Pět dní v měsíci a čtyři hodiny denně

Rubrika: Předškolní vzdělávání

1023721_amiraliV zákoně o státní sociální podpoře (402/2001 Sb.) se mimo jiné hovoří o tom, za jakých podmínek má rodič nárok na rodičovský příspěvek. V §30 se lze dočíst, že rodič může umístit své dítě mladší tří let do jeslí nebo školky na pět dní v měsíci nebo dítě od tří do čtyř let na čtyři hodiny denně, aniž by o své peníze přišel.

Zdá se, že zákonodárci pamatují na to, aby měl rodič nějaký čas na přivýdělek a blahosklonně rodičům přidělili pár hodin na práci od státu. Je tomu ale skutečně tak? Je vůbec tato zákonná úprava k něčemu dobrá?

Jak to vypadá v praxi? Zařízením, které pečuje o dítě ve věku do tří let, jsou jesle. Jeslí je v České republice 54 (oproti 1043 zařízením tohoto typu v roce 1991). Alespoň v Praze jsou celkem plné, i když stav není tak kritický jako u mateřských školek. Vašemu přání umístit dítě na pět dní v měsíci velice často vyhoví, ale má to svá omezení. Například v jeslích v Řásnovce v Praze 1 nemáte zaručeno, že bude vaše přání splněno nárazově – musíte volat den předem a zjišťovat, jestli bude zítra plný stav, nebo jestli nějaké dítě onemocnělo a vaše ratolest má šanci nastoupit místo něj. Při pravidelné docházce – třeba každý čtvrtek – je domluva možná, pokud ovšem tuhle výhodu nevyužil někdo před vámi, jinými slovy – je-li v ten konkrétní den dostatek místa. Služba je placená částkou padesát korun za hodinu. Jinak je tomu v jeslích v Roháčově ulici v Praze 3, kde musíte předem zaplatit normální „školné“ 1226 korun, aniž byste měli jakoukoliv záruku, že vám dítě vezmou – musíte si ráno zavolat a uvidí se podle stavu (což je poněkud nepoužitelné).

Po průzkumu mezi mateřskými školkami v Praze 3 bylo zjištěno, že jsou zhruba ze dvou třetinách ochotny vzít dítě na čtyři hodiny denně, nutné je ale nejdříve projít standardním zápisem. Ovšem to, jestli vaše dítě vyjde ze zápisu vítězně a bude moci skutečně do školky nastoupit, se řídí kritérii vydanými městskou částí, podle nichž mají přednost starší děti, děti pracujících rodičů nebo ty, které již mají ve školce sourozence. Jelikož ovšem čtyři hodiny denně nestačí ani na práci na poloviční úvazek (nestihli byste do ní totiž dojet), mají matky o tento typ umístění zájem většinou tehdy, pokud nepracují, ale potřebují nějaký čas k tomu, aby si mohly práci hledat. Jejich „nezaměstnanost“ je pochopitelně při výběru diskvalifikuje a při nárůstu demografické křivky a prodloužení rodičovské dovolené na čtyři roky lze očekávat, že bude ještě hůř, protože přednost velmi pravděpodobně dostanou děti těch matek, které si rodičovskou dovolenou – ať již dobrovolně či nedobrovolně – o rok prodloužily. Z výše uvedeného vyplývá, že Paroubkem původně proklamovaná možnost prodloužení rodičovské dovolené ze tří na čtyři roky se stane povinností a nutností, protože školky prostě nebudou mít kapacitu brát tříleté děti jakýmkoliv způsobem. Přerušení pracovního procesu na čtyři roky může mít ale na zaměstnatelnost rodiče nedozírné důsledky. Není nutné zdůrazňovat, že jelikož jsou v drtivé většině na rodičovské dovolené ženy, zvýší se genderová diskriminace a matky dětí budou nejspíš odkázány „hezky zpátky k plotně“.

Můžeme se také ptát, jakou má vlastně logiku samotné vyměření doby, tedy pět dní v měsíci pro děti do tří let a čtyři hodiny denně pro děti od tří let. Za pět dní toho vskutku nestihnete mnoho. Na přivýdělek vám takto omezená doba nejspíš stačit nebude, takže je dobrá tak akorát k tomu, že si unavený rodič může jít třeba jednou týdně zacvičit, což jistě není špatná věc, ale za peníze, které musíte za tuto službu zaplatit, to příliš výhodné není. Jinými slovy – využitelnost se blíží nule. Služba by se mohla hodit nárazově ve smyslu dětského koutku, to ale ovšem není kvůli podmínkám, které si jesle dávají, dost dobře možné. Co postrádá logiku zcela, je to, že i jediná hodina strávená v jeslích se rovná jednomu dni, který si musíte z celkových pěti odečíst. Mnohem smysluplnější by bylo vymezit dobu hodinově, tj. například na čtyřicet hodin v měsíci, což by mohly využívat například matky-studentky a zvyšovat si kvalifikaci pro budoucí nástup do zaměstnání za pomoci spolehlivé hlídací služby.

Čtyři hodiny denně jsou již o něco lepší, i když jako čas na zaměstnání byť jen na poloviční úvazek je to stejně málo. Přípustná by možná byla práce na volné noze nebo práce doma, ale díky transportu do školky a ze školky se vám čtyři hodiny smrsknou na dvě a půl až na tři, což není zrovna doba, za kterou by se toho dalo udělat mnoho. Možná při úzké spolupráci obou rodičů by se dalo o práci uvažovat, ale záleželo by na tom, jakou pracovní dobu oba rodiče mají, aby vůbec bylo technicky možné střídání se vyzvedání a vodění dítěte do školky zorganizovat. Nakonec se nelze ubránit dojmu, že zákonodárci vymezili dobu na čtyři hodiny denně právě proto, aby jeden z rodičů pracovat nemohl (stále totiž pobírá rodičovský příspěvek). Pro práci na poloviční úvazek by totiž bylo třeba hodin alespoň pět. Otázkou potom zůstává, k čemu to vlastně je. Dobu by šlo možná využít ke studiu a přípravě na zaměstnání, ale jak již bylo řečeno, pokud nepracujete, vaše šance na umístění dítěte do školky se snižují. Krom toho i v těchto případech v některých dnech čtyři hodiny nestačí a v jiných je to zase zbytečně moc. Když už, bylo by i zde praktičtější nastavit systém podle hodin – například osmdesát nebo sto hodin, aby si rodič mohl svůj vyměřený čas rozvrhnout sám.

Možnost dávat dítě alespoň na nějakou dobu do školky, aniž by rodič přišel o rodičovský příspěvek, vypadá na papíře sice hezky, ale skutečná praxe je poněkud jiná, a to, že máte něco zákonem povoleno, vůbec nemusí znamenat, že to bude také možné uskutečnit. A není vlastně ani jasné, jaký to má smysl či cíl. Jako matka pobývající čtvrtý rok na mateřské nabývám spíše dojmu, že s tím, že nyní trvá minimálně tři a půl roku, se prostě počítá. Pokud nemáte po ruce dostatek „použitelného“ příbuzenstva nebo rodinný rozpočet alespoň šedesát tisíc čistého, abyste si mohli dovolit soukromé hlídání (v Praze), nepočítejte ani s tím, že vám stát jakýmkoliv způsobem pomůže problematické období opětovného nástupu do práce překlenout a zůstaňte raději doma, i když pro některé to není vyhlídka zrovna růžová.

Autorka je interní redaktorkou gitY, genderové informační a tiskové agentury.
Zdroj: gitA

Napsal/a: Michaela Švábová

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (32 vyjádření)

  • Anonymní

    Vidím, že původní článek je již starší,legislativa je již jiná. Dnes již můžete umístit dítě do MŠ od dvou let, pokud splňuje základní sebeobsluhu (je bez plínek, umí se najíst, částečně obléct, zvládá po fyzické stránce a mělo by být i psychicky a emočně připravené). Z praxe mohu říct, že matka často spoustu věcí zapře, pak se tomu jako diví, když nastanou problémy…Ne, že bych ji nedokázala pochopit, doba je stresující a málokdo si může dovolit přijít o práci. Ale přesto s tím nemohu souhlasit! Viděla jsem tolik emočně strádajících dětí, až mi to srdce trhalo. A přitom matka byla i doma!! Ale vyřadit z docházky jsme dítě dle zákona nemohli. Byla by to diskriminace, protože zákon to umožňuje. Vím, že v městských školkách se toto asi moc neřeší, protože nejsou místa ani pro děti, které jsou na MŠ připravené, ale na vesnicích se tak děje. Zřizovatel žádosti o umístění i dvouletého dítěte vyhoví, když je místo, protože jde o co? Jen o peníze…i když – je to rozhodnutí rodičů, že tam dítě dají. Ano – je to ostře napsané, rozhodování je těžké, ale možná by bylo dobré jít ještě dál – je vůbec vhodné dítě si pořídit, když dopředu vím, že mu nedokážu zajistit klidné dětství a nechci nebo nemohu mu dát to, co ke svému spokojenému vývoji potřebuje? Uvědomuji si, že tímto asi hodně lidí naštvu, ale kdo si alespoň občas přečte něco o psychologii dítěte, uvědomí si, jaké následky toto brzké odloučení od rodiny může pro dítě mít! A nese si to celý život!!! A mnohé děti nejsou připravené ani ve třech letech. Dle psychologů je většina dětí připravena na MŠ právě až kolem 4 roku. Nehledě na velmi těžkou práci učitelky. Např. na vesnických jednotřídkách má po většinu prac. dne sama na starost i 25 dětí. Jejím úkolem je VZDĚLÁVAT! tři ročníky (z toho předškoláky opravdu dobře připravit na úspěšný vstup do ZŠ), každé dítě potřebuje individuální péči a jiný přístup a k tomu ještě pečuje třeba o dalších pár mrňousků, kteří pláčou a pláčou, utíkají, vztekají se – zkrátka různými způsoby se „perou se životem“ a potřebovali by pochovat, utěšit… Při tom všem samozřejmě musí vytvořit milé, vstřícné a pohodové prostředí, kam by dítko chodilo rádo a všestranně se rozvíjelo. Na učitelky se dále „tlačí“ k mnoha mimopracovním aktivitám, které se již berou jako samozřejmost a vedení mimoškolních kroužků bývá taky velmi často zdarma. A nedej bože, dát vlastní dítě na jinou školu, i kdyby to bylo pro matku-učitelku sebevíc nevýhodné!! Zde mám na mysli zejména školy, které bojují „o přežití“. Je mi jasné, že pisatelka původního článku je z velkého města a o takovýchto problémech nemá ani tušení, ale jinde je to prostě jinak a zákonodárci by měli brát v potas školství jako celek. Všude žijí lidé a jejich děti…Povinností škol je poskytnout rodičům k nahlédnutí vzdělávací plány, určené jejich dětem a já bych dala povinnost rodičům – seznámit se s nimi! Mnozí by se asi velmi divili, kolik práce a administrativy mají uč.naloženo! Většina populace vidí u učitelů jen prázdniny a představují si, že uč.v MŠ sedí u stolu, pije kafíčko a dívá se, jak si děti hrají…tak to tedy opravdu není!!! V podstatě nemá čas ani právo doběhnout si na WC – přeci nemůže děti opustit a zaskočit může zase jen kvalifikovaná osoba. A co když tam prostě jiná není?! Svou zákonnou pracovní dobu jsem pravidelně nastavovala nejméně o 3-4h v noci, o volných víkendech a prázdninách – tedy regulérní dovolené – nemůže být ani řeč! Toliko vlastní zkušenosti.
    Nechci se zodpovědných rodičů nijak dotknout, vím, že situace jsou mnohdy velice složité, sama mám 3 děti a hlídání žádné, nikdy jsem se již nemohla vrátit na své původní místo před MD, protože ho buď zrušili nebo mě pro nadbytečnost vyhodili…přesto bych dříve, než ve 3 letech dítěte do školského zařízení nedala.
    Někoho možná můj článek překvapí, mnozí nebudou souhlasit, je to také oblast od oblasti. Nemohla jsem ale jinak. Po přečtení článku mě totiž velmi mrzelo, že vše bylo jen o potřebách rodičů, ale ani slovo o potřebách dětí, které se proti tomu nemohou absolutně bránit! Neházím celou vinu jen na rodiče, ale celý školský i sociální systém se mi zdá mnohdy poněkud absurdní – hlavně vzhledem k dětem a přitom má pracovat především pro ně!! Všechno je to zase jen a jen o penězích a to je myslím velmi velmi smutné… Ale je to také i o lidských životních hodnotách…

  • Anonymní

    sháním na 5hodin dekuji Renata

  • Jesle bych u mých dětí nikdy nepoužila, nedokáži si představit odložit malé dítě, třeba roční do jesliček, pro mě nejasná představa:)
    Je škoda, že je tak málo jesliček u nás, určitě by to maminkám, co chtěji do práce hodně pomohlo:)
    Nyní si těch pár kousků, co u nás jsou nastavují nehorázné požadavky:)
    Školka, tuk, tuk, neměla jsem problém, tam umístit tříletou dceru na 4.hod. denně., protože jsem chodila na zkrácený úvazek do práce:)
    Pak šla na celý den, narozením syna:)
    Chtěla jsem s ním být doma tři roky, ale zákon od ledna mě utnul, budu muset být doma do čtyř let:)
    Hodně se budu snažit najít si práci a dát ho do školky, měli by ho tady vzít, protože zde chodí jeho sestra. Oni tady mají seznam, podle jakých kritérií dítě do školky vezmou:) ajedním z nic je, že do školky chodí jeden ze sourozenců:)

  • ano s tím souhlasím anonymní.Vždyť díky takovým jako ty jsem mohla zvládnout celé dětství mých dvou dětí.
    Obě byli v jeslích i školkách a kdyby to bylo jen o hlídání,těžko by se mi povedlo to zvládnout od půl čtvrtý odpoledne tak do půl osmý než šli spát a víkendy.

    Nevím co na to děti,chodili rády,byla jiná doba a řekla bych,že jednoduší.
    Nemusely jsme být vystaveny stresu práce nebo děti.Žádný strach o práci a zda umístním dítě do školky.

    Po pravdě jde z toho mráz po zádech,když si představím,že bych byla na vašich místech…

  • Anonymní

    V mateřské škole pracuji již více než 34 let. Přestože s autorkou článku v některých bodech článku souhlasím, velmi se mě dotkl výrok na adresu mnateřských škol – „spolehlivá hlídací služba“. Mateřské školy přece nejsou sociální, ale vzdělávací institucí, kde se pracuje dle vlastních Školních vzdělávacích programů a Individuálních vzdělávacích programů vypracovaných dle potřeb každého dítěte. Našim hlavním úkolem je děti vzdělávat, nikoliv jen hlídat!
    V souvislosti s daným tématem se ještě neubráním otázce, zda někoho zajímá:“A co děti? Vyhovuje to také jim, nebo jen rodičům?“
    Pokud jde dítě z ruky do ruky – ráno jej do školky přivede babička, za čtyří hodiny jej (často s nelibostí, kdy by chtělo ještě ve školce setrvat) odvádí např. sousedka nebo kamarádka, jen aby maminka mohla pracovat na plný úvazek a přitom nepřijít o RP.
    Kde se posunul žebříček hodnot? Co je důležitější? Získat, v rámci možností, co nejvíce peněz, moci koupit dítěti drahé hračky,oblečení a pod., a nebo mu věnovat svůj čas? Čas věnovaný dětem se nám mnohonásobně vrátí!
    To si ,ale bohužel často uvědomujeme, až nám děti odrostou a už je pozdě…

  • Anonymní, je to přesně můj případ, takže i to jsme rozebíraly. No, stejně to nevyřešíme.

  • Anonymní

    Zaráží mě, že nikdo z diskutujících si nepovšiml jedné věci: co se stane s ženami, které během mateřské nebo rodičovské dovolené o zaměstnání přišly, ale dítě mladší pěti let jim do školky nevezmou, pokud (jako např. vyžaduje jistá školka v Praze 9) v březnu k zápisu nepřinesou potvrzení, že v září téhož roku nastupují do práce. V praxi to pro takovou ženu znamená, že buď musí volit soukromou (finančně nedostupnou) školku, soukromé hlídání, nebo zůstat nezaměstnanou až do pěti let věku dítěte, protože žádný potenciální zaměstnavatel nepotvrdí vaše přijetí půl roku dopředu.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Já jsem tedy pro, aby byla dána možnost zkrácených úvazků. Tento týden o tom zrovna psali v nějakých novinách, že se zaměstnavatelé do zkrácených úvazků moc neženou( myslím, že to nebylo jen v souvislosti s RD).Tady v tomto směru si myslím, že dost zaostáváme za jinými vyspělými zeměmi.
    Také se mi nelíbí to, aby byly zřízeny ty „zařízení“, jak píše Virenka, že hlídají matky na RD – osobně si myslím, že když dítě hlídá cizí osoba, měla by mít nějaké pedago´gické vzdělání. KAŽDÁ matka vychovává své dítě jinak, tak to je a pokud se má starat o cizí děti, tak to musí dělat podle nějakých zásad, které se naučí právě tím pedag.vzděláním. To by se mi nelíbilo a své dítě bych tak na hlídání ( jako skoro školka) nedala.Tím nemyslím, že nenechám pohlídat třeba mojí ségrou, ale myslím opravdu ve smyslu celodenního hlídání jako ve školce.

  • Virenka souhlasím..platíme sociální,platíme daně..tak očekávám taky něco zpět…nejsme typicky kapitalistická země…jsme něco mezi…

    Taky souhlasím se Sončou..když bude dost školek a bude podpora zaměstnavatelů aby zaměstnávali matky na kratší úvazky a vůbec aby zaměstnávali matky s dětmi..tak není co řešit a budu makat od rána do večera:-)))) práce se nebojím a nespoléhám na nějaké dávky…ale samotné dítě doma nechat nemůžu…

  • Virenka

    Diskuse se trošku překlápí jinam. Souhlasím, že zejména sociální dávky nejsou něco, na co máme nějaké neodvolatelné právo. Ale zpátky ke školkám. I po revoluci zůstala předškolní zařízení součástí systému, který ženě umožňuje plnohodnotný návrat do zaměstnání, stát tato zařízení provozuje právě jako podporu zaměstnání obou rodičů. Plat muže a ženy je u nás poměrně rovnocenný, neb se počítá, že do rozpočtu přispívají oba. Jeden plat v době rodičovské zajistit rodinu (většinou) nestačí. To, že dochází k populačním výkyvům, je fakt. Že na to stát nedokáže reagovat, je jiný fakt.
    Vynechme matky na RD, mě štve, že ani matka pracující dnes neumístí do školky dítě na 4 hodiny denně, případně že jsou místa, kde dítě umístíte až v 5 letech. Všichni víme, jak se tato nedostatková místa rozdělují (známosti…). Vadí mi, že stát dává od garance předškolní péče ruce pryč, než pružně zřídit nějaké zařízení, o něco zvýšit platby, raději navrhuje řešení typu matka na RD bude pečovat o děti jiných matek, to vše za ceny soukromých školek a zároveň dotyčná nemusí prokázat žádné vzdělání, žádné prostorové podmínky atd., kromě toho, že sama má dítě. Proti školkám můžeme mít hodně výhrad, ale pracují tam lidi s patřičným vzděláním, podléhají mnoha kontrolním mechanismům. I teď, v době populačního přírůstku, jistě nejedna víme, že se zase z „finančních“ důvodů zavřela nějaká školka. Ne, mě to opravdu vadí, nechci přijít o možnost svěřit dítě ve věku, kdy je pro něj kolektiv přínosem (3-5let) do kvalifikovaného zařízení a za ne zcela tržní ceny. Nepředstavuji si, že stát toto zajistit musí, ale jestli nebude podpora tady, co jiného může podpořit rodinu podobným způsobem?

  • Holky, vzhledem k tomu, že jsem žila nějakou dobu v Mexiku, kde žádné sociální dávky nebo podpora v nezaměstnanosti neexistují, tak mám pocit, že náš stát nás finančně pěkně rozmazluje, i když na to nemá. Víc bych ocenila právě ty podpory pro zaměstnavatele a vyřešení hlídání.

  • Jééé, Ivčo děkuju za podporu… 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist