Vaše příběhy » Kam nechodí slunce... »

„Vaše miminko má zřejmě v bříšku nádor.“ Nic horšího jsem v životě neslyšela… Jako by mi někdo podrazil nohy a bral mi to nejcennější co mám…

Hodně z vás ví, že stojím na druhé straně. Ale nikdy mě to netáhlo pracovat na dětském oddělení. Vždy jsem se zájmem vyslechla nebo si přečetla příběhy maminek, které větší nebo menší dobu musely strávit v nemocnici se svým dítkem.

Mám celkem čtyři děti a nemocnici jsem s nimi zažila několikrát. Nyní je na tom bezvadné alespoň to, že tam můžeme s dětmi být i my, rodiče. Což dříve nebylo možné a děti to muselo traumatizovat více jak samotný zákrok.

Když jsem si před cca dvěma měsíci vybírala moderovací téma, které mi Petra nabídla, tak jsem ještě nevěděla, jak moc aktuální „zážitky“ a v jakém množství k tomuto tématu budu mít.

Tématem o pobytech v nemocnici bych mohla zaplnit pc, až by se nám tahle stránka blokla. Vždyť víte čím vším jsme si prošli a ještě možná nemáme ani s nima vyhráno, doktor naznačoval další dvě operace, ale to až časem, tak si to zatím nepřipouštím a doufám, že se nám to třeba vyhne.

Když jsem poprvé pohlédla do očí svého dítěte, bylo to, jako bych viděla sebe. Miška mi byla tak neskutečně podobná. Až po porodu jsem zjistila, že se mi narodila holčička. I když mi všichni, dle babských rad, předpovídali kluka!

… malé, maličké a ještě menší, a přesto najednou tak velké, důležité, dostávající smysl, svou důležitost a prostor… díky Lilince… už jsem to někde psala, naučila nás dívat se kolem sebe tak trochu jinak..jinýma očima, rozlišovat podstatné od nedůležitého, naučila nás těšit se z obyčejně vypadajících věcí a situací, které jsou pro nás už výjimečné [...]

Chtěla bych zase začít příběhem, příběh-život jedné malé holčičky, kterou jsme potkaly s Liliankou na stacionáři na Homolce. Malinká, okatá a usměvavá, v té době asi 5ti letá princezna tam byla také na jedné z pravidelných transfůzí. S maminkou jsme se daly do řeči…

Dlouho jsem myslela na to, že bych možná mohla psát… psát o pocitech, radostech, starostech, dětské radosti a smíchu, o dětských snech, přáních, o přání nás dospělých…