Školní rok se pomalu pomaloučku chýlí ke svému konci, a tak mě napadlo napsat vám něco málo o blížícím se vysvědčení…
Jednoznačně jsme se shodli na tom, že je to tlak z rodiny. A bojím se, že za pár dní zase bude televize Nova dávat v Televizních novinách relaci o tom, jak jsou přetížené linky bezpečí a děti se po vysvědčení bojí jít domů.
Proč proboha!?!?!?! Vždyť trojka z češtiny přece není důvod k útěku, ke strachu z výprasku…. Nebo je?
Vždycky jsem na závěrečné rodičovské schůzce zdůrazňovala rodičům, aby děti nestresovali výhružkami typu „však uvidíš, až to vysvědčení přineseš….“ apod. Vždyť celé pololetí (vlastně i šk. rok) vidí výsledky svých ratolestí v žákovských knížkách, v sešitech, v deníčcích … a pokud jsou tam dvojky, trojky, nemůže přece rodič čekat vysvědčení se samými jedničkami. Bohužel, někde to tak asi je. Nemůže každý mít jedničku a hlavně ji nemůže mít, pokud si ji nezaslouží.
Jeden závěr šk. roku byl pro mě hodně stresující jako pro učitelku a asi si na něj ještě dlouho při rozdávání vysvědčení vždy vzpomenu. Velmi záhy po odchodu dětí „na prázdniny“ na mě vlítla jedna maminka, proč synáček dostal tu dvojku z češtiny? Podle mě si ji zasloužil, podle maminky ne. Pochopitelně. Měla jsem zkažené celé prázdniny, protože mi neustále vrtalo hlavou, jestli jsem dotyčnému opravdu neuškodila. Budiž mi útěchou, že se v dalším ročníku potvrdilo, že ne, že jsem oznámkovala spravedlivě. Jenže…..
Už je to tady. Rodiče mají jistou představu a vysvědčení dopadne jinak. Nemá cenu děti strašit, bít, vyčítat kvůli výsledkům ve škole. Představte si, že dítě opravdu nemusí stresovou situaci zvládnout a neštěstí je na světě. Jak si to potom musí ti rodiče vyčítat, to si ani neumím představit.
Proto apeluji na všechny rodiče dětí školou povinných.
Připravte se předem na vysvědčení – určitě není lehké se smířit s tím, že tam nebudou samé jedničky, ale na druhou stranu to není žádná tragédie. Celé pololetí jste známky v žákovské viděli, takže máte přehled o tom, co asi máte čekat na vysvědčení. Nepřeceňujte možnosti svých dětí a pokuste se zareagovat kladně i na ty dvojky, trojky, čtverky – třeba tím, že nad zmrlinovým pohárem po vysvědčení si slíbíte, že v příštím roce se společně pokusíte o lepší výsledky.
Napsal/a: Pavlinkav
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Tak jsem se dočetla, že na Klatovsku se oběsil kluk, údajně kvůli vysvědčení. Hned jsem si vzpomněla na tento svůj článek. Zas tak zbytečná smrt. Acho jo.
Tak to je fakt úúúžasné řešení :o( A tohle když udělá učitelka, tak opravdu zůstává rozum stát.
Aannyy – je fakt, že někde se situace dá odhadnout a kolikrát jsem si říkala – jo, ti to zvládnou nebo naopak – a jé, to bude mazec. Je fakt, že u takových dětí jsem se chtě nechtě snažila najít co nejvíc pozitivního, ale jak asi sama víš – někdy to prostě nejde.
Tak jsem si u tohoto clanku vzpomnela na nasi ucitelku anglictiny, ktera to u sveho syna vyresila dost originalne. V den, kdy bylo pololetni vysvedceni se nam svym resenim pochlubila – vedela, ze to nedopadne nic moc uz predem, tak aby se kluk nebal s tim prijit domu, namlatila mu uz rano, nez si pro to vysvedceni sel, a rekla, ze tim to maji uz vyrizeny :-)))))
Ahojky, já si taky myslím, že někteří rodiče vysvědčení dost přeceňují. Je to přece jen obraz toho, jak daný předmět dítěti nebo studentovi jde a jaký v něm je. Dodneška nechápu, proč jsem se na gymplu tak snažila, abych se zbavila těch věčných trojek z matiky, fyziky a chemie. Tyhle přeměty mi nikdy nešly a ta trojka byla jen potvrzením mých schopností. BYla jsem vždycky „humanitní“ a na češtinu a jazyky jsem se nemusela ani učit, abych měla dobrý známky. TAk co jsem vlastně řešila? I kdybych měla čtyřky… (No, já jsem to zas tak moc neřešila :-)))) ) Ale opravdu si myslím, že každý je nadaný na něco a pokud je někdo nadaný třeba manuálním směrem a má na ZŠ třeba ze všeho čtyřky a z pracovní výchovy za 1, tak je to pro rodiče jen signál k tomu, kam se mají ubírat při výběru další školy a ne signál s odepínání pásku nebo zakazování čehokoliv…A taky si myslím, že pokud doma funguje nějaká komunikace a taky komunikace se školou, vysvědčení přece nemůže být žádným překvapením, ne???
Myslím si, že už na třídních schůzkách lze vytušit, který z rodičů takto k výkonům své ratolesti přistupuje (pokud na třídní schůzku přijde, ale i to je znamení). Mnohdy se mi stalo, že chodí maminka, která ví, co její dítko zvládá, ale tatínek to není schopen pochopit. Tak se z nás stává dvojka, která apeluje na otce, aby následky na dítěti byly co nejmenší.
Můj syn končí první třídu ve Waldorfské škole, kde mají děti slovní hodnocení. Zažila jsem známkování u sebe, i když jsem měla hezké známky, učili jsme se pro učitele a ne pro sebe. Spousta encyklopedických znalostí se mi už z hlavy vykouřila. Vítám slovní hodnocení,které lépe vyjádří, kam dítě na své cestě za poznáním došlo. Nejkrásnější ale je, že se syn do školy těší a učení ho baví. Už se společně těšíme na vysvědčení, které má ve waldorfské škole podobu básně.
souhlas!!
mé dítka(13 a 11l) jsou dislektici atd..
věnuji se jím pořád,od 1 třídy jsem se musela seznámit i s tím,co to vlastně dis..je.více jsem chválila,dávala i prostor na odpočinek,jak to tyhle děti potřebují!
v pátek jsme byli v poradně s tím 11l.na kontrole,a ted,v 5 třídě je na tom skvěle,dokonce může i na výšku!!
myslím,že je to i tím,že já jsem neřešila ani tak známky,ale to,zda to děti baví,brala jsem to tak,že na něco bunky mět budou a na něco ne,stížený ještě tou dis..dcera chodila do 1tř. na soukr.Zš a tam známky nebyli vůbec,slovní hodnocení!!je to o tom,že jde jen o zvyk mnoha generací!chci říct,že třeba 4 u jednoho žáka není to,co u druhého 1.zažila jsem,že jedničkář může mět známky vydřené i proto,že to chcou rodiče.a kdo má 3,tak je třeba víc snaživej,může bejt chytrej,ale prostě 1 mět nebude.nám řeklo víc slovní hodnocení-věděla jsem,jak děti pracují,co jím jde,co méně,co je baví!!známky jsou často přecenované a důvodem nesmyslného bití a děckých tragédii-kámoška prac.na lince bezpečí!
neznámená,že jedničkách bude právník,či mudr:-))učit se dítko,musí,ale jsou i jiné,důležité věci:a hlavně-učí se pro sebe a ne pro rodiče!mé děti to vědí,vědí,že za 5 je nezbiju,a i proto se učí sami rádi a dosahují dob.známek,ikdyž jsou dislektici!..
Ahojky Pavlínkov.To to uteklo. Další školní rok je pryč. Ale proč píšu. Chtěla jsem ti poděkovat za tenhle článek. Myslím, že je důležité rodičům připomenout, aby byli schovívaví při čtení vysvědčení. Také já se k tobě přidávám a apeluji na rodiče : nepřeceňujte své děti,ze špatných známek se svět nezboří, příště to bude jistě lepší. A mimochodem, ruku na srdce, byla vynaložena dostatečná péče ze strany rodičů u dětí, kteří potřebují pomoc při přípravě na vyučování? Nevykládejte si to ve zlém, ale dost často se setkávám s tím, že děti jsou šikovné, ale potřebují dohled a pomoc i doma. A rodiče nemaji čas……
Mobile Sliding Menu