Jak to vypadá v praxi? Zařízením, které pečuje o dítě ve věku do tří let, jsou jesle. Jeslí je v České republice 54 (oproti 1043 zařízením tohoto typu v roce 1991). Alespoň v Praze jsou celkem plné, i když stav není tak kritický jako u mateřských školek. Vašemu přání umístit dítě na pět dní v měsíci velice často vyhoví, ale má to svá omezení. Například v jeslích v Řásnovce v Praze 1 nemáte zaručeno, že bude vaše přání splněno nárazově – musíte volat den předem a zjišťovat, jestli bude zítra plný stav, nebo jestli nějaké dítě onemocnělo a vaše ratolest má šanci nastoupit místo něj. Při pravidelné docházce – třeba každý čtvrtek – je domluva možná, pokud ovšem tuhle výhodu nevyužil někdo před vámi, jinými slovy – je-li v ten konkrétní den dostatek místa. Služba je placená částkou padesát korun za hodinu. Jinak je tomu v jeslích v Roháčově ulici v Praze 3, kde musíte předem zaplatit normální „školné“ 1226 korun, aniž byste měli jakoukoliv záruku, že vám dítě vezmou – musíte si ráno zavolat a uvidí se podle stavu (což je poněkud nepoužitelné).
Po průzkumu mezi mateřskými školkami v Praze 3 bylo zjištěno, že jsou zhruba ze dvou třetinách ochotny vzít dítě na čtyři hodiny denně, nutné je ale nejdříve projít standardním zápisem. Ovšem to, jestli vaše dítě vyjde ze zápisu vítězně a bude moci skutečně do školky nastoupit, se řídí kritérii vydanými městskou částí, podle nichž mají přednost starší děti, děti pracujících rodičů nebo ty, které již mají ve školce sourozence. Jelikož ovšem čtyři hodiny denně nestačí ani na práci na poloviční úvazek (nestihli byste do ní totiž dojet), mají matky o tento typ umístění zájem většinou tehdy, pokud nepracují, ale potřebují nějaký čas k tomu, aby si mohly práci hledat. Jejich „nezaměstnanost“ je pochopitelně při výběru diskvalifikuje a při nárůstu demografické křivky a prodloužení rodičovské dovolené na čtyři roky lze očekávat, že bude ještě hůř, protože přednost velmi pravděpodobně dostanou děti těch matek, které si rodičovskou dovolenou – ať již dobrovolně či nedobrovolně – o rok prodloužily. Z výše uvedeného vyplývá, že Paroubkem původně proklamovaná možnost prodloužení rodičovské dovolené ze tří na čtyři roky se stane povinností a nutností, protože školky prostě nebudou mít kapacitu brát tříleté děti jakýmkoliv způsobem. Přerušení pracovního procesu na čtyři roky může mít ale na zaměstnatelnost rodiče nedozírné důsledky. Není nutné zdůrazňovat, že jelikož jsou v drtivé většině na rodičovské dovolené ženy, zvýší se genderová diskriminace a matky dětí budou nejspíš odkázány „hezky zpátky k plotně“.
Můžeme se také ptát, jakou má vlastně logiku samotné vyměření doby, tedy pět dní v měsíci pro děti do tří let a čtyři hodiny denně pro děti od tří let. Za pět dní toho vskutku nestihnete mnoho. Na přivýdělek vám takto omezená doba nejspíš stačit nebude, takže je dobrá tak akorát k tomu, že si unavený rodič může jít třeba jednou týdně zacvičit, což jistě není špatná věc, ale za peníze, které musíte za tuto službu zaplatit, to příliš výhodné není. Jinými slovy – využitelnost se blíží nule. Služba by se mohla hodit nárazově ve smyslu dětského koutku, to ale ovšem není kvůli podmínkám, které si jesle dávají, dost dobře možné. Co postrádá logiku zcela, je to, že i jediná hodina strávená v jeslích se rovná jednomu dni, který si musíte z celkových pěti odečíst. Mnohem smysluplnější by bylo vymezit dobu hodinově, tj. například na čtyřicet hodin v měsíci, což by mohly využívat například matky-studentky a zvyšovat si kvalifikaci pro budoucí nástup do zaměstnání za pomoci spolehlivé hlídací služby.
Čtyři hodiny denně jsou již o něco lepší, i když jako čas na zaměstnání byť jen na poloviční úvazek je to stejně málo. Přípustná by možná byla práce na volné noze nebo práce doma, ale díky transportu do školky a ze školky se vám čtyři hodiny smrsknou na dvě a půl až na tři, což není zrovna doba, za kterou by se toho dalo udělat mnoho. Možná při úzké spolupráci obou rodičů by se dalo o práci uvažovat, ale záleželo by na tom, jakou pracovní dobu oba rodiče mají, aby vůbec bylo technicky možné střídání se vyzvedání a vodění dítěte do školky zorganizovat. Nakonec se nelze ubránit dojmu, že zákonodárci vymezili dobu na čtyři hodiny denně právě proto, aby jeden z rodičů pracovat nemohl (stále totiž pobírá rodičovský příspěvek). Pro práci na poloviční úvazek by totiž bylo třeba hodin alespoň pět. Otázkou potom zůstává, k čemu to vlastně je. Dobu by šlo možná využít ke studiu a přípravě na zaměstnání, ale jak již bylo řečeno, pokud nepracujete, vaše šance na umístění dítěte do školky se snižují. Krom toho i v těchto případech v některých dnech čtyři hodiny nestačí a v jiných je to zase zbytečně moc. Když už, bylo by i zde praktičtější nastavit systém podle hodin – například osmdesát nebo sto hodin, aby si rodič mohl svůj vyměřený čas rozvrhnout sám.
Možnost dávat dítě alespoň na nějakou dobu do školky, aniž by rodič přišel o rodičovský příspěvek, vypadá na papíře sice hezky, ale skutečná praxe je poněkud jiná, a to, že máte něco zákonem povoleno, vůbec nemusí znamenat, že to bude také možné uskutečnit. A není vlastně ani jasné, jaký to má smysl či cíl. Jako matka pobývající čtvrtý rok na mateřské nabývám spíše dojmu, že s tím, že nyní trvá minimálně tři a půl roku, se prostě počítá. Pokud nemáte po ruce dostatek „použitelného“ příbuzenstva nebo rodinný rozpočet alespoň šedesát tisíc čistého, abyste si mohli dovolit soukromé hlídání (v Praze), nepočítejte ani s tím, že vám stát jakýmkoliv způsobem pomůže problematické období opětovného nástupu do práce překlenout a zůstaňte raději doma, i když pro některé to není vyhlídka zrovna růžová.