Nové vztahy, nové sňatky, nové rodiny
Když si tvoji rodiče začnou hledat nové partnery, může tě to dost vyvést z míry. Sotva se člověk začne vyrovnávat s rozvodem, přijde tohle. A co když se máma znovu vdá nebo táta ožení? Co když si s nevlastními rodiči nepadnete do oka? Co když budou nevlastní sourozenci protivní nebo opravdu hodně jiní než ty? A co pak, až se staneš součástí nové rodiny, kde je víc rodičů, sourozenců a příbuzných, než by tě kdy napadlo?
Je hrozně snadné se vyděsit a trápit se takovými velkými změnami, když nic z toho, co se děje, nemůžeš ovlivnit. My jsme rozhodně tohle všechno prožívali. Jenom pomalu jsme zjišťovali, že je potřeba hodně času, aby nové rodiny začaly fungovat.
A přišli jsme i na pár docela dobrých nápadů, jak si poradit s problémy, které se vynořily, třeba když jsme se najednou museli dělit o pokoj, což nikdy dřív nebylo třeba, nebo se snažili mluvit s rodiči tak, aby nás pochopili a naslouchali nám.
Nejspíš zjistíš, že rodina může být poskládaná hodně různými způsoby a žádný z nich není špatný. Hlavně je důležité pořád o věcech mluvit a spolupracovat, a pak nejspíš přijdeš na to, jak zařídit, aby ti ta nová situace vyhovovala.
Ale ne! Moje máma s někým chodí.
Co když budu jejího nového přítele nesnášet?
ANNIE: Na začátku, těsně po rozvodu, je dost těžké oblíbit si někoho, s kým rodiče začnou chodit. A vůbec nesejde na tom, jestli je ten člověk fajn. Už jen ta představa tě vytáčí, ne?
Myslíš si: „Proč tady musíš být ty a já nemůžu být s vlastní mámou nebo tátou?“ Snažila jsem se chovat zdvořile, jenže někdy se člověku prostě vůbec nechce o takových věcech přemýšlet.
MELANIE: Noví partneři tvých rodičů se ti můžou nezamlouvat ze spousty důvodů. A někdy ti prostě nikdo nepřipadá vhodný. Občas je to proto, že se ti ještě nepodařilo vyrovnat se s rozvodem, takže se ti prostě nebude líbit nikdo. Je moc brzy a možná tě rozčiluje pouhá myšlenka, že by se máma nebo táta mohli dát dohromady s někým novým. Možná se bojíš, že rodič bude mít nového partnera radši než tebe. Nebo ti noví partneři vadí, protože se chovají opravdu panovačně nebo nesnášejí děti.
STEVEN: Někdy jsou děti zvyklé na to, jak to doma chodí, a pak se najednou objeví nový člověk a začne to narušovat. Čemu se lidi diví? Dětem se to nelíbí. Nechtějí, aby jim ten nový říkal, co mají dělat. Každému vadí, když ho někdo kárá, obzvlášť když je to někdo cizí, ne vlastní máma nebo táta.
ANNIE: Ze začátku jsem neměla Larryho ráda. Zvykla jsem si, že jsme s mámou samy. Nebyla jsem si jistá, jestli stojím o to, aby s námi byl celou dobu ještě někdo další. Melanie a Steven tu byli každý druhý týden, a to bylo prima. Larry se sice choval mile, jenže tu byl pořád. Proč jsem nemohla být jenom s mámou? Jakmile jsem ale začala trávit víc času s ním, jenom s ním, bez Stevena a Mel, zvykla jsem si na to.
MELANIE: Můžu ti říct, že nový partner tvého rodiče by si měl dát záležet na tom, aby se od začátku nechoval jako rodič a nesnažil se ti vykládat, co máš dělat. Děti jsou ochotné poslouchat, teprve když se všichni vzájemně víc poznají. Ale když se najednou někdo jen tak objeví a začne tě sekýrovat, půjde ti to logicky na nervy! Děti už rodiče mají. I když jsou rozvedení a nežijí spolu, pořád to jsou jejich rodiče.
Když Jann začala chodit s naším tátou, nesnažila se nám dělat mámu. Jednala s námi stejně jako s Annií, ale nepokoušela se naši mámu nahradit. Byla s ní zábava a bylo příjemné s ní trávit čas. Věděla, že Steven a já milujeme naši mámu, a nikdy o ní nemluvila ošklivě. Věděli jsme, že nás má ráda. To se pozná. A já taky věděla, že se k nám nechová hezky jen proto, že žije s naším tátou. A tak jsem si ji taky oblíbila.
STEVEN: Když se mi někdo, s kým máma chodila, nelíbil, pověděl jsem jí to. Říkal jsem si, že by to měla vědět.
MELANIE: Ale co kdyby na tom nezáleželo, Stevene? Moje kamarádka Kaitlyn nenávidí přítele své mámy, protože máma už s ní vůbec není. Ze začátku ho měla ráda, ale teď má pocit, že je máma radši s ním než s ní. A když o tom mámě něco řekla, té to bylo podle všeho jedno. Tak co bys dělal pak?
STEVEN: Asi bych to pověděl tátovi.
MELANIE: Co bys pověděl tátovi?
STEVEN: Asi bych mu řekl, že nejsem šťastný, protože máma se mnou moc není.
MELANIE: A choval by ses naštvaně?
STEVEN: Ne, snažil bych se zůstat v klidu.
MELANIE: Fakt?
STEVEN: Jo, protože kdybych byl opravdu rozčilený, táta by se rozčílil taky. A to by se mi nelíbilo. Ničemu by to nepomohlo. Ale bylo by asi lepší nejdřív si promluvit s mámou. Tak by věděla, jak se cítím, a mohli bychom na tom problému pracovat společně.
ANNIE: Někdy existuje důvod, proč nemáš nového partnera svého rodiče v oblibě. Otčím mojí nejlepší kamarádky Kelly jí řekl, že by ji měl radši, kdyby byla kluk. Myslel to vážně. Nedělal si legraci. Jednou šel na ryby a ona chtěla jít s ním. Ale on ji s sebou nevzal, protože je holka. Když domů donesl spoustu ryb, připadala si odstrčená a smutná.
Jedná se o ukázku z knihy Jak přežít, když se rodiče rozvádějí, kterou vydalo nakladatelství Portál.
Sourozenci Melanie, Annie a Steven Fordovi zažili to, co zažívá mnoho dětí – jejich rodiče se rozvedli. Ve své knize popisují, čím si prošli, co se naučili zvládnout a jak vnímali to, že se jejich rodiče rozešli. „Co mám dělat, když se rodiče hádají?“ „Co to znamená, když se rozvedou?“ „Jak to, že mi nedokážou říci, že se budou rozvádět?“ „Můžu to nějak zastavit?“ „Kde budu bydlet, co se mnou bude?“ „Táta si našel přítelkyni. Jak se k ní mám chovat?“ a podobné otázky se honí hlavou většině dětí, jejichž rodiče procházejí rozvodem. Melanie, Annie a Steven na ně dokážou odpovědět, protože to také zažili.
Knihu zapsala Jann Blackstone-Ford, mediátorka specializující se na rozvody a konflikty v nevlastních rodinách. Založila neziskovou organizaci Bonus Families, která se věnuje tématu komunikace mezi rozvedenými partnery a jejich novými rodinami. Sourozenci Melanie, Annie a Steven Fordovi žijí v Severní Karolíně.
Napsal/a: Melanie, Annie a Steven Fordovi
