O šikaně je rozšířena řada mýtů. Dávejte si na ně pozor, protože snadno způsobí, že rodiče ani pedagogové šikanu „nevidí“, nebo ji řeší nevhodným způsobem.
Šikany se dopouštějí chlapci i dívky, rozdíl je v tom, že u dívek se setkáváme častěji se šikanou psychickou, kterou, jak jsme již uvedli, rozeznáváme hůř.
Šikanují jen hloupí surovci.
Šikanovat může i velmi inteligentní dítě z takzvané „dobré“ rodiny. Platí zde však podobné principy jako u předcházejícího mýtu – taková šikana bývá rafinovanější, často se uplatňuje prostřednictvím dalších jedinců, a proto i ona bývá hůře rozpoznatelná.
Kdo je týrán, může si za to sám.
Terčem agresorů se často stávají děti, které se od většiny třídního kolektivu něčím odlišují (vzhledem, chováním, rodinným zázemím, nadáním či handicapem). Mnohdy je i sama oběť přesvědčena, že si za ubližování může sama. Je však třeba mít na mysli, že žádná odlišnost není důvodem, aby mi druzí ubližovali. Toto pravidlo je třeba dětem důsledně vštěpovat.
Kdo je týrán, může si pomoci sám.
Protože jde o nemoc vztahů ve skupině, jedinec – tím spíše oběť – většinou nemůže celou věc sám napravit. Obtížnost nápravných snah stoupá v pokročilejších stadiích šikanování.
Mému dítěti se to (být agresorem, být obětí) nemůže stát.
Statistiky a známé případy dokazují, že šikanou může být postižen, podobně jako například chřipkou, opravdu kdokoli.
Přísná kázeň to vyřeší.
Šikanu často svými vnitřními mechanismy umožňují právě tuhé systémy. Šikana bují všude tam, kde jeden má moc nad vůlí druhého. Vězeňská a vojenská šikana jsou přece známé pojmy.
Dobrý učitel intuitivně zasáhne správně.
Pokud se učitel stane svědkem šikany a není odborně připraven ji řešit, často pod tíhou emocí zasáhne nevhodným způsobem. Podaří se mu sice zastavit okamžitý útok, ale jestliže se hlouběji nezabývá odhalováním příčin a podstaty problému, dalšímu šikanování nezabrání.
Má-li se šikanování omezit, musíme k tomu také aktivně přispívat.
Nezůstávejte jen pasivními pozorovateli! Nepodléhejte mýtům, které se často o šikaně šíří. Nedovolte, aby někomu, kdo ubližuje, šikanuje, jeho chování jen tak procházelo!
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.
Napsal/a: Kateřina Vágnerová a kol.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Lien, má dotaz, co se ti líbí na tom článku?
Mě se článek líbí.
Děkuji, kouknu se:)
Mariko, jestli to dobře chápu, tak knížka vychází z těchto stránek, které už nějaký čas fungují:
http://www.minimalizacesikany.cz
Možná své odpovědi najdeš zrovna tady.
Jinak pokud si zadáš do googlu slovo šikana, budeš překvapená, co všechno ti vyjede… Příčin šikany je moc a není lehké ji řešit.
Slovem šikana mi naskakuje husí kůže a doufám, že to nikdy nezažijí, at už od mých dětí a nebo na mých dětech:(
Nevím, čím šikaná začíná, kdo jí páchá, ale myslím si, že to dělají děti rodičů, kteří používají násilí doma, tím se dokazuje nadvláda jednoho rodiče a když je to muž, tak si syn řekne, aha je to správné, tak budu taky vládce nad slabšíma a budou mě poslouchat, za každou cenu:(
Samozřejmě to také může být dítě, které má rodinné zázemí perfektní, ale ta perfektnost je pro něho stereotypní. Doma je hodný chlapec, ale ve skupině dětí je z něho tyran a jiný chlapec:(
Prostě to může být kterékoliv dítě a je otázkou jestli to bude zrovna naše dítě nebo cizí:(
Pěkný článek, ale uvítala bych, kdo šikanu způsobuje a proč???
Mobile Sliding Menu