Jak předat finanční gramotnost dětem? (Předškolní a školní věk)

Dovolím si být hned na úvod malinko provokativní – hlavní je mít co předat. Celý článek by tedy mohl pojednávat hlavně o tom, jak je důležité pracovat na své vlastní – rodičovské – finanční gramotnosti. Pak už jen být příkladem a to jde samo.

Jsem rodič a vím, jak dokáží předškolní děti zaměstnat mozek, ruce a nohy na 12 i více hodin denně. V tom shonu, kdy sotva přestanete přebalovat, začnete odpovídat na všetečné dotazy typu Mami, kam vedou nohy? a Můžu dnes zaparkovat já?, je těžké soustředit se na dlouhodobé procesy, mezi které práce na sobě a získávání finanční gramotnosti patří. Navíc společnost a ekonomika se vyvíjí takovým tempem, že i absolventi vysokých škol promují se zastaralými vědomostmi.

Nabízím Vám několik důvodů, proč své finance zkrotit a proč se soustředit na to, aby se vaše děti o sebe dokázaly bezpečně postarat, co se týče hmotných statků, ať už se bude světová ekonomická situace vyvíjet kamkoliv. Nemusíte se mnou souhlasit, ale věřím, že:

1)      V současné době je chudoba obrovským rizikem a lehkovážností – ne ctností těch, kteří usilovně pracují, ale z koláče jim ujídají ti nepoctiví.

2)      Pokud nenaučíte vaše děti, aby se dokázaly finančně zajistit a pružně reagovat na rychle přicházející změny, pocítíte to sami v době, kdy už nebudete ekonomicky aktivní. Až budete sami jednou potřebovat podporu, vašim dětem nebudou zbývat finance na to, aby vám pomohly udržet životní styl, na jaký jste zvyklí. Nikdo jiný to, s velkou pravděpodobností, za ně neudělá.

3)      Někdy stačí jen celkem nepatrná změna myšlení, postojů a volby slov, a na vaší finanční situaci a gramotnosti se to projeví výrazně.

Co se peněz týče, má před sebou rodič malých dětí tyto důležité úkoly:

1)      Pečlivě volit slova, když se doma hovoří o penězích. Pokud své děti naprogramujete k tomu, že peníze jsou něco, co do domácnosti velice těžko přichází a snadno mizí (nikdo neví kam), bude se jim tato představa později nesnadno měnit. Jestli navíc děti uvidí, že peníze jsou předmětem sporů mezi rodiči a narušují rodinnou harmonii, budou se jim později podvědomě vyhýbat a peníze se budou vyhýbat jim. Snažte se o penězích smýšlet a hovořit tak, že se jedná o druh energie, která proudí přes vaši domácnost a přináší radost, teplo, jídlo a společné zážitky. Peníze k vám proudí přirozeně proto, že jste našli to, v čem jste dobří a prospěšní jiným, a předáváte tento svůj dar dál. Peníze kudy proudí, tudy slouží a pracují. Je potřeba si uvědomit, že zvýšení vašeho platu jinému neubere. Není to nějaký omezený „koláč“, ze kterého někdo ukusuje víc a na někoho zbyde míň. Je to řeka, ze které si můžeme odvést strouhou tolik, kolik potřebujeme, aby to zásobilo naši rodinu a domácnost a opět se vrátilo do hlavního toku.

2)      Z úkolu číslo jedna vyplývá i ten následující. Pokud budete před dětmi nadávat na bohaté lidi a dělat z nich nepřítele číslo jedna, podřezáváte si vlastní větev (viz váš důchodový věk). Co když vychováte další generaci, která zůstane ctnostná, ale chudá? Výdaje na zdravotní péči s věkem rostou a nikdo není schopen odhadnout, jakou skutečnou hodnotu budou mít vaše úspory za deset, dvacet, třicet let.

3)      Jděte dětem příkladem i v utrácení. Pokuste se jim vštípit, že peníze jsou tu sice proto, aby vám přinášely radost a kvalitní život bez strádání a omezení, ale není nutné koupit každou hračku, která se zrovna objeví na trhu. Znám to sama – někdy neodolám a koupím hračku jen proto, že si chci udělat radost pohledem na to, jakou budou mít moje děti radost, až ji uvidí. Chvilková radost tam samozřejmě je, ale brzy se hračka ztratí v záplavě podobných předmětů v pokoji, rozbije se, rozšlápne se a letí do koše. Nebo podlehneme třídícímu amoku matky, která už dál nedokáže udržovat systém v přeplněném pokoji a rozhodne se polovinu hraček rozdat potřebným. Takovým nákupem jsme promrhali sílu svých peněz a jejich schopnost pro nás pracovat a koupili jsme něco, co ztratilo hodnotu ve chvíli, kdy jsme se stali majiteli.

4)      Dětem můžeme jít příkladem i tím, jak mluvíme o svém povolání a podnikání. Kolik rodičů na otázku: A proč musíš jít do práce? odpoví: Abych vydělal penízky.? Co takhle říci: Protože pomáhám lidem (tak a tak) nebo Protože nikdo neumí tak dobře (to a to) a lidé mě potřebují? Pokud pracujete, jen abyste přežili, a neděláte něco, co vás naplňuje radostí a co byste dělali i zadarmo, když už by bylo o příjem automaticky postaráno, ochuzujete se o jednu nádhernou dimenzi života a stejný model předáváte i dětem.

Protože jsou peníze silně emocionální téma, uvědomuji si určitou míru kontroverze v tomto článku a vím, že jsem zasáhla mnohé citlivé místo. Vězte, že si velice vážím dřiny, kterou jako rodiče odvádíte. Pokud se vám při vší té každodenní péči o potomky navíc podaří proniknout do tajů fungování peněz a jejich zákonitostí a být svým dětem vzorem v tom, jak se o sebe postarat, budete sklízet plody ještě sladší.

Mgr. Eva Motýlová, www.viafestiva.cz