„Tak jsme už byli u toho psychologa,“ oznamuje maminka pětiletého Honzíka učitelce. Honzík vypráví, co všechno viděl v ordinaci, a maminka vytahuje z kabelky papír, na kterém je zpráva z vyšetření…
A co tedy ve zprávě najdeme? Psycholožka Lenka Krejčová vysvětluje: „Z kvalitní zprávy od psychologa by škola měla být schopna vyčíst, jaké postupy byly při vyšetření dítěte využity a jaké závěry z nich vyplývají. Učitel by z ní měl poznat, co se dítěti nedaří, případně nezvládá, ale především to, jak s dítětem pracovat a na čem stavět. Ta psychologická hantýrka, se kterou se ve zprávě setkáme, má svůj význam – dítě někdy navštíví několik odborníků a je důležité použít přesnou terminologii. Nicméně si myslím, že by se to s cizími slovy nemuselo přehánět. Pokud učitelka něčemu neporozumí, nemusí se bát zvednout telefon a do poradny zavolat, aby jí některou pasáž vysvětlili, opravdu to není ostuda.“
Psychologické vyšetření ale neodhalí jen slabiny dítěte. „Psycholog může objevit i jeho silné stránky, ačkoli například pouze z hlediska individuálního vývoje, a na těch je při práci nutné stavět. Dítě je sice třeba ‚pozadu‘ a vrstevníkům nestačí, ale některá z jeho schopností se vymyká jeho standardu a i ono je prostě ‚v něčem dobré‘. Pokud budeme stále jen poukazovat na jeho nedostatky, příliš daleko se nedostaneme.“
Odborník nám tedy může pomoci objevit něco, čeho jsme si v každodenní práci se skupinou dětí nevšimli. Sice víme, že je Hanička pomalejší a kamarádům nestačí, ale vůbec jsme si neuvědomili, jak dokáže poznat, když někdo potřebuje pomoci, a jak vnímá potřeby ostatních. Psycholog se na dítě dívá jinýma očima než my, vidí je poprvé a není svázán předchozími zkušenostmi. Navíc dítě zkoumá jako jedince a neporovnává ho s ostatními.
V některých případech poradenská zařízení odkazují i na konkrétní postupy, pracovní listy, reedukační materiály apod., které lze při práci s dítětem využít.
Proč navštívit psychologa
Na psychologické vyšetření se nechodí „jen tak“, ale má své důvody. U předškoláků se nejčastěji jedná o ověření školní zralosti a do ordinace psychologa přicházejí i děti, které jsou agresivní nebo mají jiné poruchy chování, děti bázlivé a úzkostné, případně děti, které zaostávají ve vývoji. I předškoláci už mohou (spolu s rodiči) docházet na rodinnou terapii. Důvodem bývají také úmrtí v rodině, rozvod rodičů nebo prožité trauma.
Většina rodičů si sama uvědomí, že by bylo dobré vyhledat pomoc a radu psychologa, k návštěvě odborníka je však může „pošťouchnout“ i učitelka. Díky pravidelné pedagogické diagnostice můžeme zaznamenat, že se dítě výrazně opožďuje za vrstevníky, nebo je naopak vývojově předbíhá. Sledujeme, jak si poradí s tužkou a papírem, jak zvládá grafomotorická cvičení, jak se vyjadřuje. I když cílem pedagogické diagnostiky v žádném případě není vzájemné porovnávání dětí, učitelka si jistě všimne, pokud se některé z dětí vyvíjí jinak. Navíc by měla mít vědomosti z vývojové psychologie a znát důležité vývojové milníky, kterými děti procházejí.
Pokud se rozhodneme, že rodičům doporučíme návštěvu psychologa, připravme si vysvětlení. Můžeme rodičům ukázat práce dítěte, popsat, jak se ve školce chová, v žádném případě bychom však dítě neměli porovnávat s vrstevníky. Rodiče by neměli odcházet s hanbou, jaké to mají hrozné dítě, ale odnášet si pocit, že nám (stejně jako jim) na dítěti záleží a přejeme si, aby se mu dařilo co nejlépe. Rozhovor se určitě nesmí odehrávat v nabité šatně před očima ostatních rodičů i samotného dítěte.