Jak je možné ublížit obyčejnou textovkou nebo e-mailem? A jak to vypadá, pokud se dítě stane obětí kyberšikany? O nové formě psychického týrání jsme mluvili s odborníkem na šikanu Michalem Kolářem.
Co si můžeme představit pod slovem kyberšikana?
Kyberšikana je „vlastní dítě“ psychického šikanování. Je to moderní způsob psychického týrání. Kyberšikana, z anglického cyber bullying, je opakované násilné chování prostřednictvím moderních komunikačních technologií, především internetu a mobilu. Existují další, příbuzné fenomény: cyber stalking, cyber grooming, child grooming, happy slapping.
Můžeme se zastavit u forem kyberšikany?
Nejčastější je zasílání urážlivých a zastrašujících textových zpráv – prostřednictvím e-mailu, SMS, MMS, … Patří sem i rozesílání dehonestujících video-nahrávek a fotografií oběti, vytváření webových stránek, na kterých je oběť urážena a ponižována, pořádání negativních internetových anket – kdo je nejošklivější, nejhloupější, … Můžeme se setkat také s vyvěšením pornografických fotek s tváří oběti.
Happy slapping neboli veselé fackování spočívá v tom, že skupina někoho napadne a natáčí to, vznikají tak epizody, kde někoho bijí, ponižují… Existuje i varianta ruská škola, kde někoho „jakoby“ napadnou. Ale vyznat se v tom, poznat, kdy je to jen „jako“, to je těžké. A často při tom dojde i k něčemu vážnějšímu. Mezi hrou na šikanu a šikanou je podle mé zkušenosti velmi tenká hranice. Kyberšikana má i podobu natáčení filmů, je tam režisér, kameraman… Viděl jsem film z Ukrajiny, kde se šikanovalo velice krutě, třeba tam zkopali jednu dívku. Celá země z toho byla v šoku.
Existují i rafinované, dlouhodobé hry v duchu filmu Podraz. V jednom případě si spolužáci vymysleli, že se do jejich oběti – jednoho kluka – zamilovala nějaká dívka. A on si s ní psal, posílali si fotografie, a celá třída šílela smíchy, jak naletěl. Setkal jsem se i s vytvářením závislosti na popovém idolu, což dělají spíše dívky. V jednom případě to začalo společnou dovolenou dvou kamarádek, kde jedna druhé vyznala náklonnost či spíše lásku. A ona jí na to odpověděla hezky, řekla, že ji má také ráda, ale že jí v tom nemůže pomoct. A to se její kamarádky dotklo a spustila proti ní psychickou šikanu ve třídě. Navíc využila toho, že jí kamarádka důvěřovala, a řekla jí, že se seznámila se zpěvákem Billem Kaulitzem ze skupiny Tokio Hotel. Dala jí na něj e-mailovou adresu a ona si s ním německy dopisovala. Nejdřív jí psal, že jezdí po světě, pak začal používat informace o tom, co se děje v její třídě, a různě ji zraňoval, a nakonec se ukázalo, že místo zpěváka jí psala její zhrzená kamarádka.
Setkávám se i s nepřímými útoky pomocí prostředníka. Třeba někomu „vlezou“ do počítače, to je docela časté. Jednoho kluka na základní škole například obvinili z toho, že své spolužačce posílá různé perverzní zprávy. Byl to slušný kluk a popíral, že by něco takového dělal, ale pod tlakem policistů se přiznal. Nakonec se ale ukázalo, že ty e-maily posílala skupinka jeho spolužáků.
V čem se kyberšikana liší od „klasické“ šikany?
Tohle není úplně správná otázka. Užitečnější je zamyslet se nad rozdílem mezi tradiční psychickou šikanou a kyberšikanou.
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
