…tolikrát jsi člověkem, praví české přísloví.
Výuka cizích jazyků je součástí vzdělání, jen se vyvíjí jazykové zaměření. Dříve patřila mezi povinné jazyky ruština, jiné jazyky, jako němčina, angličtina, francouzština se často vyučovaly jen nepovinně, jen pro zájemce.
Pokud si dobře pamatuji, s výukou ruštiny se začínalo v páté třídě, v sedmé třídě bylo možno si přibrat druhý volitelný jazyk. Žáci jazykově zaměřených škol začínali s jazykovým studiem již ve třetí třídě, v páté volili druhý povinný jazyk, v sedmé pak opět měli možnost nepovinné volby (třetího jazyka).
Po sametové revoluci se situace začala měnit. Ruština, jako jazyk „bratrských okupantů“, se dostala do pozadí, všichni se vrhli na studium angličtiny, němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.
Umět jazyk je v dnešním globalizovaném světě, světě otevřených hranic, nezbytností. To si řada Čechů uvědomuje, přesto se do studia jazyků nějak moc nehrne. Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) uskutečnil v loňském roce průzkum a zjistil, že:
• 27% obyvatel se domluví jedním jazykem kromě mateřštiny
• 14% se domluví dvěma jazyky
• 5% je schopno hovořit třemi jazyky.
Nejrozšířenějším jazykem je angličtina, následována němčinou (a často ten, kdo hovoří jedním z těchto jazyků, dokáže používat i ten druhý). Znalost jednoho světového jazyka je dnes takřka nutností, výhodou je schopnost domluvit se dvěma a více jazyky. Na vzestupu je ruština a nově třeba čínština.
Podle zprávy Evropské komise je mezi dětmi nejrozšířenější výuka angličtiny, následována francouzštinou, španělštinou, němčinou a ruštinou. Stále se snižuje věk dětí, kdy se studiem jazyka začínají, aktuálně je to nejčastěji ve věku 6 – 9 let. Výjimkou ale není již předškolní výuka.
Klesat na duchu ale nemusejí ani dospělí, dokonce ani ti, kteří se řadí mezi věčné začátečníky. Dle odborníků se každým dalším pokusem jejich jazykové schopnosti rozvíjejí a prohlubují.
Jazyková vybavenost je důležitá pro uplatnění na trhu práce, usnadňuje přeshraniční spolupráci, mobilitu, člověku ale přináší i další pozitiva: posiluje jeho argumentační a komunikační dovednosti, studijní výkon, ale posiluje také a rozšiřuje mysl.
Kolikrát jste člověkem vy?
Napsal/a: Jarmila Vrkošová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
ve škole latina – nic moc, neumím
němčina- domluvím se
anglicky- rozumím, ale asi bych se nevymáčkla
ruština- dalo by se říct opět začínám 🙂
tak na školách latina, němčina, ruština. vše jsem uměla, ale postupně se to vykouřilo z hlavy. s mírnými potížemi se domluvím německy a rusky.
samouk španělština. domluvím se ohledně základních věcí.
angličtina – učila jsem se asi 1000x. a začínám opět po tisícíprvý:-( něžbleptnu kromě základních frází nic.
Němčinu a Angličtinu, ta je pro mě pro konverzaci snazší.
jen česky, na střední jsmse měli němčinu a angličtinu, němčinu jsem uměla dobře, navíc se mi líbila, ale za ta léta se vykouřila, angličtina mě nebavila, ale zkusím se jí znovu naučit.
Angličtinu se učím od páté třídy, ale pořád mi přijde, že ji moc neumím, ale domluvím se. Chce to pořád trénovat, jinak se to z hlavy vykouří. Ve škole jsem se učila i francouzštinu, ale s tou bych teď zvládla maximálně základy, je to škoda. Naší malou jsme dali na angličtinu od 3 let. Nebere to jako učení, ale hraní a pak na nás zkouší slovíčka. Základ je, že jí to baví. A aspoň zvykne si, že se nemluví všude jen česky. A doufam, že jí pak ve škole půjde angličtina o něco líp.
Do cizích jazyků jsem blázen,ale začátky taky nebyly lehké. Poprvé přišla v 5.třídě ruština (jsem Husákovo dítě), ta mi šla a v osmičce se přibíral další jazyk, zvolila jsem angličtinu a začátky byly otřesné. Pak ale jakoby ve mně něco přeplo a už to jelo 🙂 Sama jsem se zajímala, přihlásila jsem se i do francouzštiny (pouze ze zvědavosti a taky na památku mamince, která nežije a francouzštinu milovala). Tento jazyk se mi stal na dlouho srdcovou záležitostí. Na střední škole přibyla němčina a tu mám dodnes v práci, stejně jako francouzštinu, ikdyž tu podstatně méně 🙁 Z angličtiny jsem to dotáhla na státnice, ale abych se trošku srazila k zemi, momentálně krním a krním, což je neskutečná škoda. Moc bych zase chtěla začít někam chodit, učit se, protože NIKDY není pozdě. A z kurzů mám vždy spousty zážitků a přátel. Nezmínila jsem akorát španělštinu, kterou jsme v oboru cestovní ruch měli nepovinně, šla mi hezky,ale neoslovila mě a tak jsem zůstala u těch třech základních: AJ, NJ, FJ. Ale chce to pilovat stále a stále…
já ovládám češtinu, němčinu a angličtinu. Byl jsem rok v Německu jako aupair. Skvělá věc pro toho kdo se chce naučit dobře mluvit, vřele doporučuji. Samozřejmě je třeba, trefit dobrou rodinu.
Syn se učí těď angličtinu a myslím, že pak přidáme ještě němčinu. Vcelku mu to jde 🙂
Tak já ovládám češtinu a němčinu ale v dnešní době se vyplatí angličtina
Jo, a s tou italštinou mám takový úsměvný zážitek.
Jedno léto jsem vyrazila se ségrou, švagrovou a kamarádkou do Itálie na cvičení u moře.
Jeden víkend jsme se chtěli vypravit do městečka na trh.
Podle učebnice pro samouky a jazykového průvodce na cesty jsem se naučila frázi, že chceme koupit lístky na autobus. Lístky se kupovali v hotelu.
Musela jsem být přesvědčivá, protože hoteliér na mě spustil italsky, jako bych byla rodilá mluvčí. Nakonec to vzdal. 😉
Jo, a ještě jeden zážitek z téhle cesty. Ve městečku jsme zašly do restaurace. Tam nás považovali za Rusandy – těch tam jezdilo hodně – tak na nás „spustili“ rusky. A když jsme se ptaly, co mají v nabídce, tak prý [rýbky]
[Kakíje rýbky]?
[Máleňkije i boľšíje]
😉
Já začala s ruštinou ve třetí třídě, k tomu nám přibyla povinná angličtina v páté. V sedmé jsem začala chodit ještě na nepovinnou němčinu.
Té jsem se už víc nevěnovala a dodnes si pamatuji akorát úryvek z budovatelské písně a pak „die blumen blüen“ nebo jak se to píše. Už ani tím významem si nejsem jistá. Jo, ještě sdělit, že německy nemluvím. 😉
S angličtinou i ruštinou jsem pokračovala na gymplu. Byla jsem součástí „experimentální“ skupiny – testovali na nás učebnice Cambridge English. Moje angličtinářka na mě řvala, že jsem největší ignorant ve škole. Pak jsme měli na rok kanadského lektora, já měla to štěstí, že jsem se dvakrát zúčastnila mezinárodního mládežnického projektu s dorozumívacím jazykem angličtinou – jeden rok u nás, druhý rok v USA. Ten první rok jsem se naučila poslouchat. Ten druhý rok, už po úspěšné maturitě (vč. AJ) jsem se rozmluvila. Abych se do USA dostala, jela jsem místo na přijímačky (AJ/M) na jazykový pohovor.
Jo, během studia na gymplu se změnil režim, byla tu možnost ruštinu vyměnit za jiný jazyk. Bohužel početnější skupina němčinářů chtěla angličtinu, my, menšinový angličtináři chtěli fráninu nebo španělštinu – bylo nás málo, výjimka platila jen pro AJ. Takže nám nechali ruštinu (ale už jsme z ní povinně nematurovali).
S Aj jsem pokračovala i na VŠ, ale nějakou ofiko zkoušku jsem dělala až jako pracující. Snad se časem posunu o úroveň dál.
Na gymplu jsem dělala taky latinu, ale asi jen měsíc, protože nám to (ještě za totáče) kolidovalo s nácvikem na spartakiádu, kam nás povinně nahnali.
Pak jsem – sama – koketovala s italštinou. Dnes si pamatuji jen pár slovíček.
Pár měsíců jsem se věnovala i francouzštině, čáru přes rozpočet mi udělalo rizikové těhu.
😉
Když ta naše rodná čeština je tak krásná! 🙂 To potom není možné, aby si člověk „zamiloval“ jiný jazyk s takovou upřímností a od srdíčka :-).
Tiše doufám, že člověkem jsem… kolikrát – to nevím a netroufám si říct ;-).
Ruština mi šla bez problémů a „lezla“ do mladinké hlavinky sama.
Angličtina byla v pohodě – na škole – teď už bych „klopýtala“.
Fránina byla v „nepohodě“ – dost to drhlo…. a od školy jsem ji nepoužívala… takže to málo se postupem času vytratilo….
Rozhodně však nepatřím mezi ty, co poctivě oprašují své znalosti, rozšiřují je a prohlubují… přiznávám, že jsem „lenošnice“….
jé jazyka….španělská vesnice…povinně jsem měla na základce ruštinu
tu jsem měla pak i na gymplu a k tomu druhý jazyk francouzsštinu….a trpěla jsem jak zvíře, at jsem se učila či ne prostě mi to tam neleze….talže si do dnes pamatuju základní fráze typu…já se jmenuji, bydlím… 😀 😀
angličtinu jsem zkoušela jako samouk ale také tak pátou šestou lekcí jsem skončila….není mi dáno….
obdivuju všechny co to zvládají a jde jim to….
Z ruštiny jsem maturovala za jedna, ten jazyk mě fakt bavil a myslím, že bych i dneska byla schopná se s ním domluvit.
Asi od páté třídy až na konec střední jsem se učila němčinu, tak něco si z toho pamatuju, ale spíš mi chybí slovíčka, to uznávám a nepamatuju si.
Angličtinu jsem se učila povinně při dálkovém studiu na VŠ asi tři roky. Tak to byl pro mě horor, na starý kolena se učit řeč, která je podle mě strašně těžká (němčina i ruština si aspoň drží nějaký slovosled za sebou, angličtina to má všechno přeházený, nepochopila jsem systém:-) Po asi pěti pokusech udělat závěrečnou zkoušku (moje profesorka byla teda dost milá, normálně byly snad jen tři pokusy)mi se smíchem sdělila, že se tuhle řeč asi nikdy nenaučím a že mě nebude trápit:-) Dostala jsem za tři, i když ta zkouška byla absolutní propadák a šla jsem domů (ale k uznání stačila ta trojka, já byla šťastná, že to mám v kapse:-) Takže AJ se nikdy vím učit nebudu:-)
Jo, ještě jsem se učila povinně latinu čtyři roky na střední a pak rok na vysoký, ale to do řečí nepočítám, my měli tu specificky zaměřenou na zdravotnictví, takže si pamatuju jen názvy lidského těla:-)
Ivča
Díky příteli jsem byla před pár lety donucena oprášit všechny své znalosti (i neznalosti) cizích jazyků – teď se domluvím skoro všude (používám angličtinu a směs dalších jazyků) a strašně mě to baví.
Tak já umím pouze němčinu a to ještě po letech s dětmi doma, bídně. Dokonce mám malou státnici. Chtěla bych si dodělat velkou, ale teď se na to necítím. Budu na tom muset hooooodně zapracovat 🙂
Mobile Sliding Menu