Už je ze mě školkáček!!!

„Když jsem se narodil, byl jsem malý růžovoučký uzlíček, který nic neuměl. Prošel jsem dlouhou cestou, po které jste mě vedli VY, moji milovaní rodiče. S vaší pomocí jsem se toho hodně naučil!!!  Ale teď je čas, abych udělal další velký krok v mém životě. Zítra ráno vstanu a bude ze mě ŠKOLKÁČEK.“

Nástup Vašeho miláčka do mateřské školky je velký krok jak pro dítě, tak i pro rodiče, z převážné většiny hlavně u maminek.  I když jsme si plně vědomy toho, že to naše dítko je už „velká slečna“ nebo „pořádný chlap“, tak přesto se v našich duších najdou tázavé otázky plné strachu a obav. Zvládne to??? Co když se něco stane a nebude si vědět rady? A já tam nebudu, abych mu pomohla?!

Nebojte se, pokud jste dítě učili dodržovat zásady hygieny, jíst příborem nebo lžící, částečně se umět obléknout, požádat o pomoc a poděkovat, pozdravit a rozloučit se … tak je nejvyšší čas, aby se dítě naučilo být samostatné bez vaší pomoci. Musíte si hlavně samy v sobě říct, že ten váš brouček nebo beruška je opravdu už velký a ukázat mu, že existuje svět i bez vaší náruče.

Když jsem poprvé odvedla Honzíka do školky, tak jsem na zpáteční cestu domů pro samé slzy neviděla. Najednou jsem si uvědomila, že ho nebudu vidět celé dopoledne, nebudu mu rozsvěcet světlo na toaletě a neuslyším „Už jseeem!!!“. V tu chvíli jsem si připadala jako ta nejhorší mamina pod sluncem, která svoje dítě odstrčila od sebe. Najednou jsem zjistila, že ten čas, který jsme trávili celé dny spolu je PRYČ a  NIKDY se nevrátí. Zavřela se jedna velká kapitola našeho „Společného MY“ a pomalinku jsem otvírala novou pro nás oba neznámou kapitolu v životě „Zase JÁ“ a „Samostatný ON“.

Když děti nastupují do mateřské školy již kolem třetího roku, tak jsou duševně připraveny na odloučení od rodičů a touží po společnosti druhých dětí.  Jsou šťastné, když jsou vtažení do společné zábavy. Učí se rozvíjet důležité vlastnosti k ostatním dětem např. navázání kamarádských vztahů, řešení „drobných“ problémů bez účasti dospělého, větší odpovědnost za svoje jednání atd. I kdybychom byli sebelepší rodiče, tak takovou to zkušenost a osamostatnění jim nikdy nemůžeme dopřát.

Jak nejlépe připravit dítě na mateřskou školu

Svoje obavy s nástupem do školky prožívá i dítě. Jde do neznáma, mezi cizí lidi, bude samo za sebe…  Povídejte si s dítkem o tom, jak ten den ve školce může vypadat např.“Ve školce si dáš svačinku, budete si hrát, malovat, lepit… Když nebude pršet, tak půjdete ven na procházku nebo na školní zahradu. A pak si dáte společně oběd popřípadě odpolední svačinu a to už tam v šatně budu na Tebe čekat já.“ Vyzdvihněte činnosti, které dítě rádo dělá a ve školce se mnohému ještě naučí. Postavte se do pozice dítě – učitel x vy – žák…“ Až přijdeš ze školky, tak mě to třeba můžeš naučit.“ Zavzpomínejte i na svoje „školkáčská léta“.

S návratem do práce a nově vzniklými povinnostmi se můžete dostat do stresu. Děti jsou jako radary. S naprostou přesností vycítí Vaši nervozitu nebo jiné negativní pocity. Pak může vzniknout situace, že dítě nechce snídat, oblékat se nebo zdržuje, kde může.  Rázem se z hodného a poslušného dítěte stane zuřivec, který křičí a vzteká se. Nerozumí tomu, že najednou spěcháte a už nemáte čas si hrát jako dřív a ještě musí do neznámého prostředí. Dopřejte čas sobě i tomu svému zlatíčku.  Brzy najdete novou společnou řeč 🙂

Předání dítěte ve školce

Loučení je ze začátku velmi bolestivé.  Neberte smutek dítěte na lehkou váhu, ukažte mu svou spoluúčast, ale neprohlubujte jej… zůstaňte co nejvíce klidní. Ze vstávání a odchodu do školky udělejte rituál. Zkuste pravidelnou krátkou ranní pohádku nebo říkanku, nechte jet dítě do školky na tříkolce nebo odrážedle , natrhejte paní učitelce po cestě kytičku nebo zdravte pejska štěkajícího za plotem nebo dovolte dítěti vzít do školky svou oblíbenou hračku.

Po příchodu do školky loučení příliš neprotahujte. Pokud dítě pláče a nic nezabírá, snažte se o co nejrychlejší odchod. Čím dříve odejdete, tím spíše to vaše sluníčko přestane plakat.

Zajímejte se o to, co všechno dítě ve školce prožilo. Pochvalte jej za snězený oběd, prohlédněte si obrázky a různé výtvory dítěte. Nezapomeňte ocenit, že dnešní společná cesta do školky se vám líbila, protože méně plakalo.  Dáte mu najevo, jak je šikovné a samostatné.

Každá školka má svůj systém adaptace nově příchozích dětí. Když si vzpomenu na tu svoji…raději nemluvit 🙁 Ještě, že tam byla skvělá paní kuchařka, která na mě několik dní čekala ve třídě. Dnešní děti mají tu obrovskou výhodu, že se každé dítko bere jako jeden človíček s individuálním přístupem.  Já jsem s Honzíkem (velký mamánek) chodila cca 14 dní do třídy, aby mi ukázal hračky, okoukal se a pak jsme se rozloučili, opusinkovali, pomazlinkovali a já mu popřála krásný den ve školce. Než jsem přešla třídu, tak jsme si snad 100x řekli „Ahoj“… a to trvá dodnes 🙂 Třetí pondělí byl zlom a tekly slzičky.  Dva dny jsem odcházela od plačícího Honzíka a dva dny jsem po cestě domů opět bulela. Doma jsme pak o tom mluvili a ujišťovali se, jak se máme navzájem rádi a jak je to prima být mezi novými kamarády a co všechno spolu zažívají.

Jedna část srdíčka mi v sobě sobecky říkala, že ho chci pod těmi svými mateřskými křídly mít pořád a nechci mu dovolit se osamostatnit. Druhá část srdce se ptala, jestli z něho chci mít jednou sebevědomého a soběstačného muže???

A moje odpověď?! “Ano… chci, aby z něho byl jednou takový muž. A proto jsem ho i ve svém srdci nechala odejít na tu další cestu životem.“

„Děti jsou jako kotvy, které drží matčin život.“ Sofoklés

Napsal/a: suodal