Pomohou firemní školky lépe sladit rodičovství s kariérou?

Za posledních osmnáct let se v České republice počet jeslí přiblížil téměř k nule. Jestliže v roce 1990 tu bylo 1043 těchto zařízení pro děti do tří let, v roce 2005 jich zbylo pouhých 54. A ruší se stále další…

Jak vyplývá z průzkumu ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), nedostatek míst je i v mateřských školkách. Řešením by mohly být tzv. firemní školky. Zatímco ve vyspělých evropských státech jsou běžné, u nás se s nimi (snad!) teprve začíná.

Ženy nechtějí volit mezi dítětem a kariérou
Po sametové revoluci se proklamovalo, že odkládání dětí do předškolních zařízení byl zločin bývalého režimu, který nutil matky pracovat. Nejlépe prý je, zůstane-li žena s dítětem doma co nejdéle. Tento názor tehdy snadno převládl díky velké potřebě znegovat dosavadní způsob života v socialismu. V ČR tak byla po roce 1989 pozornost soustředěna pouze na rozvoj opatření týkajících se rodičovské dovolené. Cílem bylo umožnit ženám zůstat co nejdéle doma s malými dětmi. Budování moderního systému péče o předškolní děti, který ženám umožňuje brzký návrat do zaměstnání, zůstalo jaksi stranou zájmu.
Navzdory tomuto přístupu v devadesátých letech extrémně klesl počet narozených dětí.V letech 1995-2005 hodnota úhrnné plodnosti v ČR nepřesáhla 1,3 dítěte na ženu. Následně se proto rušily mateřské školky, v letech 1990 až 2005 se jejich počet snížil téměř o tři tisíce.
Situace se však začala měnit od roku 2004, kdy začaly rodit mimořádně silné ročníky „Husákových dětí“. A jak se na základě zkušeností vyspělých evropských států ukázalo, klíčem k vyřešení problému extrémně nízké plodnosti je zajištění slučitelnosti práce a rodiny. Jak na západě už na přelomu 80. a 90.let pochopili, neplatí, že zvyšující se zaměstnanost žen vede k nižší míře plodnosti. Je to totiž naopak. Nejvíce dětí se rodí ve státech s nejvyšší zaměstnaností žen.

Návrat po dvou letech je velmi obtížný
Od ledna 2008 byla zavedena tzv. flexibilní rodičovská dovolená. Podle jejích tvůrců se rodiče mohou sami rozhodnout, kdy se vrátí do zaměstnání, aniž by finančně ztráceli. Zásadní změnou je v této souvislosti zavedení tzv. rychlejšího čerpání rodičovského příspěvku ve výši 11 400 Kč do dvou let věku dítěte. Toto opatření je zamýšleno pro rodiče, který se chce vrátit do práce dříve než po třech letech. Přestože oficiálně se rodič může sám rozhodnout, jak dlouho chce se svým dítětem zůstat doma, realita je jiná a mnoha rodinám na výběr vůbec nedává. Umístit dvouleté dítě v předškolním zařízení je totiž téměř nemožné a stávající systém rodiče, jenž o to snaží, doslova diskriminuje. Mateřské školky, kterých je málo, odmítají i každé druhé dítě ve věku tří až pěti let. Navíc ze zákona mají povinnost přednostně přijmout předškolní děti. Školky si proto stanovily filtr: rodič dítěte musí mít zaměstnání. Je tak ovšem vtlačen do nesmyslného kolotoče. Jak si má najít práci, když nemá zajištěné místo ve školce? Alarmující nedostatek míst v mateřských školách a jeslích chce vláda kromě nápadu ministra Nečase, aby dítě hlídali rodiče ze sousedství, řešit dalším revolučním návrhem, a tím jsou firemní školky.

Firmy budou potřebovat spolupráci ze strany státu
Nina Bosničová z Gender Studies se zabývá zřizováním firemních školek a říká, že zájem o firemní školky, v souvislosti s chystanou reformou MPSV, ale i s probíhajícím baby boomem, se zvyšuje.“Obracejí se na nás firmy, které zvažují založení vlastní školky, případně firmy, které by školky jiným firmám na klíč rády dodávaly. Klasická mateřská školka bývá zřízena na základě Školského zákona, firemní, pravděpodobně, budou zřizovány v budoucnosti spíš na základě živnostenského listu“, říká Bosničová. Poměrně náročné hygienické a provozní podmínky dané zákonem musí ale dodržet každé zařízení péče o děti v tzv. denním režimu bez ohledu na to, na jakém základě vzniklo. Skutečná firemní školka v ČR podle Niny Bosničové zatím neexistuje. O zřízení vlastních školek uvažují například Česká spořitelna, Česká pojišťovna či Unipetrol.
Některé firmy, třeba IBM nebo Robert Bosch v Českých Budějovicích, podporují obecní školky v blízkém okolí. Firma Škoda Auto zase hradí svým zaměstnancům a zaměstnankyním třetinu nákladů spojených s pobytem jejich dětí v jeslích.
Podle Mariána Hoška, náměstka ministra práce a sociálních věcí, firmy zatím příliš neměly o zřizování vlastních školek zájem, protože je to pro ně nákladné a nemají žádné úlevy od státu. To by se nyní mělo změnit. Úpravy zákonů pro vytvoření těchto předškolních zařízení by měly být předloženy v nejbližším období.
Pokud by prošel návrh MPSV, firmy by si mohly náklady na firemní školky odečíst z daní. „Menší firmy, kterým by se zřizování školky nevyplatilo, by si například nakoupily místa v místních mateřských školách, kam by děti zaměstnanců mohly chodit,“ říká Marián Hošek.

Firemní školky by mohly fungovat i pro nejmenší děti jako obdoba tradičních jeslí, které postupně v Česku zanikají. Rodiče by s dítětem neztratili kontakt a i během pracovní doby by je mohli navštívit. „Je to ale lepší alternativa než jesle. Navíc si firma udrží nadané zaměstnance, kteří nezůstávají dlouho na mateřské,“ upozorňuje Klára Tomková z obecně prospěšné společnosti Dům pro motýlky. Ta se zabývá zřizováním a provozem firemních školek. O její služby mají zájem především nadnárodní farmaceutické firmy. Děti hlídají zkušení pedagogičtí pracovníci maximálně šest hodin denně,“ popisuje Tomková. Do firemní školky společnosti Dům pro motýlky mohou rodiče dát už i batolata. Zřízení firemní školky ale není podle ní levná záležitost. Měsíční náklady na jedno dítě činí zhruba 12 tisíc korun. Pokud firma navíc nemá vlastní prostory pro školku, počáteční finanční náklady se mohou vyšplhat až do milionových částek. „Právě to nejvíce firmy zpočátku odrazuje. Zájem zatím mají větší společnosti. Matka dává na školku část z rodičovského příspěvku, zbytek platí zaměstnavatel,“ vysvětluje Tomková.
Podle Radky Dudové ze Sociologického ústavu AV ČR, by hlavní odpovědnost za zajištění dostupné institucionální péče o děti měla zůstat na úrovni státu. Jedním z klíčových nedostatků firemních školek je, podle Radky Dudové, jejich nákladnost. Jen málo firem si za stávajících okolností může dovolit jesle či školku provozovat. V okamžiku, kdy se firma dostane do finančních těžkostí a musí provádět úsporná opatření na všech frontách, přicházejí podle zahraničních zkušeností jesle či školka na řadu jako první. Jen málo firem si může vlastní jesle či školku dovolit také proto, že jejich zaměstnanci a zaměstnankyně nejsou z jednoho místa a není tedy jasné, kde by školka měla stát. Otevření jeslí v jednom místě může znevýhodnit zaměstnance/kyně téže firmy, kteří pracují v jiných pobočkách. Obecně vede přenášení odpovědnosti za zajištění institucionální péče o děti ze strany státu na podniky k vytváření nových nerovností mezi zaměstnanci/kyněmi různých firem.K dalším rizikům podnikových jeslí či školek patří možnost zvyšování tlaku na pracovníky a pracovnice ze strany vedení – pokud má školka dlouhou otvírací dobu, rodiče mohou být neformálně nuceni zůstávat v práci déle, jelikož o jejich děti je postaráno. Z hlediska organizace času a dělby práce v rodině jsou podnikové jesle a školky nevýhodné, protože odpovědnost zůstává na jednom z rodičů – na tom, v jehož firmě se jesle či školka nachází. Rodiče se nemohou při vodění do školky a vyzvedávání dítěte střídat, což může mimo jiné opět prodloužit dobu, kterou dítě v instituci během dne stráví. Jiným nedostatkem je vytváření jakési sociální bubliny v podobě vrstevnické skupiny dětí, jejichž rodiče pracují v jedné firmě. Dalším rizikem může být nežádoucí pronikání podniku a jeho managementu do soukromého života zaměstnanců a zaměstnankyň a jeho ovlivňování. Vzhledem k těmto rizikům, by podle Radky Dudové, byla vhodnější například mezipodniková konsorcia zakládající školky a jesle společně.