Ukázka: Rodiče, na slovíčko!

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině, Péče o miminko

Být rodiči znamená určitou společenskou hodnost. S naším rodičovstvím musí teď počítat naši rodiče, tj. novopečené babičky a dědečkové, musí s ním počítat naši příbuzní, naši přátelé a známí, náš zaměstnavatel. Zkrátka postoupili jsme na společenském žebříčku hned o několik příček výš.

To je však jen vnější odraz té skutečnosti, že máme dítě. Daleko důležitější je to, co se děje uvnitř, tj. doma, v nové mladé rodině.

V naší kultuře je hluboce zakořeněna představa, že prvním dítětem by měl být chlapec. Přáli by si to nejen otcové, ale velkou většinou i matky. Snad je to ještě z doby, kdy rodové jméno a posloupnost po meči byly velkou společenskou hodnotou. Mít syna pokládají otcové často za jakýsi důkaz své ploditelské mužnosti. Ovšem tak tomu není a rozdělení pohlaví je zatím naprosto náhodné. Jakákoli naše mužnost nebo ženskost na to nemá vliv. Ostatně z mnohých důvodů je praktičtější, když prvním dítětem je holčička.

Dnes vídáme čím dál častěji věcnější, modernější přístup k této otázce. Mnozí otcové jsou, abychom tak řekli, fanoušky svého otcovství. Starají se o dítě s péčí, kterou po zásluze označujeme jako „mateřskou“. Všechno s dítětem dovedou – a jak dovedou! Svůj technický um a dovednost svých rukou do toho investují a je z toho pozoruhodné dílo!

Otázka, jak se otec podílí na výchově a na péči o malé dítě, je dnes běžnou otázkou všech psychologických a sociálních dotazníků ve výzkumu rodinného života. A ukazuje se, že je to otázka nesmírně důležitá. Tak se například v jednom výzkumu prokázalo, že tam, kde otec o dítě pečuje a dovede pečovat, nedochází při přechodných neshodách v manželském životě zdaleka tak často k rozvodům, jako tam, kde se otec na péči o dítě nepodílí. Malé dítě dovede být spojovacím činitelem velice mocným a účinným.

To však současně říká, že jsou tu i určitá nebezpečí. Co když otec se k zájmu o tak malé dítě prostě nemá? To jsou ti mladí muži, kteří byli vedeni ještě starou cestou, nevytvořili si předchozím životem patřičný vztah k rodinnému životu, mají zastaralé názory na mužskou důstojnost a nedovedou se oprostit od předrodinných postojů, návyků a zálib. Od kamarádů, hospody, sportu, diskotéky, party, anebo třeba i od své vlastní původní rodiny, v níž zažívali všechno pohodlí, pomoc a ochranu. Zkrátka jsou opožděni ve vývoji své mužnosti. Jejich mužnost je jaksi samoúčelná, nevyvíjí se dobře, je dysfunkční.

Ale nebezpečí mohou být i jinde. Řekli jsme, že tohle je doba, kdy se rodina intenzivně sžívá s dítětem. Je to ale také doba, kdy dozrávají některé obtíže a kdy přicházejí zatěžkávací zkoušky. Uplynuly dva měsíce! Jestliže jsme se nevyspali měsíc, je to snesitelné, dva měsíce by ale už bylo trochu moc. Jestliže jsme si nenašli způsob, jak se u dítěte vystřídat, jak si ulevit, jak si práci rozdělit, je to na jednoho příliš. Pak se může snadno stát, že matka je přetížena a ne právě v nejlepším rozmaru – a u otců se může prosadit tendence z této nehostinné atmosféry unikat. Je tedy třeba udělat rozumná psychohygienická opatření v provozu domácnosti. Poslouží to všem.

A konečně třetí nebezpečí je v tom, že některé matky (někdy v tom podporovány svými matkami čili babičkami) mají tendenci udělat z péče o dítě jen a jen ženskou záležitost, jakési ženské mystérium. Dítě si svým způsobem sobecky přivlastní a všechny ostatní členy rodiny z péče o ně vyřadí. To je opět ženská forma nezralosti pro rodičovství. Slyšíme-li tedy taková prohlášení, jako že „to je moje dítě a na to mně nikdo sahat nebude“, pokládejme to spíše za výkřik mateřské nezralosti než mateřské obětavosti. Tím je otec vlastně násilně vyřazen a s ním je vyřazen i jeden z podstatných činitelů manželského sblížení. A že právě tohle může mít neblahé následky pro stabilitu manželství, je ovšem nasnadě.

Dítě tedy může a má být sbližujícím činitelem v manželství.

Pomáhá k přetvoření manželství na vyšší formu soužití, tj. na rodinu. Může ale být i rozdělujícím a rozvádějícím činitelem. A to bychom ovšem v zájmu jeho i svém neměli připustit!

rodicum-obalka-portalJedná se o ukázku z knihy Rodičům na nejhezčí cestu, kterou vydalo nakladatelství Portál.Kniha věnovaná prvním dnům, měsícům a rokům života dítěte přináší informace o normálním vývoji, ale i o tom, co zdravému vývoji překáží nebo co ho ohrožuje. Jak uvádí Zdeněk Matějček v úvodu k prvnímu vydání, „mohou to být nejrůznější nemoci, úrazy a podobné nepříjemnosti, ale i nejrůznější nevhodné postupy v péči o dítě a v jeho výchově. A mohou to být třeba i jen trochu neobvyklé rysy osobnosti dítěte, takže nejsou jeho okolí dost srozumitelné.“ Autoři pomáhají rodičům porozumět svým dětem ve zdraví i nemoci, v radostech i starostech.
Kniha vzešla z rozhlasového vysílání pořadu „My a děti“. Od té doby autoři texty uvedené v prvním vydání zrevidovali, doplnili o nové poznatky v medicíně, organizaci služeb. Kniha obsahuje kromě informací a rad ke konkrétním obdobím ucelené partie o pohybovém vývoji dítěte a předcházení jeho poruchám, o zásadách správné výživy a aktuální program očkování.

Napsal/a: Zdeněk Matějček, Marie Pokorná, Pavel Karger

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist