Na druhou stranu – i když jsou platy nízké, není většina školek schopna zajistit provoz déle než dvanáct hodin denně, což bude nejspíš dáno celkově malým rozpočtem. Pracovní doba učitelky/e činí klasických čtyřicet hodin týdně, ovšem v praxi se většinou střídají dvě směny po šesti hodinách, dvě hodiny si vymezují na další přípravu. Podle průzkumu provozních hodin školek v Praze 3 jsem zjistila, že z patnácti zkoumaných zařízení má devět provozní dobu do sedmnácti hodin oproti šesti zařízením, které končí o půl hodiny později. Vzhledem k tomu, že pracovní doba především v soukromé sféře je minimálně do osmnácti hodin, je stávající rozvrh nevyhovující. Postačující je jen pro ty, kteří pracují na poloviční úvazek (kterých je tu i přes chystané změny stále málo) nebo ve státní správě, kde jsou velmi často regulované nejen platy, ale i pracovní hodiny. Podle informací školského odboru pro Prahu 3 se s paušálně nic nezmění, protože stejně není žádoucí, aby děti pobývaly ve školce dlouho. Pracovní dobu si ovšem nikdo nevybírá a otevírací hodiny školek by měly především reflektovat skutečnou praxi, nikoli vychovávat. Nabízí se také námitka, že pokud by dítě mohlo přijít do školky třeba až v jedenáct hodin a odcházet v osmnáct, bylo by ve školce pouhých šest hodin. Školky nelimitují pouze zavírací hodiny, ale často také doba, kdy jsou ochotny děti ráno přijmout (většinou do půl deváté), což může být například pro zaměstnankyně/ce s nepravidelnou pracovní dobou příliš brzy.
Další věcí, která může činit potíže, je prázdninový provoz školek. Z průzkumu v různých částech Prahy vyplynulo, že i když každá z nich alespoň nějakým způsobem prázdninový provoz zajišťuje, podmínky jsou někdy dosti na pováženou. Problém je v tom, že zaměstnanci/kyně mateřských školek mají nárok na dovolenou osm týdnů v roce, zatímco normálním zaměstnancům/kyním přísluší pouze čtyři. Zvýšený počet týdnů je jistě věc chvályhodná i nutná, protože povolání učitelky/e je extrémně psychicky náročné, na druhou stranu by se ale nemělo zapomínat ani na rodiče a především na děti. Školky by tedy měly hledat řešení, které by pro ně bylo v maximálně míře vyhovující. Starší model toho, kdy ve čtvrti existuje jedna spádová školka, která celoprázdninově přebírá provoz za několik dalších, nahradil systém, v němž se školky v období prázdnin střídají. Pokud se jedná o školky dvě (jako je tomu například v Praze 3 nebo 12), ještě si není na co stěžovat, ale objevují se i systémy, kde se střídají školky čtyři nebo dokonce osm (Praha 6, 7), což je skutečně velmi nepraktické. Vezměme si standardní příklad, kdy mají rodiče na léto tři týdny dovolené (týden si vybrali v průběhu roku), zbývá jim potom pět týdnů, kdy se mají o prázdninách o svého potomka postarat. Při modelu o osmi školkách za prázdniny tak dítě vystřídá celkem pět zařízení, nehledě na to, že jelikož se jedná o školky v celé čtvrti, mohou být i na čtyřicet pět minut vzdálené od místa bydliště. Nebylo by lepší vymyslet systém, kdy se střídají učitelky/é na jednom místě a kdy by nemuseli obíhat rodiče s dětmi? Dalším problémem je také to, že ne všechny městské části pokrývají provoz mateřských školek o celých prázdninách, takže se vám může stát, že budete mít dva až tři týdny volna v době, kterou jste si sami nevybrali.
Posledním momentem, na který bych ráda upozornila, je jedno z kritérií přijímání do mateřských školek, jímž je nutnost trvalého pobytu v místě, kam dítě do školky přihlašujete. Možná má nějakou logiku to, že pokud se hlásí příliš mnoho dětí, dostanou přednost ty, které to mají do konkrétní školky blízko. Ovšem za prvé není zaručené, že budete mít blíž do školky ve vlastní čtvrti (znám kuriózní případ jedné maminky, pro niž je školka v Praze 2 mnohem blíž než ta v Praze 3, kde bydlí), za druhé trvalé bydliště nemusí vypovídat o tom, kde skutečně bydlíte. Jelikož jsou nájmy především v Praze velmi předražené, může jít na úkor únosné ceny to, že někde bydlíte načerno. Může se také stát, že nezískáte k trvalému pobytu souhlas majitele/ky (například u družstevních bytů nebo v podnájmu). Proto si myslím, že když už, tak by školky měly přihlížet k faktickému pobytu rodičů a nikoli k jejich trvalému pobytu, protože často by člověk rád měl někde trvalé bydliště, ale díky tomu, co mu životní podmínky nabízejí, to tak bohužel není. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že školky si toto kritérium nastavují proto, že se získáváním dotací na děti z jiných čtvrtí je spojena nepohodlná administrativa.
Většina problémů souvisejících s provozem mateřských školek vyplývá z nedostatečné adaptace státem řízeného systému na skutečnou životní praxi a z nedostatku financí. Otázek se nabízí mnoho, ale na druhou stranu nelze očekávat, že školky by někdy dokázaly vyhovět všem a ve všem. Existují ale i typy obtíží, které mají svůj původ snad ještě v dobách socialismu (kdy například ti, kdo nepracovali na směny, chodili do zaměstnání shodně od 8 do 16.30 hodin) a které by se při dobré vůli a pár korunách ze státního rozpočtu řešit daly. Radní ale dávají přednost jiným bohulibým investicím jako je například pořádání olympijských her v Praze, které má stát minimálně 88 miliard korun.