Nejúčinnější prostředek, jak se se šikanou vyrovnat, je těsná spolupráce mezi rodinou a školou, mezi rodiči a dětmi a mezi žáky a učiteli. S tím samozřejmě souvisí oznamovací povinnost každého občana našeho státu…
- Vyčleňte si čas na neformální rozhovor s Vašimi dětmi. Povídejte si o tom, co zažily ve škole, jak trávily svůj volný čas, jaké mají problémy, co je zajímá a baví apod.
- Sledujte chování Vašich dětí. Při jakékoliv výrazné změně se snažte přijít na to, proč ke změně došlo.
- Všímejte si toho, zda Vaše dítě nemá najednou vyšší materiální nároky (kapesné, zda Vám nebere peníze, zda nepotřebuje najednou větší svačiny, zda nepotřebuje stále nové školní potřeby apod.).
- Všímejte si toho, jak se chová Vaše dítě ráno, když má jít do školy. Nezměnily se výrazně jeho projevy (je smutné, brečí, má strach, má zažívací problémy apod.).
Při jakémkoliv zjištění výrazné změny v chování Vašeho dítěte kontaktujte školu.
- Zjistíte-li při rozhovoru s Vašim dítětem, že ve škole probíhá šikana žáků, kontaktujte školu (i když se to přímo vašeho dítěte netýká).
Další prostředek vidím ve snížení agresivity žáků a vytváření kvalitních citových vztahů u vašich dětí.
- zamyslete nad tím, jaké televizní pořady, jaké videofilmy vaše dítě sleduje. Jaké hry hraje na počítači. Neučí se vaše dítě brutalitě a odcizení právě z těchto prostředků.
- zamyslete se nad tím, kolik času během dne trávíte s vaším dítětem při hře, rozhovoru příjemném pro vaše dítě, kolik času denně mu věnujete.
- všimněte si co vaše dítě čte. Čtete vašim malým dětem pohádky před spaním. Pokuste se vytvořit intimní prostředí pro rozhor s vašim dítětem. Posaďte s k němu na postel a povídejte si.
- snažte se při rozmluvě s dítětem a řešení problémů v rodině zdůraznit to, že každý člověk
- má právo na svůj vlastní názor
- má právo na slušné jednání a zacházení, ale zároveň povinnost slušně jednat
- má svobodu jednání a chování, která však končí tam, kde začne omezovat druhého fyzicky i psychicky
Prostředkem proti šikanování vašeho dítěte je i posilování jeho sebevědomí (ne však způsobem „dá-li ti někdo facku, tak mu tři vra�, či ukradne-li ti někdo svačinu, tak mu ji přístě ukradni taky).
- vyjděte z toho, že každý člověk je nebo může být v nějaké pozitivní oblasti svého života úspěšný.
- snažte se tuto oblast u vašeho dítěte podporovat, poukazovat na jeho nadání a snažit se, aby dosahoval co nejlepších výsledků. Nespokojovat se s podprůměrem, či průměrem z hlediska schopností dítěte
Se šikanou se setkala moje nejstarší dcera. Byla prostě „jiná“. Velká, silnější než ostatní děti ve třídě. Navíc babička do ní hustila, že se nesmí bránit a tak se nechala i mlátit.
Domluvy od učitelek neměly cenu, bylo to spíše horší a horší. Tak mi došla trpělivost a holce jsem vysvětlila, že sice je skoro o dvě hlavy větší než její vrstevníci a že má o pár kilo víc, ale to neznamená, že je horší než oni. Jenže vysvětlujte tohle desetileté holce… Tak jsem jí dala ještě jednu radu za kterou mě prosím nekamenujte. Prostě jsem jí řekla, že když jí někdo uhodí, tak mu to má vrátit. Párkrát to udělala a pak měla klid. Při své postavě měla pořádnou ránu
)
Výhodu své postavy pochopila později. Je z ní krásná vysoká holka.Kus ženský.
0
0
Souhlasím s Kristýnou. Měli bychom se víc věnovat tématu. Taky jsem se se šikanou ještě nesetkala. Zajímaly by mě napříklady názory někoho, kdo se s ní setkal. Nevím, jestli bych to zvládla, kdyby mělo problém moje dítě. Určitě je dobré se na to dopředu připravit a doufat, že se nás to nedokne.
0
0
Myslím si ,že toho dohadování už bylo dost a měly bysme aspoň trošku na ten článek reagovat ve smyslu, co si o šikaně mysíme my, a ne jen tady rozebírat odkud to bylo opsané a kým.
Takže k tématu. Já jsem se se šikanou nesetkala, a doufám, že moje děti se s ní taky nesetkají, ale pokud ano, byla bych ráda, kdyby mě o tom řekli a neschovávali si to pro sebe. Je to důležité, aby se vypovídali a řekli to, aby se s tím dalo něco dělat.
0
0
Tak za tuhle radu tě Ramiro rozhodně kamenovat nebudu (tedy ani za nic jinýho
) ), já bych totiž poradila to samý…..