Je půlka dubna a na většině základních uměleckých škol v Čechách se blíží přijímací talentové zkoušky. Na internetových stránkách školy, kterou si vyberete, se většinou snadno dozvíte, co vašeho drobečka u přijímaček čeká. Ve většině případů je to zpěv jednoduché lidové písně a zkouška rytmického cítění.
Mnoho škol uvádí, že na přijímací zkoušku není potřeba se nijak výrazně připravovat. U zkoušky jde o to, že si učitelé u dětí ověří, jaké mají předpoklady ke hře na hudební nástroj. Hudební školy jsou hodně přeplněné a o hru na hudební nástroj je v Čechách stále velký zájem (což je moc dobře!:-)). Většina škol si proto může dnes dovolit žáky vybírat. Já si však myslím, že žádná příprava se nemá podceňovat a že je pro dítě dobré, když bude vědět, co ho čeká.
Stačí mít hudební sluch?
Hudební cítění má v sobě vrozené zhruba 90% populace. Hudebnost je přirozenou součástí lidského bytí už odnepaměti. Hra na hudební nástroj však není jen o tom, zda vaše dítě má nebo nemá hudební sluch. Je to kombinace několika dovedností, které se spojují v jeden celek. Vedle hudebního sluchu hraje velkou roli zejména tzv. senzomotorické učení. To je způsob učení, kdy dítě získává určité pohybové návyky formou pravidelného cvičení a automatizuje si sérii pohybů, které je třeba provádět při hře na hudební nástroj.
S pohybovou složkou souvisí také složka rytmického cítění. Děti, které jsou hodně ztuhlé a nejsou moc šikovné na tělocvik, budou při učení hry na hudební nástroj potřebovat více času na pochopení všech pohybů, než děti, které to mají dáno „seshora“.
Co když dítě má hudební sluch, ale při zpěvu ještě nedokáže čistě intonovat a nemá velký hlasový rozsah?
To se stává také velmi často. I když je dítě hudebně nadané, v pěti nebo šesti letech to ještě automaticky neznamená, že bude čistě intonovat při zpěvu písniček. Lidem, které vaše dítě neznají, se pak může zdát, že hudební sluch příliš dobrý nemá, i když to vůbec není pravda. Dalším problémem při zpěvu mohou být drobné vady řeči, například neschopnost vyslovit R nebo Ř, které ruší celkový dojem výkonu dítěte na talentové zkoušce. Některé malé děti jsou také velmi plaché, a i když doma nezavřou pusu a zpívají si celý den od rána do večera, před cizími dospělými lidmi na talentové zkoušce koukají do země na špičky svých bot a sotva ze sebe vydají hlásku.
Často se pak stane, že na talentových zkouškách některé hudebně nadané děti neuspějí nikoli proto, že by neměly předpoklady na to učit se hrát na hudební nástroj, ale proto, že při přijímací zkoušce hrál roli některý z vedlejších faktorů, které jsme si vyjmenovali. Sama se vedle výuky hry na klavír na ZUŠ věnuji i soukromému vyučování a nejednou se mi stalo, že ke mně přišli rodiče s pěti či šestiletým dítětem, které nebylo přijato do ZUŠky, protože na přijímačkách nepředvedlo dostatečně přesvědčivý výkon.
Po několika týdnech práce, kdy jsme společně aktivovali správně pohybový aparát dítěte, bylo vidět, že je moc šikovné a nadané. U některých dětí trvá trochu déle, než si osvojí senzomotorické návyky, ale pokud je ze strany dítěte i rodičů touha a zájem na hudební nástroj hrát, doma se pravidelně cvičí a opakuje, dítě tak správné návyky získá a jsou z toho krásné výsledky.
Pokud se chcete dozvědět praktické tipy, jak své dítě připravit na talentovou přijímací zkoušku, na co dát pozor a jak doma s dítětem přípravu potrénovat, přečtěte si článek Jak připravit děti na přijímačky do ZUŠ na mém blogu.
