Zkusili jste si někdy uvědomit, kolik pohybů musí udělat mluvidla, než řeknete třeba jen „dobrý den“?
Aby dítě mohlo zřetelně mluvit, musí dosáhnout určité obratnosti mluvidel. Hry na čertíka (vyplazování jazyka, mrskání jazýčkem ze strany na stranu), olizování rtů do kruhu, snaha olíznout si špičku nosu nebo dosáhnout jazykem na bradu, špulení rtů a další zdánlivě dětinské hry jsou nesmírně účinným cvičením, které postupně zlepšuje jemnou motoriku (pohyblivost) mluvidel a usnadňuje tak napodobování správných artikulačních pohybů.
Nejlehčí jsou hlásky, které se tvoří pohyby rtů (B, P, M, F, V). Správné postavení mluvidel je také dobře vidět. Nejtěžší jsou hlásky R, Ř, kdy je třeba rozkmitat špíčku jazyka.
Pro dítě je také těžké opakovat hned celá slova. Proto si je zpočátku všelijak zkracuje, zjednodušuje, těžké hlásky vynechává (kytý – kytí – kytika – kytička, abíko – jabíko – jabíťko – jabíčko – jablíčko).
Některé hlásky také znějí dítěti zpočátku stejně nebo velmi podobně a nedají se ani moc dobře odlišit pomocí zraku (C, S, Z – postavení mluvidel je při všech třech naprosto stejné, zvukově je obtížně rozlišují často i děti předškolní. Přírodní zvuky (zvuky zvířat a další zvukomalebná slova) proto slouží nejen jako první, snadno zapamatovatelná slova, ale i jako příležitost přesně a déle než v běžném slově vnímat jednu hlásku nebo slabiku. Při hře na zvuky také rodiče vyslovují většinou daleko přesněji než v běžné řeči.
O nejběžnějších zvucích jsme se už zmínili. Pokud máte dojem, že dítě kolem třetího roku mluví méně zřetelně než jeho vrstevníci, můžete rozšířit běžnou škálu o další zvuky, které pomáhají lepšímu vnímání sykavek.
Š – jako mašinka, rty při tom špulíme, protože mašinka má kulatý komín.
Č – voláme kočičku, rty opět špulíme, protože kočička má kulatou hlavičku, je dobré doplnit vhodným obrázkem.
Ž – prodloužený zvuk – bzučí jako čmelák, rty opět do kruhu, např. proto, že čmelák má kulatý vchod do hnízdečka v zemi.
S – jako had, je dlouhý, proto uděláme dlouhé rty – rty roztažené doširoka, nebo: ceníme zoubky, protože se had zlobí.
C – opakovaný ostrý zvuk, jako cvrček.
Z – jako moucha.
Společným znakem všech sykavek jsou zuby u sebe, bez mezery. Pokud dítě napodobuje zvuky více méně přesně, nemusíme se zvlášť znepokojovat, ani když dítě zatím v řeči sykavky nepoužívá. Pokud se zatím zvuky nedaří, především nesmíme dát najevo znepokojení. Nevadí, že dítě nedokáže hlásku přesně vyslovit, zvyká si zatím přesně vnímat hláskový systém mateřského jazyka. Časem si konkrétní hlásky spojí s určitou představou, která mu usnadní diferenciaci hlásek.
Př.: Dítě: vezmu si sálu. Matka: Ano, vezmi si šálu (lehce zdůrazní š), v tom slově je slyšet mašinku, ššš, šálu.
Pokud dítě už umí hlásku samostatně, obvykle opakuje slovo správně. Pokud ji ještě neumí, aspoň si uvědomí rozdíl mezi oběma hláskami. Bohužel daleko častěji slyšíme: Neříká se sála, ale šála. Dyť žíkám sála. 
Rozpoznání náročných hlásek zatím dítěti usnadníme dalšími informacemi. Občas si vezmeme zrcátko a podíváme se, jak je pusinka pěkně dokulata, objedeme si našpulenou pusu prstem, prstem zkontrolujeme, jestli jsou zoubky opravdu u sebe. Zrak, hmat a název hlásky, navozující důvěrně známou představu např. kočičky, časem jistě povede k postupnému zpřesňování hlásek.
Znovu ale zdůrazňuji, tohle všechno musí být pro dítě zábavnou hrou. Nátlak (třeba i po dobrém: „Udělej mamince radost a já ti dám bonbónek.“) deformuje vztah dítěte k mluvení, vyvolává dojem, že něco není v pořádku, připravuje dítě o jistotu. Nejste-li si proto jisti, zda rozvoj řeči postupuje přiměřeně, požádejte raději o konzultaci logopeda. Buď se zbavíte svých pochybností, nebo se drobné odchylky ve vývoji včas podchytí a podle možností odstraní individuálně zvolenými postupy.
Jedná se o ukázku z knihyVývoj dětské řeči krok za krokem, ze které je tato ukázka.
Vydalo nakladatelství Grada, 2010.
Napsal/a: Kutálková Dana
