S novým školním rokem přicházejí do školek nové děti, nové učitelky, noví provozní pracovníci… Možná mají strach, třeba se i těší, nesou si s sebou spoustu očekávání a představ. A také doufají, že je ostatní přijmou mezi sebe.
Atmosféra nepřijetí dokáže s člověkem „zacvičit“. Proč je pro člověka tak důležitá společnost a přijetí ostatních? Eva Svobodová z katedry pedagogiky a psychologie při PedF Jihočeské univerzity říká, že člověk je tvor sociální, od pradávna žil v tlupách a tlupa znamenala bezpečí a pomoc v nouzi. „Vyčlenění jedince ze skupiny bylo vždy považováno za ten nejkrutější trest. Kdysi jsem hrála se studenty z gymnázia hru, ve které měli v roli soudního tribunálu soudit kapitána, který v honbě za zlatým pokladem zavraždil několik námořníků a pobil indiány – hlídače pokladu. Rozhodli se, že kapitána vysadí na opuštěném ostrově, kde bude mít dostatek obživy, aby mohl ještě dlouho žít a přemýšlet o svých činech. Jeden ze studentů pravil: ‚Poprava by pro něj byla příliš mírným trestem‘. K tomu, aby byl člověk sám, nemusí na opuštěný ostrov. Může žít osamoceně i ve skupině a myslím si, že i taková samota je děsivá. Kdo z čtenářů si zažil, jaké to je, když přijde někam, kde ho ostatní ‚neberou‘, ví, co mám na mysli. Máme tendenci rychle odejít a už se tam nevracet, hledáme výmluvy, možnosti úniku…“ Když učitelku nepřijmou ostatní členové pedagogického sboru, je to pro ni v tu chvíli to nejhorší. Ano, je to horší, než když nemá od prvního dne své místo ve společné sborovně a když hned nedostane skříňku na své věci, nebo když musí čekat, až se pro ni nechají udělat další klíče od vchodu do školy.
A děti, které se „nechytnou“, jsou na tom stejně. „Pro dítě je nepřijetí ze strany ostatních dětí a především ze strany pedagoga tím nejhorším, co je může ve škole, ať už mateřské či jakékoliv jiné, potkat. A utéci nemůže,“ říká Eva Svobodová.
Třída jako společenství
Na začátku školního roku je třída poměrně nesourodou skupinou jednotlivců. Jak podpořit, aby děti dokázaly navázat vztahy, spolupracovat, brát ohledy na ostatní? Setkala jste se s něčím, co pomáhá? „Úplně na prvním místě je přijetí a respektování dítěte ze strany pedagoga. Přijmout dítě i s jeho problémy, nežádoucími návyky a nesympatickými vlastnostmi, může být těžké,“ říká Eva Svobodová. „Někdy je nutné na tom vědomě a systematicky pracovat, což každý pedagog nedokáže. Teprve když dítě bezpodmínečně přijme, může hledat cesty k jeho ‚nápravě‘. Nikdy by to nemělo být tak, že ‚budeme tě mít rádi, ale musíš se polepšit…‘ Pozitivní pro dítě je přístup ‚máme tě rádi a proto nás mrzí, když se stane to a to…‘ Toto sdělení ale není jen ve slovech. Je v tom, jak se k dítěti chováme, jak o něm mluvíme s ostatními, ve verbální i neverbální komunikaci… Učitel je pro děti vzorem a jeho chování k ostatním podvědomě přejímají. Svým vzorem může dětem předat základy prosociálnosti i dát tichý souhlas k šikaně.“ První školní dny s novými dětmi bychom se tedy měli především snažit pochopit případné neobvyklosti v chování nových dětí, ale i „starých mazáků“, které může příchod nových spolužáků trochu vyvést z míry. Takže nezdvihat obočí údivem nad neobvyklými projevy, ale spíše se snažit ukázat, že dítě přijímáme a že mu chceme pomoci, aby mezi ostatní zapadlo. Třeba pak „samo“ pochopí, že některé jeho zažité návyky mohou být ostatním nepříjemné nebo je mohou překvapit.
Druhým krokem k tomu, aby se z jednotlivců stala skupina, je vzájemné poznání. „K tomu, abychom mohli spolu bez zábran komunikovat, se potřebujeme znát. Znát svá jména, vědět, kdo má co rád, co ho baví, co mu vadí, co bychom mu neměli dělat… Dozvědět se o sobě vzájemně co nejvíce, znát sourozence, rodinu. Děti by měly dobře poznat i svou učitelku (či učitele), vědět, co se jí líbí a co ne, co jí udělá radost a co ji pozlobí. K tomu nám mohou pomoci různé hry, ale i běžné denní situace, které společně řešíme,“ doporučuje Eva Svobodová. Pavla Kicková z MŠ Strančice doporučuje využít různé činnosti, které běžně patří k životu ve školce. „Jak ze skupiny jednotlivců udělat třídu a přitom nepotlačit osobnost dítěte? Pomocí řízených skupinových činností. Vhodné jsou také pohybové hry se zpěvem a doprovodem hudebního nástroje a dramatizace pohádek, společné výtvarné činnosti, společné vyvozování a stanovování pravidel pro společné soužití ve třídě,“ říká zkušená pedagožka. „Pomáhají také rituály, se kterými souvisí nastavení pravidel třídy,“ doplňuje Eva Svobodová. „To, že se každé ráno společně pozdravíme, pošleme si po kruhu pohlazení nebo pozdravení, řekneme si říkadlo, které nás naladí k úsměvu, připomene, jak se máme k sobě chovat, co nás dnes čeká, to vše jsou krůčky ke spolupráci a k vzájemné pohodě.“
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Dokázat, aby se z jednotlivců stala skupina a respektovat a přijímat děti i s jejich obtížně zvladatelnými vlastnostmi mi přijde pro pedagoga mnohem náročnější než samotné učení dětí různým dovednostem. Tak snad se těmto otázkám dnes už věnuje dost prostoru i při přípravě učitelů, za nás se tohle vůbec neřešilo a nikdo s námi tyhle problémy na fakultě neprobíral.