Vaše příběhy »

Tak nějak už v diskuzi bylo řečeno, za co všechno člověk děkuje – za rodiče, za výchovu, za přátele, za zdraví… S tím vším se tak nějak ztotožňuji a nechci to znovu vypisovat.

Slovíčko děkuji se dnes bohužel nepoužívá tak často jak by mělo. Lidé si zvykli, že malé ústupky, kompromisy a jiné třeba i milé drobnosti jsou běžné a snad i povinné a není třeba děkovat. I já mezi ně patřila, život mně ale naučil, že někdy už může být na to poděkování velice pozdě.

Zase jsem na nástupišti v metru, stojím uprostřed a koukám, jak se přímo uprostřed křižují dvě zmenšené vlakové soupravy… lidé kličkují mezi nimi. Nastupuji do vlaku, který připomíná spíše nějaký malý horský vláček, a vyrážíme směr tunel. Všude je polotma, řidič zastavuje a my vystupujeme.

Když jsem byla malá holka, nebo lépe řečeno ve věku kolem patnácti let, toužila jsem po vlastním pokojíčku. Nebo alespoň po vlastním koutku, skříni a stolu. Malý byt, sourozenci a nedostatek soukromí způsobilo, že jsem si od této doby začínala vysnívat svůj vlastní byt, dům, nebo spíše zámek…

Když jsem po čtyřleté známosti se svým přítelem nastupovala do čtvrtého ročníku střední školy, konečně se mi splnil sen. K 19.narozeninám jsem nám našla byteček, který byl ihned k pronájmu.

Sedím si tak v tom našem malém podkrovním bytečku, po očku mrkám po dětech, kteří si „hrají“ na kočku a myš, počítám do pětadvaceti, abych nevyletěla jako dělová koule.

Jsou to jen pidi rituálky, ale když ono se jich přes den naskládá, že by tomu člověk nevěřil. Stačí se jen trošku zamyslet a hned mě napadá…

V době, kdy jsem byla malá holčička, brala jsem všechno, co se odehrávalo u nás doma, jako naprostou samozřejmost. Teprve až když jsem odrostla dětským střevíčkům, porozhlédla se kolem sebe, zjistila jsem, že ne všechny rodiny fungují stejným způsobem…

Vánoční čas a nastávající štědrý den prožíváme každý rok, tak nějak stejně, ale přesto je pokaždý jiný. S každoroční pravidelností pečeme před Mikulášem medové perníčky, někdy i 2x. A po Mikuláši se již vrháme na vánoční cukroví, kterého pečeme každý rok spoustu.