S šikanou se setkává stále větší počet dětí. Pár tipů pro rodiče, jak proti šikaně bojovat a hlavně jak jí předcházet, jsme pro vás vybrali z knih Jak na šikanu.
Hodnotová orientace
Hodnotový žebříček, který dětem vštěpujeme v rodině, je základem jejich výchovy. Vzájemná solidarita a ochrana slabých mají být na předních místech tohoto žebříčku, alespoň v rovnováze s hodnotou osobního prospěchu a vyniknutí.
Rozumět vlastním dětem a udržovat si jejich důvěru
V současné době stále rostou generační rozdíly mezi rodiči a dětmi ve způsobu života, myšlení a cítění. K odpovědnému rodičovství patří snaha tyto rozdíly aspoň zčásti překlenout. Potřebujeme takovou důvěru, aby nám děti řekly o všem důležitém, co se děje ve škole, také o každé křivdě a násilí, jehož jsou svědky.
Pozorně sledovat příznaky možné šikany v chování dítěte
Rodiče jsou běžně šokováni tím, jak vážné problémy se šikanou jim děti tají. Je proto třeba pozorně sledovat řadu příznaků toho, že dítě je možná šikanováno. Tyto příznaky mají většinou i jiné možné vysvětlení, jestliže se však hromadí, je to velmi varovné.
Vychovávat děti odolné k šikaně („šikanovzdorné“, anglicky bully-proof)
Naše děti mají mít vybudovanou sociální síť vzájemných přátelství, mají být obratné a vstřícné v jednání s vrstevníky, podle potřeby energické, asertivní, tělesně zdatné a otužilé, v případě nutnosti schopné obstát i ve fyzickém střetu při sebeobraně nebo obraně spolužáka.
Spolupracovat se školou
Snažíme se být k učitelům loajální, v kritice konstruktivní (což neznamená „bezzubí“), podporovat jejich autoritu, získat a udržet jejich důvěru. Vzájemná důvěra je prvním předpokladem úspěšného řešení šikany, je-li naše dítě postiženo.
Pěstovat vzájemnost mezi rodiči
Je třeba zajímat se – více než je dnes bohužel „v kraji zvykem“! – o rodiče spolužáků svých dětí. S nimi nás spojuje zájem na tom, aby škola co nejlépe plnila své poslání, aby byla pravou „dílnou lidskosti“. Vyplatí se investovat do vzájemných vztahů, budovat důvěru a spolupráci. Dojde-li ve třídě k šikaně (nebo objeví-li se jiný závažný problém), měla by zareagovat síť vztahů mezi rodiči žáků a zjednat nápravu, nebo k ní alespoň přispět.
Je-li naše dítě šikanováno, poskytnout mu ochranu a pomoc
Jde především o okamžitý zásah k ochraně dítěte, o spolupráci se školou při důsledném vyšetření a uplatnění kázeňských prostředků, jež má škola k dispozici, o spolupráci s odborným pracovištěm poradenským nebo i psychoterapeutickým. Pokud škola neřeší případ uspokojivě, musí se rodiče obrátit na příslušné školské i jiné instituce, a jestliže vše selže, najít dítěti jinou školu.
Podrobnější informace k poslednímu bodu i další fakta o šikaně najdete v knize Jak na šikanu, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Napsal/a: Pavel Říčan, Pavlína Jánošová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Nejvíc sázím na dobrou komunikaci s dítětem. Snažím se povídat si o tom, co dělal ve školce, jsem ráda, že mi říká spoustu věcí a snažím se na ně vždycky reagovat se zájmem a pochopením a ptám se na podrobnosti. Zatím to funguje, snad nám to vydrží.
A určitě je důležitá i spolupráce s učiteli.
Tohle všechno je pravda. Nejdůležitější ovšem vidím v tom, aby rodiče chodili opravdu důsledně na všechny rodičovské schůzky ve škole, aby se občas třeba neočekávaně objevili ve škole a provluvili si s některými učitelkami, navštívili dítě o přestávce ve třídě a podobně. Největším tahákem dětí, které rády šikanují, je dítě, které očividně nemá zastání rodičů a které tudíž nebudou rodiče tak bránit a nebude z toho pro ně malér. Takové dítě je doslova jak med pro vosy.