Jedním ze specifik waldorfských škol je každoroční olympiáda. Nejedná se o olympiádu tak, jak ji známe. Celá se nese v duchu řeckých bájí a pověstí. Účastní se jí vždy vybraní žáci 5. tříd. (V tomto ročníku je toto téma nosné a prolíná se všemi předměty).
V tomto školním roce padla příprava olympiády na naši školu. Přípravný výbor (4 lidé) měl plné ruce práce už dlouho předtím, než vzplál olympijský oheň. Příprava ale dolehla na všechny od 1. po 9. třídu. Zapojili se jak děti, tak dospělí. Bylo potřeba zařídit a splnit mnoho dílčích úkolů, abychom mohli v květnu uvítat téměr 250 lidí z celé České republiky.
Olympiády se zúčastnily všechny waldorfké školy z celé ČR, které se sjely na daném místě. Děti spaly ve škole a program byl jasně daný… Olympiáda trvá dva dny.
Den první: Odysseovy cesty
Po (pro některé) dlouhé cestě k nám se děti ubytovaly ve třídách. Neměly ale času nazbyt.Už ve 13,30 je čekal průvod městem, aby došly k místu, kde se odehrávala první část jejich olympiády. Děti se rozdělily do 14 řeckých měst, za která celé dva dny bojovaly.
Páteční odpoledne bylo nabité úkoly, které nebyly zaměřené pouze na rychlost, sílu, přesnost. Ale bylo potřeba také důvtip, spolupráce a v neposlední řadě řečnické dovednosti.
Páteční odpoledne děti po skupinách plnily 8 sportovně laděných disciplín, které byly vždy nějak motivovány řeckými bájemi. Soutěžilo se po skupinách. V mezičase měly děti čas zajít si na připravenou svačinu.
Po odpoledním zápolení, které trvalo až do večeře, ale soutěžní program nekončil. Všichni se přesunuli do divadelního sálu. Tam jednotlivé třídy hrály divadlo na téma Odysseovy cesty. 10minutové úryvky byly většinou na téma: Trójská válka, Trójský kůň, Kyklop. Zde mě nejvíce zaujalo, s jakými rekvizitami třídy pracovaly. Vše bylo skladné, použitelné nejlépe několika způsoby, ale tak, aby to každý pochopil. V příspěvcích jsme slyšeli recitaci, zpěv, hudbu a přednes slova, ať už skupinově, nebo jednotlivců.
Den druhý: Olympijské hry
Konečně se mohl zažehnout olympijský oheň. Po slavnostním projevu starosty, povzbuzujícím slovu sportovce – bývalého žáka Waldorfské školy a nezbytném tanci učitelů, mohl být zažehnut olympijský oheň.
Děti čekalo 9 disciplín.
Z těch, které byly velmi podobné těm, jaké známe my, to byly: sprint, štafetový běh, „půlmaraton“, hod kriketovým míčkem. Jiné to bylo ale v hodnocení. U každé disciplíny byla jasně stanovená pravidla. Ale ne ta, která byste čekali. Např. u půlmaratonu (= hromadný běh na 800 metrů) se zapisovaly nejhorší a nejlepší časy. Ty se potom srovnaly do tabulky a vzešli první tři nejlepší skupiny. U disciplíny hod kriketovým míčkem se sečetli míry nejlepších hodů všech z jednoho města.
Dále děti absolvovali některé netradiční disciplíny např. hod pytlem s pískem (házelo se pytlem s pískem o váze 2 kg). Nejdelší hody se započetly do stavu celého města, za která jednotlivci soutěžili.
Asi nejvíce „exotickou“ disciplínou bylo řečnictví. Zde měly děti splnit různé úkoly: Nejprve mezi sebou vybrali 3 jednotlivce, kteří plnili úkoly za sebe – pro svoje město. Měli říct jazykolam bez chyby a přečíst co nejvíce daného textu na jeden nádech. Zbytek skupiny měl zadaná 4 slova a za určený časový úsek musel složit básničku. Vznikaly opravdu zajímavé výtvory.
Děti si odvážely na památku triko s razítky disciplín, které absolvovaly. Ti nejlepší také medaile. Nejdůležitější ale je, že všichni vyzkoušeli své dovednosti v oblasti tělesné, duchovní a duševní.
Chce se mi říci: Jeden za všechny, všichni za jednoho! – ale to už je zase jiná kapitola dějin.
Poznámka autorky: Fotografie mají chybně uveden datum, vše se odehrálo v květnu 2016.
Napsal/a: Pavluschka
