Výchova » Návyky a dovednosti »

Metoda „Kaizen“ – co to vlastně je? Kaizen je manažerská metoda, která se rozvinula v poválečném Japonsku, v doslovném překladu znamená „změna k dobru“ („kai“ – změna; „zen“ – dobro). Kaizen je systém procesu neustálého zlepšování pomocí malých změn. Velmi stručně řečeno tato metoda hlásá: „Není třeba dělat radikální změny, mnohem účinnější je měnit věci postupně, po malinkatých krocích, ale pravidelně.“

O spánku dětí se vedou živé diskuse a hýří se často protichůdnými radami. Na jedné straně stojí ti, co zastávají metodu „nechat dítě vyřvat“, a na druhé ti, kteří doporučují mít dítě do jednoho roku v posteli s rodiči. Kdo má pravdu? Proč je spánek dětí tak důležitým tématem?

Jen co se dítě narodí, už prožívá určité základní emoce. Spokojené a nespokojené miminko pozná každý. Jak jsou na tom ovšem malé děti se „čtením“ vašich emocí? Jak na ně reagují? A kdy jsou schopny empatie?

Dítě by mělo cítit, že noční spánek je normální. Proto jsou obzvláště důležité dvě věci. Ukládat dítě do postýlky v pokud možno stejnou dobu. Tato doba ukládání ke spánku by se měla nadále řídit podle toho, kdy se dítě podle dosavadních zkušeností unaví.

Lehké odchylky ve vývoji, které dřív nebudily žádnou pozornost, jsou vlivem našeho způsobu života daleko nápadnější než dřív. Svůj díl na tom nese i organizace školství a výukové zvyklosti.

Náš syn se jmenuje Libor. Na tom by nebylo zas až tak nic zvláštního, kdyby se ještě v pomalu šesti letech nepředstavoval jako „Jiboj“. Co mi připadalo v jeho dvou letech legrační mi postupem času způsobovalo žaludeční neurózu.

Bohužel velmi častou, a řekněme rovnou zbytečnou, příčinou opožďování řeči je nedostatek mluvního kon­taktu. Rodiče mají na dítě málo času, málo si s ním hrají, dítě je celé hodiny odkázáno samo na sebe. Když už se dospělí dítětem zabývají, je slovní doprovod dost stereotypní – jez, sed klidně, udělej to a to, co to zase [...]

S plenkou dnes běhají i děti, které už dávno oslavily dva roky. Je to tak v pořádku? Mají rodiče trpělivě přebalovat a čekat, až potomek na nočník dozraje sám? Nebo bude lepší mu s nácvikem hygienických dovedností trochu pomoct?

Zkusili jste si někdy uvědomit, kolik pohybů musí udělat mluvidla, než řeknete třeba jen „dobrý den“? Aby dítě mohlo zřetelně mluvit, musí dosáhnout určité obratnosti mluvidel. Hry na čertíka (vyplazování jazyka, mrskání jazýčkem ze strany na stranu), olizování rtů do kruhu, snaha olíznout si špičku nosu nebo dosáhnout jazykem na bradu, špulení rtů a další [...]