Vaše příběhy »

Když se nám narodil syn v roce 2001, byla jsem zásadně proti, aby mu už v nemocnici dávali dudlík. Doma jsem ho ještě chvíli také striktně odmítala synkovi dávat s tím, že to není zdravé, že pak nebude sát s prsů a já nevím ještě, pro jaké všechny důvody jsem je zamítala, až do té [...]

Když se konečně po dlouhé zimě udělalo hezky, rozhodla jsem se vyrazit si s kočárkem do parku a seznámit se tu s nějakou milou, veselou maminkou, co by měla přibližně stejně staré dítě. Bylo by přece fajn chodit společně na procházky, povídat si o dětech i o čemkoliv jiném a děti by se alespoň spolu [...]

Píšu nějaký příspěvek poprvé, tak ani nevím jak na to. Asi v 10. týdnu těhotenství jsme zjistili, že čekáme dvojčátka. Pocity radosti a strachu se střídaly, to nebudu popisovat. Vše probíhalo normálně, jen nás sledovali trošku víc, protože na ultrazvuku se zjistilo, že naše dvojčátka mají společnou placentu a je tu riziko tzv. transfůzního syndromu [...]

Jistě to všichni znáte…když se nám naše miminko narodilo, muchlali jste se s ním a během kojení jej nesčetněkrát brávali do své postele, kde jste po kojení (nebo již během kojení) společně usínali a odplouvali jste do říše snů…

Když jsem rodila svého Jakoubka, bylo mi něco málo přes pětačtyřicet a měla jsem ve světě již zběhlou jednu 25-ti letou dceru a druhou sedmnáctiletou. Věřila jsem, že otázky výchovy mého maličkého pro mne budou hračkou…

Tak nějak automaticky jsem předpokládala, že prarodiče budou ochotně a často hlídat vnoučata. Dokonce jsem si myslela, že se tohoto privilegia budou sami dožadovat. Ovšem realita je poněkud jiná. Jednou týdně mám příležitost vyběhnout do angličtiny a tím končím…

Je nejvyšší čas. Tedy pokud chcete, aby vaše dítko začalo navštěvovat tuto instituci již příští školní rok. Můj syn měl nedávno dvacet měsíců, a pokud bych hypoteticky chtěla po třech letech nastoupit do práce a dát ho tudíž od příštího června do školky, musíme už tento týden k zápisu. Ale do které?

Nedávno manžel kamarádky přijel vrátit zapůjčené chodítko (mimochodem s nezapomenutelnými zvuky a opravdu bizarním plastovým obličejem) a jako výraz poděkování byla přibalena i malá pozornost (že by pomsta za to vyhrávání?). Malá pozornost strhla mou velkou pozornost ještě zpola skrytá v igelitce. Viděla jsem velké fialové cosi a jakmile za kamarádem zaklaply dveře, okamžitě jsem [...]

Včera jsem potkala naše velké kamarádky, tetu Pavlu s malou Kačenkou. Pavla měla hodně špatnou náladu a důvod k tomu byl jediný: „Kačenka už ani nemá přední zuby, má je zkažený asi fakt z toho kojení.“ Pavla už kojí více než 20 měsíců, poslední rok víceméně „jen“ na spaní a v noci…