Bylo, nebylo. Jednou se v rodině narodila malá holčička. To bylo slávy, protože mamince se dlouho nemohlo narodit děťátko. Holčičce dali jméno Natálie. Zakrátko už uměla mnoho věcí. Třeba se uměla batolit, pít z kojenecké láhve i trochu brblat.
To byla jednou jedna zem skřítků. Ti skřítci se dělili na malilinkaté, kteří ani málem vidět nebyli, asi tak jako broučci velcí byli, potom byli ti střední, co měřili deset až dvacet centimetrů a nakonec ti největší, ti by vám byli tak po kolena.
Bylo nebylo, v malém lesíku hned za městem žil skřítek Neposeda. Byl docela malý, maličký, tak akorát, aby se mohl schovat za muchomůrkou, aby ho člověk nezahlédl.
Bylo nebylo, kousek za městem v malém domečku s červeným komínem, žila byla babička. K domečku patřila krásná zahrada s lavičkou pro babičku a houpačkou pro vnoučka Toníka. Toník sedával s babičkou na zahradě a babička vyprávěla…