napsal/a: Jan-Michal Mleziva

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • pavlinko…ostravak si vymysli…tohle je ze zivota a urcite veci muze pochopit jen zase ucitel:)

  • Pavlinkav

    To snad nemyslíš vážně?!?
    Jinak stránky úžasné, čtu si denně, aby se pobavila a občas si říkám, kam se hrabe „ostravak“:o))

  • Pavlinko to jsou stranky co?…ja ucuravala u zavadeni cvicneho zachoda….u nas se ted neco podobneho resi…az k nevire:)

  • Pavlinkav

    Dášo, kantor dědinsky:o)
    http://kantor.bloguje.cz/

  • Dáša P.
    Dáša P.

    To je teda bombovní básnička!!! :o)
    Kdo ji složil?
    Ostravak Ostravski? 🙂
    Fakt bezva

  • Možeš byť jak Komensky, na hovno je všecko,
    bo moš v třidě s normalnima rozežrane děcko.

    Knižky nimo, tužky lame, řve na celu třidu,
    kolikrat už rve mi v rukach, jebnuť po nim křidu.

    Furt tam sedi rozvalene, do souseda huči,
    malo platny aji přesny zasah mojich kluči.

    Mama enem beči nad nim, bryle se ji rosi,
    tudy laska něpomože, Evženku zrob cosi.

    Mam kamoša u armady, složite to neni,
    do hodiny moh by vkuřiť s řevem v přestrojeni.

    V matyce sme počitali desetinne mista,
    když vtym dveře rozleti se a v nich terorysta.

    Už ho drži pod krčiskem, rozežraňca Edu,
    ostatni se krča vzadu, ja se krčim vpředu.

    Včil nadešla moja chvila, skok a dvě tři rany,
    terorysta u topeňa leži přivazany.

    Od te doby Eda maka, až se z něho kuři,
    mama pravi: „On snaď žije v myšlenkove buři!“

    Žadne kluče, žadna křida, nězaslužil latu,
    potřeboval chlapsky přiklad, cosi jak by tatu.

  • Matilda

    Taky si nemyslím, že je to tady tak hrozné. A souhlasím s Dášou, píše mi z duše. Hrozné vzpomínky, fuj…

  • Kaca z FR

    Jenom kratce. Bydlim ve Francii a jedno dite mi chodi do MS a druhe do druhe tridy. Vazte si ceskeho skolstvi! Sice hodne zalezi na uciteli, ale tady je to vazne hruza!

  • Dáši …díky za tahle slova

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Jo, dneska je to mnohdy o něčem jiném, než „za nás“, tzn. za komunismu.
    Dnes opravdu cítím posun. A to si o sobě myslím, že jsem docela kritická.

    ALE!

    Záleží na konkrétním učiteli!
    Zatímco neteř se potýká v 8. třídě se stejně zkostnatělými strukturami učení jako my před 20 lety, tak moje děti mají podstatně lepší učitele. Přestože se učí totéž, není to totéž.

    Brmbulku úplně chápu, a učitele bych nedělala, neboť bych ty děti musela mnohdy zliskat…a ono se to dnes nesmí, takže bych se zbláznila po pár letech já.

    Jestli dnes nadáváme na školství, co bychom dnes prohlásili o totalitním školství, kterým většina z nás prošla? Dnes má učitel aspoň trochu volnou ruku. Dřív to byl nezábavný drill. Dnes si děti ve škole hrají. A to i v té úplně obyčejné, do jaké chodí i mé (dyslektické) děti. Všechno je to o lidech.

    Já jsem naopak dnešním školstvím nadšená, resp. jejími možnostmi. To dřív nebylo.

    Já jsem školou prošla jako nesebevědomá troska, která neuměla říct vlastní názor. Hluboká totalita. Názor byl nežádoucí.
    Věřím, že se blýská na lepší časy.

  • a co se tyka diagnostiky..opet vyuziji praktika ze skoly

    Kura specijalni
    Dněska rano sem přifachal do ustavu o cosi pozdějši, bo sem v tym mrazu němoh nastartovať mojiho Traboša. Vliz sem do kancla a hněď mě braly mory, na stole sem měl tři papiry s razitkem z te pedagogicko-psychologicke poradny.
    To se zas paru mamam a tatum zdalo, že jejich děcko ma zle znamky, tuž ho boroka vlikly na specijalni vyšetřeni ke specjialni kuře pedagogicke. Tam samozřejmě každemu vystavi minimalně ze dvě husto popisane lejstra se seznamem všeckych specijalnich poruch, kere děcko ma a na zavěr tučně napišu – „něklasifikovať horši jak trojku“. Kdyby na nim nahodu nic něnašli, za chvilu by jejich specijalni pobočku zavřeli, tuž se snaži ostopero. Pročital sem se ty papiry a přemyšlal, jak to včil budu v hodinach robiť. Jedneho pušťať co pět minut na chvilu počuměť z okna, aby spočnul, druheho enem chvaliť (asi aji kdyby montoval trhavinu pod katedru) a třetimu všecko kopirovať, aby nahodu něnapisal vice, jak dvě věty za hodinu.
    Sem zvědavy, jak se taky člověk uplatni v robotě. Esli budě děvucha moct tež co pět minut odskakovať od pokladny ve Šparu a čumět ze dveři, esli budě zednik chvaleny, jak na stavbě cosi zgicha a esli budě za koho šef opravovať obchodni korespondencu. Něpravim, že kdysi to bylo lepši. Něbylo. To se akurat všeckym tym dysděckam pravilo, že su hlupe jak troky. Ale to, že ma dněska papir z poradny každy třeti, mi normalni něpřipada. Dufam, že při propušťani kantoru se budě pamatovať aji na ty kury specijalni.

    realita kazdeho dne drahy pane Mlezivo

  • predpokladam ze pan Mleziva je nekdo z teoretickych znalcu naseho skolstvi…nedejboze aby se neco „podobneho“ obejivlo na MSMT…tohle mne uz vazne nadzevdava…

  • jezis uz zase….jen bych chtela podotknout ze dane ucitelky maji treba na obed 10 minut mezi dalsimi hodinami…jidelny ve skole se totiz ve dve zaviraji a nikoho nezajima ze treba ucim do ctyr…kldien se jako uca postavcim za deti…neni problem….ale kdo bude ucit ty deti ktere na mne budou cekat v tride?:))…a zkuste si tu lahudku denne obedvat v jidelne s 200 hlucicimi detmi…neskutecna parada

  • Anonymní

    Vážení, pokud budou učitelé a učitelky v nerovnoprávném postavení k rodičům i žákům a také k vedení škol, tak to bude s naším školstvím stále špatnější. Rodiče mají vychovávat(!), kantoři mají učit, ředitelé mají vytvářet podmínky kantorům, aby správně a dobře učili. Budou-li se kantorům neustále ze všech stran házet „klacky pod nohy“, nemůže to být s naším školstvím v pořádku. Proč utíkají dobří kantoři z vyučovacího procesu musí být každému jasné.
    Zdraví Mikin

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist