Jak pomoci dětem zvládnout první špatné známky

Rubrika: Základní školy

Začátek školní docházky s sebou přináší nejen start do nové životní etapy, ale také mnohá očekávání. Zejména nás, rodičů, v těsném sledu následují očekávání babiček a dalších příbuzných.

  • Jak to ten náš kluk a ta naše holčička zvládnou?
  • Jak jim to půjde?
  • Obstojí v kolektivu?
  • Zvládne školní režim?
  • Jak bude vycházet s paní učitelkou a ona s  tím naším dítkem?

Ačkoliv všichni víme, že jde o přirozený proces života, že důležitější je, co dítě opravdu umí než samotné výsledky ve formě známek, přesto se v mnohých rodinách nevyhneme tomu, že nám na těch konečných výsledcích přeci jen taky záleží.

Výchova, která formovala nás a generaci našich rodičů – co řeknou lidi? a další výchovné hitovky – někde podprahově zanechala stopy.

Děti se dělí zhruba do dvou skupin

Ty, které výkonový tlak ignorují a rozhodně si s ním nelámou hlavu.

Klidně si nechají dát špatnou známku, jen když ten úkol nebudou muset dělat celý nebo se s tím piplat.

Dělají jen to, co cítí, že je fakt nutné a zbytek – světe zboř se – neřeším. Jako rodič školáka budete mít i horké chvilky, do života to ale není úplně marné nastavení.

 

Dnešní tip je pro rodiče dětí, které se snaží, po ocenění formou dobré známky touží, ovšem ne vždy dokážou podat  výkon takový, aby ji mohly dostat. Nebo takové, co jsou šikovné od přírody a jedničky považují za normální – v první třídě je pro ně lehké jich dosáhnout a s narůstající obtížností postupně narůstá i stres, co když to dál už samé jedničky nebudou.

My jedno takové dítko doma měli. Nejstarší, ctižádostivá.

Z jedniček se stal zvyk a automatické očekávání

Ve škole chválené dítě, dávané za příklad. Vnímala jsem, jak se s rolí premiantky postupně identifikuje a zas tak nadšená jsem z toho nebyla.  Sama jsem tou rolí prošla až do červeného diplomu a vím, že tak báječné, jak to vypadá, to rozhodně není.

Takže hned v polovině první třídy jsme doma občas nasadili taktiku – zase jednička? Paní učitelka neumí dávat jiné známky? A to víš, že  je pět možností, jakou známku dostat? Podporovali jsme ji v dobrém, to jo, ale také připomínali, že to není jediná možnost a že je to v pořádku.

Chyby do života patří a ani chytrej není neomylnej.

Vyhlásili jsme odměnu za první dosaženou dvojku, trojku, čtyřku i pětku. Některé z těch odměn musely počkat až do druhé třídy. Zase pak ale mezi slzami sdělovala, že konečně už tu čokoládu za čtyřku můžeme jít koupit 🙂 Zvládla dostat špatnou známku a zachovat si u toho optimismus a sebeúctu.

Za každou další špatnou známku už odměna nebyla, to by bylo kontraproduktivní. Na prolomení bariéry strachu stačí jednou. Pro někoho jednou v životě, pro někoho jednou každý školní rok. Nemusí to být čokoláda, vymyslete vstupenku do kina nebo cokoliv, co vaše dítě potěší.

Přiznejte před ním i nějaké své chyby

Podělte se s dětmi o příběh, jak se vám podařilo  či nepodařilo chyby napravit. Sáhnout lze i po příbězích slavných – jak třeba Edison nejprve zkusil 10 tisíc! možností, než svou žárovku konečně rozsvítil.

Určitě se vyplatí průběžně s dítětem hodně mluvit, být v kontaktu i s paní učitelkou a pokud dítěti něco nejde, pomoci mu to zvládnout. Ne udělat za něj, ale podpořit, aby to mohlo zvládnout. Pokud něčemu nerozumí, dovysvětlit, trénovat.

S nejmladší dcerou to u nás v první třídě znamenalo hodiny a hodiny strávené doma u písanky a slabikáře. Pomohlo to. Potřebovala prostě jen víc času a víc opakování. Pořídila jsem jí slabikář pro druhou třídu zvláštní školy, který je na úrovni první třídy běžné ZŠ a přesvědčila ji, že je velmi  šikovná, protože čte ze slabikáře už pro druhou třídu! S pocitem, že není proti ostatním pozadu, ale vlastně napřed, jí to přeci jen nakonec šlo a dnes už dávno čte úplně v pohodě. Malou lest mi zpětně odpustila – ve druhé třídě zjistila, že slabikář pro druhou třídu tam žádný není 🙂

Víte sami nejlépe, jestli se dítě snaží přiměřeně ke svým darům a možnostem, nebo ne.

Pokud ano, oslavujte každý pokrok a dokonce i každou chybu! Je mnohokrát životem potvrzeno, že přijatá chyba se stává zkušeností, odmítnutá chyba (svalená navíc často na někoho jiného) má tendenci se znovu a znovu opakovat.

Najděte i vy sami v sobě rovnováhu mezi poznáním a výkonem a stanovte si doma vlastní pravidla, co pro vás je úspěch a co ne.

Buďte si jako rodiče vědomí toho, co která známka znamená v kontextu celého procesu učení. Váš postoj ke škole a známkám děti vycítí .

Každopádně 9 let školy je ze zákona povinných, takže absolvovat ten proces se svými dětmi musíme všichni. A ačkoliv to není vždycky ideální, jsem přesvědčena, že i v rámci kolektivního neoptimálního existují individuální dobré cesty, pokud se pro ně vědomě rozhodneme .

Ať to jsou i ty vaše! JK

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist