A je to tady. V září nastal čas probuzení se ze sladkého snu těšení se na školku, do nepohodlné reality každodenního ranního vstávání a odpoutávání se od příjemné a nekonečně těšící náruče rodičů.
Ani po měsíci, co začal školní rok, nejsou všechny trable s nástupem malých školkáčků mnohde vyřešené. Stejně jako nebyly například v případě Jany231, maminky holčičky, které se ve školce bez mámy vůbec, ale vůbec nelíbilo. Jana231 proto založila diskuzi, ve které jí zajímal váš názor na toto téma.
Jana231 trpěla v podstatě stejně, jako její malá holčička. Jistě, pro rodiče to možná stejně stresující, jako pro dítě. Jenže jak z toho ven…?
Bylo by to ale řešení?
Ve spolupráci s partnerem projektu Předškolákem s VD, mezinárodní školkou a jesličkami Nestlingue, vám přinášíme názor ředitelky, paní Kláry Marcuciové. Ta se zabývá již více než 15 let výchovou a vzděláváním předškolních dětí podle principů učení Montessori.
Milí rodiče, vítejte v období pláče, křiku, emocí a neochoty jít dál. Kdo nezažil, neuvěří. Srdce rodiče
Nejlahodnější snídaně, sladká objetí ani vzácné hračky nenesou dostatek síly pro utišení bouřlivého odporu dítěte k nové situaci. Mateřský cit velí „ochránit a nedovolit jeho další trápení“, avšak marný to boj s nezastavitelnou silou přírody, která říká: „Musí jít dál“.
Ráda bych proto dodala odvahu a podporu všem rodičům skrze sdílení několika doporučení souvisejících s tímto tématem:
1. Důvěřujte si
Důvěřujte své schopnosti, která dokázala odhadnout připravenost Vašeho dítěte pro nástup do školky, na základě které jste se rozhodli své dítě do školky zapsat. Nyní jen stačí následovat tento krok, neuhnout a zrealizovat ho.
2. Nepochybujte
Nepochybujte o sobě ani o schopnosti svého dítěte projít novou fází jeho života, i přestože se jeví nebezpečně. Pokud u ní dítě využívá pláč a emoce, zůstaňte klidní. Je to přirozená reakce a způsob jakým se dítě vyrovnává se změnou. Pomozte svému dítěti jít vpřed.
3. Buďte stateční a pevní
Někdy se stává, že pokud dítě ztropí ráno emotivní představení, podlehnou rodiče jeho prosbám a nechají si ho doma. Je to chyba, která dítě velmi zmate. Děti jsou ve věku od 0 do 6 let silně napojené na principy platné v přírodě. Pokud se o ně opřeme, nebude změna pro dítě zátěžovou záležitostí.
Zůstane snad slunce pod obzorem, budou-li všechna zvířátka prosit a srdceryvně plakat, aby dnes nevycházelo? Existuje nějaká možnost, že by večer nezapadlo?
Buďte tedy pevní, jako jsou zákony přírody – jako je noc a den. Věk 3 let je velmi zdravý pro získávání nových zkušeností i bez přímé přítomnosti rodiče.
4. Naslouchejte svému dítěti
Někdy se stává, že dítě při cestě do školky pláče, naříká či vzteká se. To však nemusí být přímo spojené se školkou. Dítě může mít jen potřebu upoutat pozornost, přeje si, aby se mu rodič věnoval. Zamyslete se, jestli předešlý den bylo dostatek času na společné hraní, povídání si, mazlení a pravidelné rituály. V období nástupu do školky je vhodné věnovat zvýšenou pozornost dítěti právě v čase, kdy jste spolu.
5. Podporujte a oceňujte sílu svého dítěte
Kdy jindy, než v nových či zátěžových situacích se může člověk naučit spojit se se svojí silou a používat jí. Přijměte nástup do školky s tímto náhledem. Podpořte své dítě v jeho schopnosti zůstat bez Vás v cizím prostředí a kolektivu nových dětí, oceňte a oslavte jeho velikost každý den. Ukažte mu, že ho vidíte v jeho nové podobě a že se Vám to velmi líbí. Pocit vlastní hodnoty, kterou dítě skrze takovouto zkušenost získá, je tak obrovský, že mu bude věrně a bezpečně sloužit po celý zbytek jeho života.
6. Uvolněte se
I to nejspolečenštější a nejšťastnější dítě, které miluje školku, do ní někdy odmítá jít. Stejně tak, jako nám dospělým se častokrát nechce vstávat či čelit úkolům doma či v práci. V takových momentech se stačí jen uvolnit. Zvolnit tempo, dát si čas na drobné radosti a vzájemnou blízkost a do školky přijít klidně o chvilku později. Pláč a vzdor se tak jednoduše rozpustí.
Jak se zdá, dcerka si skutečně začíná zvykat. Sice nechodí na celodenní výuku a adaptace bude na delší dobu, nicméně jen to, že si začíná zvykat, nevzteká se (alespoň ne tolik, jako ze začátku), je nepochybně velkým úspěchem.
A výsledek? Dva dny téměř bez slziček:)Sice pokaždé nabírá a klade si podmínku, že dovnitř půjde jedině s Milánkem:), ale to opravdu není těžké splnit. Brácha bez protestu počká, vezme ji za ruku a jdou mezi děti.
Tak snad to vydrží:) Teď je spíš problém ji dostat domů. Křik podobné intenzity:( Já chci Miláánka:(
Držme tedy holčičce pěstičky – vlastně i mamince. A všem ostatním dětem přejeme krásné chvilky v mateřince:-)
Pokud Vás článek zaujal, určitě se podívejte do poradenského blogu paní Marcuciové, kde paní Klára odpovídá na konkrétní dotazy rodičů, týkající se výchovy a chování dětí: www.klara-markuciova.cz.
Článek byl zařazen do projektu Předškolákem s VD, v němž můžete prožívat s dětmi ve věku 2,5 – 6 let jejich radosti a zážitky, sledovat aktivity, které pro ně vymýšlíme a prohlížet si obrázky všeho, co vytvořili ve speciální fotogalerii.
