Z přírody jsme vyšli, jsme její součástí

Při všem, co děláme, bychom měli brát ohled na přírodu, říká Eliška Leblová. K tomu, aby se to naučily i děti, je podle ní dobré zprostředkovat jim zážitky s přírodou a mluvit s nimi o tom, co vidí a prožívají.

Co znamená pojem environmentální výchova? Co si pod ním pedagog může představit?

Ekologie v původním slova smyslu je věda zkoumající vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím. Přídavné jméno ekologický chápeme jako „příznivý pro životní prostředí“. Environmentalistika je nauka o životním prostředí, zkoumá vliv antropogenních činností na ekosystémy, zabývá se prevencí znečišťování životního prostředí, ochranou přírody a hospodařením se zdroji. V roce 2000 přijetím Státního programu vzdělávání, výchovy a osvěty se ujal pojem EVVO neboli environmentální vzdělávání, výchova a osvěta a postupem času se dostal do povědomí také pojem výchova pro trvale udržitelný rozvoj.

Jak můžeme budovat vztah malých dětí k přírodě? Setkávám se s formalismy, ale i s tvůrčí činností, proto by mě zajímaly konkrétní tipy.

K přirozenému vnímání přírody bych doporučila čtyři kroky z knihy fundovaného přírodovědce a pedagoga Josepha Cornella Objevujeme přírodu: probuzení nadšení, zaměření pozornosti, přímý prožitek a sdílení inspirace. Jsou to ověřené pedagogické zásady, pomocí kterých lze navodit zábavu i smysluplnost. Je třeba zdůraznit, že bez přímého prožitku v přírodě se ale v žádném případě nejedná o EVVO, pak lze hovořit o formalismu. Mými tipy v literatuře je například kniha Ivany Šircové S dětmi v přírodě, z dětské literatury například Škola Malého stromu Forresta Cartera, Poklady pod sněhem Patricie St. John, Uprostřed lesů a Mezi Indiány Laury Ingalsové-Wilderové… Mnoho metodických materiálů k činnostem, včetně zpracovaných celoročních projektů vydávají centra ekologické výchovy, která zároveň nabízí semináře pro učitele i zážitkové programy pro děti. Aktuálně mám intenzivní zážitek z programu Lesů hlavního města Prahy Za sovím houkáním. Sešli jsme se s rodiči a dětmi z naší třídy s panem ing. Andreskou za večerního šera na kraji Modřanské rokle a vydali se vábit puštíky. Děti zažily dobrodružství ještě ledového předjaří, slyšely houkat skutečné sovy, viděly jejich tmavé stíny na zešeřelém nebi. Takový zážitek jim v bezpečí a pohodlí vytopené třídy nezprostředkujete.

V čem vidíte smysl vytváření vztahu dětí k přírodě? Proč to vůbec dělat?

Z přírody jsme vyšli, jsme její součástí, i když si to možná každý z nás neuvědomuje. Pokud budeme přírodu jen využívat či zneužívat, podřezáváme si sami pod sebou větev. Nezničíme my přírodu, ale ona nás. Takzvané přírodní katastrofy jsou ve skutečnosti katastrofy pro život tady a teď, ale příroda má obrovskou schopnost regenerace. Příroda existovala dávno před námi, vyhynulo mnoho živočišných druhů. Vlastním přičiněním můžeme být jen další v pořadí. To je jedna z možností, ale jsme svobodní a máme možnost volby. Další možností je, že si to uvědomíme a budeme se chovat prozíravě, ohleduplně, citlivě, a povedeme k tomu své děti. Tak se oklikou dostávám k odpovědi: smyslem této výchovy, ať jí budeme říkat jakkoli, je v předškolním věku v první řadě vytvoření kladného vztahu k přírodě, pokoře a uvědomění si, že má své zákony a my lidé jsme toho všeho součástí. Princip je v tom, že co mám rád, na tom mi záleží.

Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová