Podle legendy svatý Valentýn oddával zamilované, a tak si 14. února romantické zamilované páry připomínají jeho svátek. Potud je vše v pořádku – nicméně není příliš dobrý nápad, chtít se v záchvatu zamilovanosti hned také ženit či vdávat.
Zamilovanost je psychický proces, který má svou dynamiku. Tu je možno jen mírně zpomalit nebo zrychlit, tedy přizpůsobit se v tempu druhému člověku, ale není možno si se zamilovaností dělat, co nás napadne. Zamilovanost zpravidla vzniká krátce po seznámení, ale pokud nenajde naplnění, postupně odeznívá do tří měsíců. Pokud této dočasné příležitosti nevyužijeme včas, dokud je zamilovanost dostatečně silná, zpravidla už není možno vztah později vytvořit.
Partnerský vztah sice může vzniknout i velmi rychle, ale přes často nevývratné subjektivní přesvědčení o partnerově výjimečnosti ještě dlouho není jisté, zda se k sobě skutečně hodíme. Proto je rozumné svůj vztah dlouhodobě testovat – rozumná doba testování je asi tak do dvou let. Po této době máme zpravidla všechny důležité informace, abychom mohli udělat odpovědné rozhodnutí. Jestli se vztah nejeví jako perspektivní, nemá cenu jej protahovat a je lepší se raději rozejít. To platí dvojnásob, když nám tikají biologické hodiny.
Testovat ano, ale s rozumem
Dobrého přítele je snad možno testovat v extrémních podmínkách, ale u partnerů to nedělejte. Partneři totiž nejsou k tomu, aby fungovali v mimořádných podmínkách, ale naopak v těch obyčejných, až banálně nudných dnech všedního rodinného života. Počítejte s tím, že vždy existují extrémní podmínky, kdy může partner selhat, a taky selže, když ho tam pošlete.
A navíc, a to je možná to nejhorší, excesivní testování systematicky vybírá psychopaty. Normální muž snese pár týdnů odmítání, ale pokud o ženu usilovně bojuje i přes její roční systematické odmítání, pak si dotyčná může být téměř jistá, že vedle sebe nemá normálního muže.
Na stylu seznámení (ne)záleží
Lidé jsou v dané chvíli buď partnersky kompatibilní, nebo ne. Je vcelku jedno, jakou seznamovací eskapádou se dali dohromady. Je jedno, jestli spolu hned první večer skočili do postele, jestli se dlouho okukovali a oťukávali anebo jestli – jako tomu bývalo dříve – jejich sňatek předem domluvili rodiče.
Umění seznamovat se je vcelku nezávislé na umění fungovat ve vztahu. Najdeme lidi, kteří velice snadno navazují vztahy, ale pak v nich absolutně neumějí žít – a konec konců existuje i řada opačných případů. Zkrátka partnerský život a seznamování jsou na sobě hodně nezávislé.
Dá se říci, že při seznamování i v partnerském životě uspokojujeme jiné potřeby i dovednosti, a díky tomu je tak těžké najít při seznamování partnera, se kterým se bude později dobře žít ve vztahu. Velmi často si tak najdeme partnera, se kterým se dobře flirtuje nebo se kterým je zábava nebo který se hodí na to, abychom se s ním předváděli před kamarády. Jenže v životě pak budeme potřebovat člověka, se kterým je možno se dohodnout, na kterého je spoleh, který má spíš sklon být víc s rodinou než s kamarády… Zkrátka seznamování je zatíženo velkou chybovostí. Dobrý partner je proto spíš dar z nebes než naše zásluha.
Těžké začátky
Při seznamování nejčastěji muž dává nabídky a pobídky ke sblížení, zatímco žena tempo sbližování spíš brzdí. Žena může být takto oslovena vícero nabídkami, které testuje, a tak zkouší vybrat toho nejvhodnějšího partnera z dostupných. Jeví se to, jako by muž měl „právo nabídky“ a žena „právo volby“. Při seznamování má muž sklon postupovat rychleji než dívka. Pokud by ta, třeba z nervozity, udělala příliš rychlý vstřícný krok a po muži by „vystartovala“, je dost pravděpodobné, že dotyčný se zalekne a ze vztahu uteče.
Nicméně jsou lidé, kteří to mají právě naopak. Například někteří „dokonalí gentlemani“ bývají obklopeni houfem dívek, které by rády daného muže získaly pro sebe. Zde naopak bývá ve výhodě ta, která se přemůže a nevyčkává, až se muž rozhoupe, ale naopak mu tak trochu začne diktovat, co má dělat. Pokud to dělá citlivě, může mít úspěch.
Pokud žena nesnáší, aby byl muž aktivní, je to známka strachu z přiblížení. Taková žena potřebuje mít celý proces seznamování pod svou kontrolou, popřípadě mít vztah na velkou vzdálenost. Je ve složité situaci, protože toto není typický evoluční model. Všichni iniciativní muži se jí totiž hnusí právě a hlavně proto, že jsou iniciativní. Libí se jí ti, kteří po ní tzv. nejdou (nekoukají jí na prsa, neflirtují, nevyhledávají kontakt apod.), na nichž není vidět zájem. Jenže takto si chronicky vybírá právě ty „nepravé“ muže – zadané, nepoužitelné, nadřízené… Systematicky „má smůlu“ na nevhodné partnery, protože ti vhodní mají tu „špatnou“ vlastnost, že o ni mají zájem.
Napsal/a: Jeroným Klimeš
