A je to tady. V září nastal čas probuzení se ze sladkého snu těšení se na školku, do nepohodlné reality každodenního ranního vstávání a odpoutávání se od příjemné a nekonečně těšící náruče rodičů.
Ani po měsíci, co začal školní rok, nejsou všechny trable s nástupem malých školkáčků mnohde vyřešené. Stejně jako nebyly například v případě Jany231, maminky holčičky, které se ve školce bez mámy vůbec, ale vůbec nelíbilo. Jana231 proto založila diskuzi, ve které jí zajímal váš názor na toto téma.
Paní učitelky se jí snažili první den utěšovat. Ona vyváděla ještě víc, bila je a kopala. A křik sílil:(
Druhý den ráno se válela na chodbě po zemi, křičela jak na lesy-masakr:(a do školky jsem ji vůbec nedostala.
Jana231 trpěla v podstatě stejně, jako její malá holčička. Jistě, pro rodiče to možná stejně stresující, jako pro dítě. Jenže jak z toho ven…?
Jana231
Bylo by to ale řešení?
Ve spolupráci s partnerem projektu Předškolákem s VD, mezinárodní školkou a jesličkami Nestlingue, vám přinášíme názor ředitelky, paní Kláry Marcuciové. Ta se zabývá již více než 15 let výchovou a vzděláváním předškolních dětí podle principů učení Montessori.
Milí rodiče, vítejte v období pláče, křiku, emocí a neochoty jít dál. Kdo nezažil, neuvěří. Srdce rodiče 
rozdrásané na kousky svíjí se bolestí při loučení se dítětem u dveří školky a urputné zoufání rána druhého dne, v němž jak meluzína zní: „Do školky ne!“.
Nejlahodnější snídaně, sladká objetí ani vzácné hračky nenesou dostatek síly pro utišení bouřlivého odporu dítěte k nové situaci. Mateřský cit velí „ochránit a nedovolit jeho další trápení“, avšak marný to boj s nezastavitelnou silou přírody, která říká: „Musí jít dál“.
Ráda bych proto dodala odvahu a podporu všem rodičům skrze sdílení několika doporučení souvisejících s tímto tématem:
1. Důvěřujte si
Důvěřujte své schopnosti, která dokázala odhadnout připravenost Vašeho dítěte pro nástup do školky, na základě které jste se rozhodli své dítě do školky zapsat. Nyní jen stačí následovat tento krok, neuhnout a zrealizovat ho.
2. Nepochybujte
Nepochybujte o sobě ani o schopnosti svého dítěte projít novou fází jeho života, i přestože se jeví nebezpečně. Pokud u ní dítě využívá pláč a emoce, zůstaňte klidní. Je to přirozená reakce a způsob jakým se dítě vyrovnává se změnou. Pomozte svému dítěti jít vpřed.
3. Buďte stateční a pevní
Někdy se stává, že pokud dítě ztropí ráno emotivní představení, podlehnou rodiče jeho prosbám a nechají si ho doma. Je to chyba, která dítě velmi zmate. Děti jsou ve věku od 0 do 6 let silně napojené na principy platné v přírodě. Pokud se o ně opřeme, nebude změna pro dítě zátěžovou záležitostí.
Zůstane snad slunce pod obzorem, budou-li všechna zvířátka prosit a srdceryvně plakat, aby dnes nevycházelo? Existuje nějaká možnost, že by večer nezapadlo?
Buďte tedy pevní, jako jsou zákony přírody – jako je noc a den. Věk 3 let je velmi zdravý pro získávání nových zkušeností i bez přímé přítomnosti rodiče.
4. Naslouchejte svému dítěti
Někdy se stává, že dítě při cestě do školky pláče, naříká či vzteká se. To však nemusí být přímo spojené se školkou. Dítě může mít jen potřebu upoutat pozornost, přeje si, aby se mu rodič věnoval. Zamyslete se, jestli předešlý den bylo dostatek času na společné hraní, povídání si, mazlení a pravidelné rituály. V období nástupu do školky je vhodné věnovat zvýšenou pozornost dítěti právě v čase, kdy jste spolu.
5. Podporujte a oceňujte sílu svého dítěte
Kdy jindy, než v nových či zátěžových situacích se může člověk naučit spojit se se svojí silou a používat jí. Přijměte nástup do školky s tímto náhledem. Podpořte své dítě v jeho schopnosti zůstat bez Vás v cizím prostředí a kolektivu nových dětí, oceňte a oslavte jeho velikost každý den. Ukažte mu, že ho vidíte v jeho nové podobě a že se Vám to velmi líbí. Pocit vlastní hodnoty, kterou dítě skrze takovouto zkušenost získá, je tak obrovský, že mu bude věrně a bezpečně sloužit po celý zbytek jeho života.
6. Uvolněte se
I to nejspolečenštější a nejšťastnější dítě, které miluje školku, do ní někdy odmítá jít. Stejně tak, jako nám dospělým se častokrát nechce vstávat či čelit úkolům doma či v práci. V takových momentech se stačí jen uvolnit. Zvolnit tempo, dát si čas na drobné radosti a vzájemnou blízkost a do školky přijít klidně o chvilku později. Pláč a vzdor se tak jednoduše rozpustí.
A jak dopadl po nějaké době problém u Jany 231?
Jak se zdá, dcerka si skutečně začíná zvykat. Sice nechodí na celodenní výuku a adaptace bude na delší dobu, nicméně jen to, že si začíná zvykat, nevzteká se (alespoň ne tolik, jako ze začátku), je nepochybně velkým úspěchem.
A výsledek? Dva dny téměř bez slziček:)Sice pokaždé nabírá a klade si podmínku, že dovnitř půjde jedině s Milánkem:), ale to opravdu není těžké splnit. Brácha bez protestu počká, vezme ji za ruku a jdou mezi děti.
Tak snad to vydrží:) Teď je spíš problém ji dostat domů. Křik podobné intenzity:( Já chci Miláánka:(
Držme tedy holčičce pěstičky – vlastně i mamince. A všem ostatním dětem přejeme krásné chvilky v mateřince:-)
Pokud Vás článek zaujal, určitě se podívejte do poradenského blogu paní Marcuciové, kde paní Klára odpovídá na konkrétní dotazy rodičů, týkající se výchovy a chování dětí: www.klara-markuciova.cz.
Článek byl zařazen do projektu Předškolákem s VD, v němž můžete prožívat s dětmi ve věku 2,5 – 6 let jejich radosti a zážitky, sledovat aktivity, které pro ně vymýšlíme a prohlížet si obrázky všeho, co vytvořili ve speciální fotogalerii.
Partneři projektu Předškolákem s VD
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)
Lien 🙂
Popravdě jsi mě taky mile překvapila, taky jsem dodnes netušila, že vlastníš tento smysl 😀
Jinak by to bylo opravdu na dlouhou diskuzi…
abych to ještě upřesnila pro „můj druh“ humoru, ať se někoho nedotknu nebo tak
Jo a mám milé zjištění, ty máš smysl pro humor, to jsem si dosud nevšimla a že tě tu vídám dlouho.
JO chápu, ale to by prostě bylo na hroooozně dlouhou diskusi, ono právě co komu jak vyhovuje, třeba sama hlavní hrdinka článku vlastně někde zmínila, že jí to až tak nevyhovuje, že musí brát ohledy na finance, řvoucímu dítěti ve dveřích to asi taky zase až tak nevyhovuje.
Takže, ok, souhlasím s tím, ať si to každý zařídí, jak mu to vyhovuje, ale taky s ohledem na to, co vyhovuje třeba právě dítěti. Navíc právě mnohdy vlastně člověk nedělá, co mu vyhovuje, ale co tzv. Musí.
🙂
Aha 😉 Dík, žes mě „pochopila“ 😀
Jééé, nekřič, jasně, to souhlasím, když někdo nechce děti, ať je nemá 😉
Lien, mluvila jsem (resp. psala) o něčem jiném, než mi podsouváš.
CELOU DOBU SE TADY SNAŽÍM NAPSAT JEN TO, AŤ SI TO KAŽDÝ ZAŘÍDÍ, JAK MU TO VYHOVUJE.
No pokud jako jediný model vidíte že je matka v práci a dítě někde, tak pak vám rozumím. Ale mluvím o něčem jiném, mluvím o tom, že jsme spolu, ale nemusíme být doma, můžeme klidně žít a pracovat.
Ono to dítě většinou není jedno, že? Pak je taková maminka třeba deset i víc let na mateřský, což nemusí být pro někoho to pravé ořechové. Mně se líbí model, který praktikuji já – na rodičovské do 4 let, ale při ní na velmi malý úvazek práce, která mě baví. Dítě doma s pečlivou a hodnou chůvou (nebo ještě lépe s babičkou). Akorát to znamená, že musí být ta babička nebo víc peněz…
Lien, já tím nemyslela, že v pubertě dítěte začne žít ten rodič, ale žít po svém začne to dítě 🙂
A maminka bude (podle mě) koukat jako bluma, protože ve většině případů nebude nic umět, nebude mít zaměstnání a bude začínat od úplné nuly, jen v trochu pokročilém věku…
Já zrovna jsem rodinný tip (i když nechodit do práce vůbec by mi asi nevyhovovalo),ale chápu a respektuju, že někdo jiný to má jinak.
No to právě tak nemám, že s ním budu do puberty ve dne v noci a pak teda konečně můžu začít žít, to je pro mě skoro bych řekla nepochopitelný model, ale snažím se si představit, jak to myslíš. Z mého hlediska je to asi jako bych se tě ptala jestli teda musím být s manželem ve dne v noci než umře a pak mohla začít žít, ale já chci žít s ním, teď a tady a neznamená to sedět ve dne v noci spolu doma, můžeme se vidět klidně jednou za týden, pokud nám to oběma vyhovuje.
Marinado tak podle mě když nechci žít s dítětem, tak si ho nemám pořizovat.
Druhá věc je, jestli ¨žít s dítětem znamená být doma…
všem bych přála klidný vstup do školky ve chvíli kdy je to potřeba(tím obdobím je pro mě nástup do práce)…osobně si myslím že pokud dítko se vzteká nezvyká si a je to dlouhodobý problém, mělo by pokud je to možné zůstat doma s mamkou…ale většinou ten mezník bývá nástup do práce…a pak to chce hodně trpělivosti u dětí maminek i učitelek pokud to dětičkám trvá delší dobu…
a mimo povídání…osobně bych uzákonila mateřskou až do 4 nejdřív tak jak to bylo dřív a vstup do školky touto dobou….zkrácené mateřské uspokojují maminky po práci ale nemyslí na děti..
Lien, a co když to té mámě doma nevyhovuje? To se pak má dítěti obětovat a být s ním až do puberty ve dne v noci jen proto, že musí? Nebo si ho nemá radši vůbec pořizovat?
Já jsem teda ráda, že žiju v době, kdy si může každá maminka vybrat, jak dlouho s dítětem zůstane doma.
no a můj názor je pořád stejný, že dítě má být maximum času se svými rodiči a sourozenci nevidím absolutně nic přirozeného (nebo dokonce nutného) na tom, přes jejich zjevný nesouhlas, strkat je na 80% času cizí ženě, která má navíc na starosti dalších 20 dětí. Pro mě otřesné.
Moc se mi tento clanek libi,citim to tak,ze kazda maminka to takto citi,chce delat,ale mnohdy na to zapomene,protoze je to taaak tezke(pro ditko i pro maminku)proste jsou to nase zlaticka,nas obraz**
Moc jsem jane231 drzela pesticky 😉
To mi pripomelo,moje sestra dala take v zari po prve do Ms jednoho ze synku a prvni den/dny, mi s usmevem vypravela,ze prcek si vyzouva papucky a rika“jdu domuu,tu je to skaredyy“ 😀
Sestra je zkusena 4nasob.maminka,ale tento synacek je,byl,skratka mamanek,i na wc skoro sedel u ni 😀 ale proste to brala v pohode,vime,jak to silene utece a budeme „skemrat o pusu“ 😀 😀
No a ted uz prcek chodi do skolky rad a sel by i v sobotu***.Vsem prckum,i maminkam,preji pevne nervy a hlavne usmev,ten totiz dela zazraky***
Taky držím palce všem školkáčkům, aby se do školky těšili a líbilo se jim tam 😉
Jani231, co nového u vás?
Mobile Sliding Menu