Nejprve si musíme vysvětlit rozdíl mezi agresí a agresivitou!
Agresivita je v nejširším slova smyslu dispozice k agresivnímu chování. Agrese je většinou chápána jako vlastní agresivní chování, jehož cílem je záměrně někoho poškodit nebo mu ublížit.
Vznik agresivity a vzory agresivního chování
V této kapitole bychom chtěli krátce vysvětlit příčiny vzniku agresivity a agresivního chování, objasnit, jakou roli v chování dětí hraje rodič a celá rodina. Výchovné postupy a prostředí, v němž děti vyrůstají, mají velký vliv na to, zda se u nich projeví násilnické a útočné projevy chování.
V dnešní době bohužel dítě může projevy agresivního chování vidět všude kolem sebe. V prostředí rodiny, venku, ve společnosti vrstevníků. Dítě, které při hře vezme násilím jinému dítěti hračku, a rodiče mu přiměřeným způsobem nesdělí, že „to se nedělá“, si lehce vytvoří jasný vzorec, že násilím může dostat všechno, co chce.
Další příklady agresivního chování vidí dítě v mnoha filmech, ve zprávách, čte o ní v knihách, oblíbené počítačové hry jí přímo oplývají. V současné době se hodně diskutuje právě o vlivu masmédií na vývoj dětí. Je zřejmé, že zhlédnuté agresivní scény mohou mít vliv na chování dítěte. Je proto důležité, abyste věděli, jaké pořady vaše dítě sleduje.
Mluvte s ním o tom, co vidělo, a pokud zjistíte, že film měl agresivní obsah, zaujměte k němu jasný odmítavý postoj.
Podílejte se na výběru pořadů, na které se dítě dívá a alespoň některé z nich sledujte společně, abyste pak o nich mohli lépe debatovat. Je také vhodné, aby dítě od vás slyšelo, že „špatný“ je nejenom ten, kdo ubližuje, ale i ten, který pasivně přihlíží a ani se nepokusí násilí zabránit nebo na něj neupozorní. I on má pak svůj díl viny.
Jak mám minimalizovat agresivní projevy u svých dětí?
Pokud máte temperamentní dítě, přijměte to jako fakt.
Najděte pro něj takové aktivity, které ho budou bavit, při nichž si může svou energii vhodně „vybít“, například ve sportovních aktivitách, zájmových kroužcích… Pokud jste v situaci, kdy vaše dítě ohrožuje jiné, slabší dítě (například při hře na hřišti, …):
• postavte se mezi obě děti,
• zabraňte tak tomu, aby vaše dítě v ubližování pokračovalo, pomozte oběma společně situaci vyřešit,
• nechtějte, aby se rozešly,
• pomozte vašemu dítěti omluvit se za nevhodné chování,
• ukažte jim oběma, jak si dál hrát a mluvit spolu,
• učte děti omluvit se, pokud udělají chybu,
• pokud se omluvily, nezakazujte jim, aby si dál zúčastnily hry,
• jestliže děti reagují agresivně, naučte je, aby nějakým způsobem svůj čin odčinily (například ze svého kapesného nahradit rozbitou hračku, lehce poškozenou věc pomoci opravit apod.).
Příběh 14:
Kája už poněkolikáté schválně polámal Markétě pastelky. Markéta si šla stěžovat na Káju paní učitelce. Ta řekla Kájovi, aby Markétě předal své pastelky do té doby, než jí přinese nové. Kája to udělal, i když příkaz všelijak komentoval. Pátou hodinu v přírodovědě sám pastelky potřeboval, a už je neměl. Nemohl proto splnit úkol a musel nakreslit obrázek doma.
Ve vztahu k násilí je pro dítě nejdůležitější, jaké postoje k agresivitě zaujímají jeho rodiče a jiní vlivní dospělí v okolí.
Od rodičů dítě přejímá hodnoty, podle nich si vytváří vlastní názor na místo násilí v mezilidských vztazích – odmítá ho, nebo přijme jako normu. Proto byste děti měli učit empatii, respektu k jiným i k sobě samému („respektovat a být respektován“) , naučit je řešit konfl ikty neagresivním způsobem a srozumitelnou formou a na příkladech vysvětlit, proč násilí a agresivní chování odsuzujete.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009.
Napsal/a: Kateřina Vágnerová a kol.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Je to moc zajímavý článek. Jen bych chtěla napsat, že něco dítě učit, tím, že mu říkám jestli to je nebo není špatné podle mě nikam nevede. Důležité je jak to skutečně cítím a vnímám (jako rodič) a podle toho se dítě bude chovat. Můžu mu říkat, že někoho mlátit je špatné, ale když to budu sama dělat, nebo s tím souhlasit, tak se stejně nebude řídit tím, co říkám, ale tím, co dělám. Ale to je u všeho, nejen u agrese.