Vaše příběhy »

Od mala patřím k milovníkům zvířat. Co moje paměť sahá, toužila jsem po vlastním zvířátku. Moji rodiče dlouho odolávali, a tak jsem si léta musela vystačit s vodními šneky či strašilkami a pakobylkami – no, ty vlastně choval spíš bratr.

Tedy, ne že by se trápila kočka. Opak je pravdou. Ta kočka trápí mne…

Tak už pomalinku finišujeme. Jsem 34.tt a jsem ráda, že se vůbec hýbu. Strašně mě bolí pánev a páteř, ale kvůli dětem musím fungovat. Takže stále řídím, jezdím i do Prahy. Na gynekologii se také musím vozit sama. Naštěstí to mám jen 15 km, ale v těch mrazech to bylo šílené. Manžel pro jistotu jezdí [...]

Jsou dny, kdy si večer přeji, aby se celé znovu opakovaly. A pak jsou také dny, kdy si říkám, Zaplať Pán Bůh, že je to za mnou a zítřek přinese nový den. A ne jednou už mě napadlo, čím to je? Čím je způsobeno, že některý den se daří vše, čeho se jen dotknu a [...]

Zrovna minulý týden jsem se velmi intenzivně asi celých deset minut (což považuji za zdařilý výkon, na víc obvykle totiž nemám čas ) zamýšlela nad svým „novým“, tedy teď vlastně současným životem.  A došla jsem k divnému závěru.

… aneb Marta přemýšlí nad dětskými koutky v restauracích a dětským menu. Myslím, že dnešní příspěvek nebude vůbec vtipný, ale nemohu si pomoci a nezamyslet se s vámi nad situací, která vládne v našich restauracích.

Tak se hlásím po delší době. Nějak nebyl čas. Ale úspěšně jsem uzavřela zimní semestr!! Neprožívala jsem to tolik, jak v netěhu stavu!!!! Co je u nás teda nového?

Domnívám se, že jsem výrazně neponožkový typ.

Je srpen 1991. Jaké je počasí? Nevím. Co se děje okolo? Nevím. Sedím na okně v kuchyni, nohy mám položené na parapetu a koukám ven.