Šikana a výchova k tělesnému střetnutí

Rubrika: Střední školy, Základní školy

1129312_karate_3Prevence šikany má jednu mimořádně důležitou složku: výchovu k tělesnému střetnutí. Použití síly je poslední, krajní, ale někdy nevyhnutelný způsob, jak si mohou děti poradit se šikanou – ať už v roli toho, kdo je sám ohrožen, nebo v roli zastánce.

Jako pedagogové vedeme děti k tomu, aby se vzájemným střetům vyhýbaly, jednoduše řečeno, aby se nepraly. Radíme jim, aby hledaly ochranu před agresory u dospělých, aby se vyhýbaly nebezpečným situacím, případně aby z nich unikaly, aby se raději nechaly oloupit, než aby riskovaly zranění, případně aby „diplomaticky“ vyjednávaly s agresory atd. V krajním případě, zejména jde-li o konflikt mezi vrstevníky ve škole, a není-li jiné řešení možné, dítě přirozeně nakonec brání sebe nebo napadeného kamaráda. (Drobné tělesné střety, zejména mezi chlapci, jsou ostatně běžné, ať už jimi vrcholí hádka, ať jde o „čestné“ řešení urážky, nebo konečně o „cvičné“ měření sil – a je samozřejmé, že je pro dítě důležité v takových situacích obstát.)

Pro dnešního učitele je riskantní mluvit s dětmi otevřeně o této stránce života, protože by musel vyjádřit souhlas s násilným jednáním za určitých okolností. Kdyby pak došlo ke zranění, mohlo by se stát, že by učitel byl obviněn z navádění či podněcování, a to hned s požadavkem, aby nahradil škodu. Proto jde o úkol pro rodiče. Oni musí děti naučit, že někdy to nejde jinak než se poprat a že nechat kamaráda „ve štychu“ je zbabělost.

Jsme přesvědčeni, že je naší povinností vychovávat své děti tak, aby se dovedly prát, aby se nebály ránu přijmout – ani ránu dát. A aby zároveň tuto svou schopnost užívaly k dobrému. Aby dítě obstálo ve fyzickém střetnutí, to má být základním cílem tělesné výchovy, stejně jako šerm se zbraní býval základní disciplínou ve výchově mladých šlechticů.

Většinou je tomu zatím v praxi tak, že agresivní, bezohlední, víceméně antisociální jedinci se pilně cvičí – dnes v ranějším věku, než tomu bývalo před lety! – v rozmanitých chvatech a úderech různých bojových umění, zatímco slušní lidé jim jdou z cesty prostě proto, že se nedovedou prát. Dobře známá skutečnost, že nejednou agresor přepadne, zraní a oloupí svou oběť na rušné ulici, aniž se mu v tom někdo pokusí zabránit, není zaviněna jen lhostejností nebo strachem přihlížejících, nýbrž i jejich bezradností, neobratností a nezkušeností s fyzickým střetem. (Podobně je tomu ostatně v naší společnosti, pokud jde o zbraně: Zločinec si zpravidla zbraň opatří a naučí se s ní zacházet, slušní lidé jsou bezbranní.)

Výchova k tělesnému střetnutí má začít brzy. Už batole mívá smysl pro laskavé „kočkování“ s tátou nebo s mámou či staršími sourozenci a můžeme je učit, jaké to je dát ránu (třeba do nastavených otcových prsou: Bouchni mě sem, ukaž, jakou máš sílu!) a výměnou zase ránu přijmout, pochopitelně ránu, která nebolí a v nejmenším neublíží, i když tělem trochu překvapivě otřese. Všechno v legraci, ale i s vědomím, že jednou se Honza (nebo svatý Jiří?) naostro utká s drakem. Zároveň s výchovou k násilí je ovšem na druhé straně třeba od nejútlejšího věku pěstovat soucit, například s mládětem vypadlým z hnízda, a učit dítě také ohleduplnosti vůči zvířatům i druhým dětem. Po celé dětství a mládí je pak nutné, aby každý nácvik chvatů a úderů byl doprovázen – jak je to pravidlem v dobrých kursech sportovního karate – výchovou ke kázni a sebeovládání.

Jako pracovník poradny řešil jeden z nás případ desetiletého chlapce, který se přes sérii výprasků nechoval tak, jak rodiče očekávali. Vyptával se, při jakých příležitostech vůbec dochází k tělesnému kontaktu mezi ním a otcem. Ukázalo se, že kromě zmíněných výprasků se navzájem dotýkali pouze při povinném ranním polibku na rozloučenou, jinak nikdy. Protože tělesný kontakt obyčejně zlepšuje vztah, navrhl poradce otci, aby s chlapcem – ovšemže v žertu – zkusil zápasit. Strohá odpověď: „Neumím zápasit!“ Tedy uříznout dva pruty a zašermovat si? „Neumím šermovat!“ Tak aspoň fotbalové souboje o míč? „Neumím hrát fotbal!“ Nakonec se však zábrana nějak prolomila. Když poradce po krátké době hovořil s matkou, řekla: „Co jste to s nimi udělal, doktore? Oni se rvou jako koně – a kluk chodí za tátou jako pejsek.“

Nácvik fyzického střetnutí, ať už s holýma rukama, nebo se zbraní (zpravidla improvizovanou zbraní) v ruce, umožní našim dětem také přiměřenou, tj. nepřehnanou sebeobranu. Ten, kdo je v těchto věcech příliš nezkušený, může v kritické situaci nechtěně ublížit hůř nežli zkušený rváč. A nejeden příběh šikany už skončil tragicky, když se oběť v zoufalství uchýlila k protiagresi, kterou nezvládla, takže zmrzačila nebo zabila.

Jsme si dobře vědomi, na jaký odpor naše pojetí výchovy k tělesnému střetu narazí. Nedomyšlené odsuzování násilí je příliš pevně zakotveno v běžné společenské mentalitě, než aby tomu mohlo být jinak. Ze zkušeností získaných při akci Bílého kruhu bezpečí proti šikaně a z diskusí na toto téma (zatím nikoli z výsledků vědeckého výzkumu) soudíme, že právě rodiče šikanovaných dětí mívají úzkostný, skrupulózní vztah k násilí, který lze vyjádřit zásadou, že slušný člověk se nepere. Stojí za povšimnutí, že i klasické Foglarovy Rychlé šípy, pokud jsou přinuceny bojovat, činí to takřka „v rukavičkách“. To je (a vždycky byl) jen krásný sen a daň té dobové mentalitě, o níž je řeč. Instruktor sebeobrany učí i něžné malé děvče, jak má v případě nutnosti násilníka kopnout do varlat.

Jedná se o ukázku z knihy Jak na šikanu, kterou vydalo nakladatelství Grada, 2010.

Napsal/a: Pavel Říčan, Pavlína Janošová

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • Anonymní

    Dbrý večer… Jsem učitelka na základní škole a učím teprve třetím rokem. Učila jsem nejprve druháky a loni prvňáčky. Na šikanu jsem dělala diplomovou práci, a tak jsem na tyto malé děti se snažila preventivně působit a myslím, že pochopily, o co jsem se snažila a možná jsem je jako partu více stmelila. Letos ale učím páťáky a na jiné škole a vyskytla se mi ve třídě šikana i kyberšikana a já s hrůzou zjistila, že si téměř nevím rady, jak postupovat dál, abych vůči oběti nechybovala. Proto prosím oradu. Děkuji, Pavlína.

  • Anonymní

    Prima, dobrý nápad.

    Marina

  • marino, přiznám se, že nevím, čím tě tak popuzuji a proč chytáš tak útočný tón. Myslím, že to není poprvé. Rozhodně nechodím na VD proto, abych se měla s kým pohádat.
    Přemýšlela jsem „nahlas“ a patrně jsem si chybně vyložila tvé příspěvky. Promiň, už si příště dám pozor a speciálně na tvé poznámky nebudu reagovat. Hádat se a zbytečně si kazit den prkotinami opravdu nehodlám.

  • Anonymní

    Babofka, já bych řekla, že to Ty jsi kritická neprávem – a to ke mně. Překrucuješ vše, co napíšu a ještě se schováváš za fráze tipu „všichni rodiče uvítají Tvé rady…“. Copak ty jsi mluvčí všech rodičů? Já napsala pouze svůj názor a Ty máš tu samou možnost – pokud tedy nějaký názor máš. Navážet se do druhého, kritizovat ho a odsuzovat je veeelmi snadné.

    Marina

  • Marino, je zcela na tobě, jestli tě daná ukázka zaujala nebo ne. Dle mého tě zaujala (i když v negativním slova smyslu) a ty jsi na ni reagovala. Kdyby tě nezaujala vůbec, nereagovala bys na ni. To je můj názor.

    Víš, osobně si myslím, že jsi kritická neprávem. Knihu jsem taky nečetla, tak nemohu soudit a nevím ani, podle jakého klíče jsou zveřejňovány ukázky z knížek. Jestli je to plně na zvážení Petry/redakce VD nebo někom jiném (distributorovi knih, apod). Nicméně i v této krátké ukázce je nabídnut jeden způsob, jakým dítě v tomto směru vést. Možná nefunguje na tvé děti, možná děláš někde chybu ty sama, možná přijdeš na jiné, lepší způsoby. Pak určitě všichni rodiče uvítají tvé zaručené rady, jak na to a jak zabránit, aby právě naše děti byly potencionální obětí šikany. Ale protože tobě se to (dle toho co píšeš) taky nedaří, nezbyde ostatním asi nic jiného, než se obrátit na rady odborníků (ať už těchto nebo jiných).
    A kritizovat, odsuzovat a nadávat je veeeelmi snadné.

    Pěkný den tobě i tvým dětem…

  • Anonymní

    Jarmuschka, já měla opravdu pohodové dětství i následující život, to je pravda. Bránit sama sebe neumím (naštěstí jsem to zatím nikdy nepotřebovala), ale vždycky (už jako malé dítě) jsem bránila slabší, kteří se sami bránit nedokázali. Tahle problematika mě odjakživa velmi zajímá. Mé děti jsou hodné, bránit se neumí, i když jsem je to samozřejmě od malička učila. Nedokážou říct nikomu ani nic ošklivého. Zatím mají štěstí na děti a lidi kolem sebe (jako jsem měla já), ale je mi jasné, že kdyby se na ně nějaký agresor zaměřil, nemají šanci se sami ubránit.
    Knihy tohohle tipu mě zajímají, ale tuhle si v knihovně nevyberu, ukázka se mi nelíbí.

    Marina

  • Jarmuschka

    No, Marino, asi jsi měla pohodové dětství i následující život.
    Neřekla bych o sobě, že se neumím (fyzicky) bránit (a ani nejsem žádný drobeček), přesto mám jisté zkušenosti jak z dětství, tak bohužel i ze zaměstnání (naštěstí dávno minulého).
    Budu doufat, že tuto knihu nebudu jako rodič potřebovat.

  • Anonymní

    Ahoj Babofka,

    dík za upozornění, číst umím dobře = vím, že se jedná o UKÁZKU z knihy. Jinak děkuji za Tvůj zájem – knihu jsem nečetla a číst nebudu, ta ukázka mi bohatě stačila; své námitky k UKÁZCE jsem už napsala.

    Marina

  • oprava – odborník

  • marino, odborním se v článku nezmínil o lecčems. Bude to patrně tím, že se jedná o UKÁZKU z knihy. Nebo ty jsi už celou knihu četla a máš námitky k jejímu obsahu?

  • Anonymní

    Celý článek je podle mě zcestný. Každý normální rodič určitě své dítě vede k tomu, aby se umělo bránit a vracet rány a nenechalo si nic líbit, ale existují děti, které to za žádných okolností NEDOKÁŽOU. Nechápu, že se o tom „dborník“ ani nezmínil, protože právě z těhle dětí rostou potenciální oběti šikany.

    Marina

  • Jako máma tří kluků jen nadšeně souhlasím!:-)

  • Jarmuschka

    Překvapili mě v naší školce, kde děti víceméně vedou tímto směrem – že není správné se prát, ale když mi někdo ubližuje, můžu MUSÍM se bránit.

  • No, když to je těžko, on nakonec ten, kdo se brání, bývá potrestán…. Ale učím dcerku, aby si nenechala nic líbit, sice aby to neřešila bitím, ale pokud ji někdo napadne vícekrát, aby to opětovala.

  • JanaK

    Moc pěkné a pravdivé a hlavně pobízí k zamyšlení – co dodat 😀

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist