Jak předat finanční gramotnost dětem? (Předškolní a školní věk)

Rubrika: Výchova školáka, Vývoj a výchova předškoláka, Vzdělávací tipy

Dovolím si být hned na úvod malinko provokativní – hlavní je mít co předat. Celý článek by tedy mohl pojednávat hlavně o tom, jak je důležité pracovat na své vlastní – rodičovské – finanční gramotnosti. Pak už jen být příkladem a to jde samo.

Jsem rodič a vím, jak dokáží předškolní děti zaměstnat mozek, ruce a nohy na 12 i více hodin denně. V tom shonu, kdy sotva přestanete přebalovat, začnete odpovídat na všetečné dotazy typu Mami, kam vedou nohy? a Můžu dnes zaparkovat já?, je těžké soustředit se na dlouhodobé procesy, mezi které práce na sobě a získávání finanční gramotnosti patří. Navíc společnost a ekonomika se vyvíjí takovým tempem, že i absolventi vysokých škol promují se zastaralými vědomostmi.

Nabízím Vám několik důvodů, proč své finance zkrotit a proč se soustředit na to, aby se vaše děti o sebe dokázaly bezpečně postarat, co se týče hmotných statků, ať už se bude světová ekonomická situace vyvíjet kamkoliv. Nemusíte se mnou souhlasit, ale věřím, že:

1)      V současné době je chudoba obrovským rizikem a lehkovážností – ne ctností těch, kteří usilovně pracují, ale z koláče jim ujídají ti nepoctiví.

2)      Pokud nenaučíte vaše děti, aby se dokázaly finančně zajistit a pružně reagovat na rychle přicházející změny, pocítíte to sami v době, kdy už nebudete ekonomicky aktivní. Až budete sami jednou potřebovat podporu, vašim dětem nebudou zbývat finance na to, aby vám pomohly udržet životní styl, na jaký jste zvyklí. Nikdo jiný to, s velkou pravděpodobností, za ně neudělá.

3)      Někdy stačí jen celkem nepatrná změna myšlení, postojů a volby slov, a na vaší finanční situaci a gramotnosti se to projeví výrazně.

Co se peněz týče, má před sebou rodič malých dětí tyto důležité úkoly:

1)      Pečlivě volit slova, když se doma hovoří o penězích. Pokud své děti naprogramujete k tomu, že peníze jsou něco, co do domácnosti velice těžko přichází a snadno mizí (nikdo neví kam), bude se jim tato představa později nesnadno měnit. Jestli navíc děti uvidí, že peníze jsou předmětem sporů mezi rodiči a narušují rodinnou harmonii, budou se jim později podvědomě vyhýbat a peníze se budou vyhýbat jim. Snažte se o penězích smýšlet a hovořit tak, že se jedná o druh energie, která proudí přes vaši domácnost a přináší radost, teplo, jídlo a společné zážitky. Peníze k vám proudí přirozeně proto, že jste našli to, v čem jste dobří a prospěšní jiným, a předáváte tento svůj dar dál. Peníze kudy proudí, tudy slouží a pracují. Je potřeba si uvědomit, že zvýšení vašeho platu jinému neubere. Není to nějaký omezený „koláč“, ze kterého někdo ukusuje víc a na někoho zbyde míň. Je to řeka, ze které si můžeme odvést strouhou tolik, kolik potřebujeme, aby to zásobilo naši rodinu a domácnost a opět se vrátilo do hlavního toku.

2)      Z úkolu číslo jedna vyplývá i ten následující. Pokud budete před dětmi nadávat na bohaté lidi a dělat z nich nepřítele číslo jedna, podřezáváte si vlastní větev (viz váš důchodový věk). Co když vychováte další generaci, která zůstane ctnostná, ale chudá? Výdaje na zdravotní péči s věkem rostou a nikdo není schopen odhadnout, jakou skutečnou hodnotu budou mít vaše úspory za deset, dvacet, třicet let.

3)      Jděte dětem příkladem i v utrácení. Pokuste se jim vštípit, že peníze jsou tu sice proto, aby vám přinášely radost a kvalitní život bez strádání a omezení, ale není nutné koupit každou hračku, která se zrovna objeví na trhu. Znám to sama – někdy neodolám a koupím hračku jen proto, že si chci udělat radost pohledem na to, jakou budou mít moje děti radost, až ji uvidí. Chvilková radost tam samozřejmě je, ale brzy se hračka ztratí v záplavě podobných předmětů v pokoji, rozbije se, rozšlápne se a letí do koše. Nebo podlehneme třídícímu amoku matky, která už dál nedokáže udržovat systém v přeplněném pokoji a rozhodne se polovinu hraček rozdat potřebným. Takovým nákupem jsme promrhali sílu svých peněz a jejich schopnost pro nás pracovat a koupili jsme něco, co ztratilo hodnotu ve chvíli, kdy jsme se stali majiteli.

4)      Dětem můžeme jít příkladem i tím, jak mluvíme o svém povolání a podnikání. Kolik rodičů na otázku: A proč musíš jít do práce? odpoví: Abych vydělal penízky.? Co takhle říci: Protože pomáhám lidem (tak a tak) nebo Protože nikdo neumí tak dobře (to a to) a lidé mě potřebují? Pokud pracujete, jen abyste přežili, a neděláte něco, co vás naplňuje radostí a co byste dělali i zadarmo, když už by bylo o příjem automaticky postaráno, ochuzujete se o jednu nádhernou dimenzi života a stejný model předáváte i dětem.

Protože jsou peníze silně emocionální téma, uvědomuji si určitou míru kontroverze v tomto článku a vím, že jsem zasáhla mnohé citlivé místo. Vězte, že si velice vážím dřiny, kterou jako rodiče odvádíte. Pokud se vám při vší té každodenní péči o potomky navíc podaří proniknout do tajů fungování peněz a jejich zákonitostí a být svým dětem vzorem v tom, jak se o sebe postarat, budete sklízet plody ještě sladší.

Mgr. Eva Motýlová, www.viafestiva.cz

Napsal/a: Mgr. Eva Motýlová

Toto taky stojí za přečtení!

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Píšete omluvenky z plavání?

Představte si, že vaše dítě je sportovní anti talent, nebo „koordinační psanec“ neumí ani jezdit na kole, nemá moc vlohy

Čtu dál →

[Soutěž] Bombarďák – Čtvrtek

Bombarďák vydal nové album. A co je nejlepší? Že ho teď 2 z vás můžou vyhrát v naší soutěži

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Anonymní

    Vidím, že článek je už přes dva roky starý, přes to mi nedá, nezareagovat. Článek paní Motýlkové se mi líbí. Zejména naléhavostí tématu. Způsobů, jak dětem přiblížit otázky financí je spousta. A patří to k přehledu o světě kolem nich. Děti si utváří své vlastní pojetí i samy. Pozorují, napodobují, učí se. Na dospělých je, aby jejich představy usměrnili správným směrem.
    Jistě mnoho rodičů chodí do práce jen pro peníze a jen pro to, aby uživili rodinu. A je určitě správné, aby děti věděli, že je to pro ně určitá oběť, ale že to rodiče dělají v podstatě rádi a s láskou. Rádi právě pro svou rodinu. Ale je také důležité, aby děti věděly, že to může být i jinak… Že je spousta lidí, kteří pracují s radostí. I pro peníze, ale i pro jiné důležité hodnoty. A hlavně!! Otevřená budoucnost pro děti… Děti by měli vědět, že ony mohou jednou pracovat s radostí a dělat právě to, co je baví. A to je správné, to je ideální stav, ke kterému by měly směřovat.
    Pokud jde o metaforu řeky a návratu toku peněz zpátky do hlavního toku, autorka to nejspíš myslela tak, že když si část peněz „odlijeme“ do své domácnosti, svou prací je zase vrátíme zpátky… To je také důvod (krom jiného), proč se my, učitelé neustále snažíme apelovat na to, aby se společnost starala o školství a vzdělávání jako takové!!! Když „nalijeme“ víc peněz do vzdělávání nové generace, nutně se to společnosti vrátí, až dorostou do produktivního věku… Ale to už je jiné téma. Každopádně, pozitivní postoj k lidské práci a finanční odměně za ni, je správný. Všeho s rozvahou 🙂

  • Anonymní

    To je zajímavý článek.
    Myslím, že každý si tam může něco najít – a najde i něco, co ho pobaví či popudí.
    Myslím, že do práce se má chodit nejen pro peníze, ale i pro to, že to člověka těší či baví. Jaký příklad dává dětem nepracující tatínek, to je asi jiná kapitola….
    Mě spíš napadl příklad rodiny, která osmiletému synovi kupuje drahé hračky, velikou tv, na což si bere úvěry – a pak nezbývá na potřbné věci. Tady bych viděla velký problém do budoucna….
    A s tím, že když někde něco stoupne, musí jinde klesnout – třeba je to jako s radostí či štěstím – moje velká radost nezmenší radost mého souseda (aspoň doufám) 🙂
    Nepřihlášená Jovanka

  • babofko, já znám hodně podnikatelů, kteří podnikají proto, že je to baví. ale možná jsem divná, já do práce chodím taky protože mě to baví a věřím že ji dělám dobře, a chodím do ní i když bych nemusela.

  • Zajímavý článek… Zajímalo by mě, kolik zná autorka podnikatelů, kteří podnikají nikoli primárně s cílem zisku, ale proto, že je to baví, nebo je svět potřebuje 🙂
    Nebo je cílem lhát dětem o svých skutečných pohnutkách k práci, abychom je naučili finanční gramotnosti?
    Jinak mě odbourala věta, kterou zmínila radka a také „Je potřeba si uvědomit, že zvýšení vašeho platu jinému neubere.“ To je přeci naprostý nesmysl. Jestliže mám (coby zaměstnavatel) objem peněz na mzdy a někomu chci přidat, holt jinému musím ubrat. A nezáleží na tom, zda jsem zaměstnavatel, podnikatel, stát, … Dovolím si citovat Jaroslava Duška, který v jednom z rozhovorů řekl: „Jak může planetárně vzniknout zisk? Dívejte se na to jako na celek – zisk vznikne jen tak, že jinde vznikne ztráta. Proto civilizace krachuje.“ Nepřipadá vám to logické? Ta pomyslná řeka přeci nebude mít najednou víc vody, když si víc lidí prokope širší strouhy pro své rodiny… Nebo pokud ano, prosím si mapu k té řece 😉

  • Anonymní

    já teda nesouhlasím hlavně s tímto: Je to řeka, ze které si můžeme odvést strouhou tolik, kolik potřebujeme, aby to zásobilo naši rodinu a domácnost a opět se vrátilo do hlavního toku.

    to jsme někde v komunismu. každý si nemůže odvést tolik, kolik potřebuje, i když by to bylo pěkný:-) každý si může odvést jen tolik, co si dokáže vydělat:-)
    radka2

  • Peťka

    V některých bodech souhlasím, v jiných mi přijde článek jak z jiné planety, bez odrazu skutečné průměrné české rodiny.
    Nevidím nic závadného na tom, aby dítě vidělo, jak tvrdě jeho rodič pracuje a že do zaměstnání dochází právě jen z důvodu zabezpečení rodiny. I na tomto modelu dítě vidí, učí se a formuje se. Pokud dítě vidí, že i přestože svoji práci nedělám z lásky, stejně nenechám rodinu bez příjmu a zabezpečuji, je to správně. Nebudu dítěti tvrdit, že nikdo neumí moji práci lépe a proto chodím do práce. Když se dneska podívám kolik je mladých tatínků, co prostě do práce nechodí, protože nemají žádné morální zásady a žijí životem rozmazlených spratků. O svoji rodinu se nedokáží postarat a finanční problémy řeší útěkem ze vztahu a opuštěním rodiny.
    Nesouhlasím ani s větou:
    Takovým nákupem jsme promrhali sílu svých peněz a jejich schopnost pro nás pracovat a koupili jsme něco, co ztratilo hodnotu ve chvíli, kdy jsme se stali majiteli.
    Takových věcí je moře, to bysme si nemohli koupit vůbec nic. Není rozhodně nutné kupovat každou hračku, ale pokud to jde, občas udělat radost dítěti, je víc, než přemýšlet nad ztrátou hodnoty peněz.

  • Petra

    Čekala jsem docela dost ohlasů na toto téma a koukám, že asi budu muset začít sama 😉 vpodstatě musím se vším souhlasit. Když si mám šáhnout do svědomí, tak bych největší problém viděla v té vlastní finanční gramotnosti – sledovat různé finanční produkty a jen se snažit v tom orientovat mě straaašně nebaví, takže spolíhám, že mi občas někdo něco ujasní. sama nějak nemám kapacitu (nebo spíš chuť srovnávat všechny možnosti a víc se tím zabývat).
    Díky článku jsem si taky uvědomila, že až mám svoji práci ráda a jinou bych dělat ani nechtěla, tak dětem ji fakt prezentuju jen jako zdroj příjmů. Navíc mám problém nějak stručně vyjádřit, co vlastně dělám, protože mi přijde, že to je ode všeho trochu a nějaké jednoznačné pojmenování to ani nemá. Anička se v prvouce vloni pěkně zapotila, když brali různá povolání a měli pak psát, co dělá tatínek a maminka a čím by chtěli být oni sami 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist