Vaše příběhy » Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině »

… co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu, koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.

Historicky nedoložené datum naložení Ježíše Krista stanovila církev na tento den proto, aby upozadila původní předkřesťanské oslavy „nepřemožitelného boha Slunce“, tedy zimního slunovratu.

Štědrý den, který připadá na 24. prosince, je posledním dnem přípravy na vánoční svátky.

Už od malička miluji advent, ty chvíle čekání a toužení, kdy po bytě voněla vanilka, hřebíček nebo skořice a kdy se z mrzutých kolemjdoucích sem tam vyklube usmívající se človíček. Musím se ale přiznat, že poslední dobou přestávám chápat a čím dál častěji mne napadají různé otázky – „Kam se všichni tak honí?“ „Proč se znakem

Jmenuji se Beátka a jsou mi 4 měsíce. Tohle budou moje první Vánoce, a i když ještě přesně netuším, co to slovo vlastně znamená,  vysledovala jsem, že to bude asi něco velikého…

V tajemné době adventní, otáčím ručičkou času zpět. Prosím, následujte mě:

Když jsem poznala svého přítele a přestěhovala se za ním do malebné vesničky na Vysočině, neslo to s sebou mnohé, pro holku z města, nečekané těžkosti – od věčně zavřené jediné prodejny, sporadické možnosti cestování (jako začínající rodina jsme neměli auto …),  až po občasnou izolovanost či samotu.

Krásný předvánoční čas, ráda bych se s vámi podělila o naše tradice a příběhy o Vánocích, jelikož mám celkem netradiční uspořádání Vánoc.

Vánoce pro mě jsou, a vždycky byly, nejkrásnějším svátkem v roce. Už  proto, že se zastavím v tak uspěchané době, posedím s rodinou, připraví se mnoho dobrot  a rozdají dárky.