Měli jste štěstí, vaše dítě jde od září poprvé do mateřské školy. Je ale malý předškoláček na takovou velkou životní změnu připraven? Rodiče mu ji mohou velmi usnadnit.
Dítě, které se chystá poprvé do školky, by mělo být psychicky odolné a na změnu dobře připravené. Co si ale pod slovy psychická odolnost konkrétně představit? Jednoduchá definice zní: psychicky odolné dítě je schopné zvládnout určitou životní překážku, poprat se s ní. Dokáže být nějakou dobu bez rodičů, a pokud zpočátku pláče, „přemůže se“ a s pomocí druhého člověka tuto obtíž překoná.
Jako odrazový můstek může posloužit dřívější zkušenost, kdy kratší či delší dobu samo pobývalo u babičky a dědy nebo u tety. Rodič ví, že tam dítě nepláče, zvládne odloučení a dokáže poslechnout jinou autoritu. Pokud máte o této schopnosti nějakou pochybnost, je vhodné, abyste ještě na konci prázdnin požádali prarodiče o možnost nechat u nich dítě „na zkoušku“.
Rodič by měl také vědět, zda je jeho potomek schopen říct si, co chce, nebo s čím nesouhlasí a také, zda neprojevuje svůj nesouhlas před cizím člověkem formou vzdoru.
Dovede tedy komunikovat s cizími, neschovává se za rodiče a přiměřeně vyjádří svou potřebu (potřebu jít na WC, vadí mi, že mi druhé dítě něco vzalo, já jsem si s tím hrál…). Dítě má také umět chvíli počkat, než uspokojí svoje nároky. Všechny tyto dovednosti by mělo získat již v domácím prostředí. Pokud se mu vede dobře, pochvalte ho, že třeba počkalo, vydrželo.
Příprava dítěte
Každé dítě je jinak odolné. Závisí to od jeho temperamentu a charakteru. Některé je třeba rychlejší, jiné pomalejší, a to se projeví i v jeho reakcích. Jedno dítě na druhé zareaguje pohotově, chce mu například hned vytrhnout hračku.
Další ale ustoupí, nechá mu hračku i prostor a nebrání se. Na rodičích je, hledat vhodnou míru těchto reakcí, aby jedno dítě nebylo stále ve výhodě a druhé stále v nevýhodě.
Děti jsou různé i v dalších ohledech. Jedno je rádo, že ví, co jej čeká a kdy. Jiné dokáže na změnu rychle reagovat – klidně ze dne na den. Podle této osobnostní charakteristiky je potřeba dítě vnímat a připravit ho na vstup do školky.
Je vhodné, aby rodič v přiměřené míře mluvil o tom, jaká novinka nastane. Mnoho dětí je rádo, že o nástupu do školky ví i prarodiče, příbuzenstvo a sousedé. Cítí se něčím výjimečné, i když vlastně samo ještě dobře neví, co tato změna znamená. Mnohdy je dobré připravit dítě na mateřskou školu tím, že ho vezmeme k budově školky, kde si může připomenout, že tam bylo u zápisu, jaká tam byla třída, zahrada, a na co všechno se tedy může těšit.
Rodič může také vytáhnout staré fotky a spolu s dítětem vzpomínat na to, jak on sám chodil do mateřské školy. Dítě se cítí dobře, protože bude prožívat stejnou věc, jakou si prožil i jeho nejbližší. Je to vhodný model pro nápodobu rodiče. Také společný nákup věcí pro pobyt v mateřské škole může dítěti pomoct. Samo si vybere například bačkory a ví, že je to jasná věc – půjde do školky.
Nebo zkuste kalendář, do kterého se speciální barvou zaznamená, kdy půjde do školky. Dny, které mu ještě do nástupu zbývají, škrtejte tak, aby tak mohlo vidět, že velký den se už blíží.
Nastal den D
V některých školkách je možné, že dítě nastupuje jen na určitý počet hodin. Například jeden týden chodí jen na dvě hodiny, a tak si postupně zvyká. Někde je to také tak, že dítě dochází na tuto zvykací dobu spolu s maminkou a s její pomoci se učí novým pravidlům. Matka je tedy pro dítě (i pro paní učitelku) určitou pomocí.
Je vždy potřeba se zeptat ještě před nástupem dítěte do mateřské školy, jaké zvyklosti ve školce panují, a podle toho se rozhodnout, zda rodič bude do školky chodit spolu s potomkem – pokud mu to samozřejmě dovolují jeho možnosti. Ne každé dítě ale takový doprovod potřebuje. Uvítá ho zejména to, kterému trvá delší dobu si na změny v životě zvyknout a je celkově citlivější.
Také je dobré se dopředu domluvit na tom, jak dlouhý to bude čas a zda je lepší, aby s dítětem byl rodič celou dobu ve školce (například 2 hodiny), a pak si ho vzal domů, nebo aby s ním pobyl hodinu, pak na hodinu odešel, a nakonec si pro něj přijel.
Napsal/a: Ilona Špaňhelová
