Tak jako se celá společnost neustále potýká s předsudky a klišé, nezůstávají těchto zjednodušujících postojů prosty ani naše školy. Osobnost dítěte a mladého člověka se v nich proto posuzuje obvykle jen na základě prospěchu a kázně. Žáci studijně nadaní a poslušní jsou vítaní, žáci se slabšími učebními výsledky a se sklony k neposlušnosti jsou naopak coby nežádaní zatracováni.
Příčinu této na pohled paradoxní situace je třeba hledat v pedagogické fundovanosti učitelů. Obecně se předpokládá, že každý absolvent učitelského studijního oboru se stává odborníkem na vzdělávání. Dennodenně jsem ale přesvědčován o tom, že z důvodu špatné koncepce studia učitelství vycházejí z našich vysokých škol pedagogicky nekompetentní vzdělanci. Jedná se o obdobný stav, jako by lékařské fakulty opouštěli zubní lékaři schopní provádět pouze preventivní prohlídky – samozřejmě vybaveni teoretickými znalostmi stomatologických zákroků.
Někteří učitelé se ke své praktické odbornosti propracovávají vlastní cestou, avšak jiní – mnozí – se po nástupu do praxe přizpůsobují stereotypům panujícím na školách a zaujímají obranný postoj vůči potenciálním zdrojům pedagogických „problémů“. Za ideálního je proto považován žák takzvaně „bezproblémový“, kterému v nejlepším případě stačí zadat úkoly a následně vyhodnotit jejich splnění. Jenže jak se ochránit před žáky, kteří úpěnlivě volají po pedagogickém ošetření? V základním školství sice poskytuje pomoc síť speciálních škol, ale jen do jisté míry, zato střední školy jsou vybaveny oprávněním vyloučit žáka ze studia.
Jak potvrzují mé dlouholeté zkušenosti, řada středoškolských studentů bývá vylučována ze škol zcela zbytečně. Jejich hlavní provinění spočívá v tom, že neodpovídají obrazu správného studenta, tj. spadají do kategorie čtyřkařů. Podle obecně vžité představy znamenají čtyřky důkaz o téměř již studijní nezpůsobilosti, neboť čtyřkař je přece „hlupák“, který na kvalitní škole nemá co pohledávat. Zažil jsem případ, kdy rodiče, právníci, napadli rozhodnutí ředitele o vyloučení jejich syna tím, že známky na stupni „dostatečný“ přece v žádném případě neznamenají neplnění studijních povinností, jak bylo uvedeno v odůvodnění ředitele. Uspěli a pedagogická rada to těžce nesla.
Trnem v oku učitelů nejsou jen žáci s horšími studijními předpoklady, nýbrž i studenti velmi inteligentní, kteří se spokojují se čtyřkami. Svým postojem učitele provokují, protože jim tímto způsobem sdělují, že jejich výuka je nezaujala a že pro jejich předmět jsou ochotni splnit jen nejnutnější minimum, čímž nepřímo napadají kvalitu pedagogické práce. O osudu takového studenta nakonec často rozhoduje míra shovívavosti ředitele, neboť při jednání pedagogické rady je hlas ředitele pro mnohé učitele určující.
Některé školy se prezentují coby prestižní a svou výlučnost demonstrují mimo jiné také zbavováním se čtyřkařů. V některých případech vymýšlejí nejrůznější opatření a hledají způsoby, jak studenta „načapat“, jen aby tak získaly pádný důvod k vyloučení. Nedávno jsem byl svědkem mimořádné pedagogické rady, která se snažila pouze na základě školních zvyklostí, předpisy nepředpisy, vyloučit studenta – studijně nadaného, jak zněla zpráva psychologa. Oproti tomu existují školy, které čtyřkařem nepohrdnou, protože takový student je zdrojem financí. Avšak i pro učitele těchto škol by bylo zajisté potěšením mít školu bez čtyřkařů.
Napsal/a: Jan Michal Mleziva
