Jako každý rok se pořádal sraz našeho rodu v malé vísce na Šumavě. Zatímco já se na tato tradiční setkání, moje sestřenice, jejich přírůstky a nově objevené příbuzné, těším, pro manžela je to noční můra…
Další rok jsme sraz z důvodu manželových obav z cestování s miminkem vynechali, ačkoli mě cesta tolik neodrazovala. Následující rok jsme už na sraz jeli, ovšem manžel tehdy vypadal, že ho za každé vyřčené slovo stihne nejmíň trest smrti a s nikým, včetně mě, nekomunikoval. Na přímé otázky odpovídal pouze jednoslovně. Sraz jsem si tudíž neužila, nicméně letos jsem přesto chtěla jet zase. Zvážili jsme několik variant:
a) manžel navrhl, že si vezme kolo, na které po příjezdu na místo srazu nasedne, a udělá si svůj vlastní program (a já jeho jednání nějak přijatelně vysvětlím…)
b) pojedu sama (nejsem dobrý řidič, je to pro mě daleko, navíc po cestách, které neznám, o dítěti uvázaném 3 hodiny vzadu v sedačce ani nemluvím…, pak si mezi naháněním dítěte po zahradě pěkně povykládám a zase pojedu domů)
c) manžel pojede (polovinu času, za který bych to byla schopná ujet já) a pokusí se nedat najevo, jak se mu sraz příčí
První vyřčená varianta mě přiváděla k šílenství. Jet na rodinný sraz v modelu „nefunkční rodina“ mě opravdu nelákalo. Variantu b) „svobodná matka“ podporovala moje mladá bezdětná kamarádka, sama pouze pasivní držitelka řidičského průkazu. Vybízela mě k emancipaci a brala se za manželskou (v tomto případě manželovu) volnost. Mně osobně představa bloudění po zapadlých okreskách, řvoucího dítě a neujetých kilometrů do cíle přiváděla skoro k slzám.
Nakonec jsme se těsně před odjezdem přiklonili k variantě „šťastná rodina , tj. c)“. Nicméně pocit křivdy zůstal na obou stranách. Já bohužel vůbec nemám pocit vítězství a dosažení svého, protože jsem si kdysi (asi naivně) myslela, že se manželovi sraz bude líbit, dokonce jsem snad očekávala i jisté nadšení. Program sestávající z naražení bečky, vína a grilování (což jindy manžel snáší velice dobře), jsem si i přes (možná právě pro…) manželovu předstíranou spokojenost užít nedokázala.
Neboť obdobné rodinné kvízy řešíme doma poměrně často, již dříve jsem měla možnost vyzkoušet i kombinaci variant a) a b). Míra mé emancipovanosti už bezpochyby vzrostla (z mého pohledu ovšem v podstatě nezáviděníhodně), obzvlášť když jsem musela uprostřed kopců řešit, kde vzít a jak nalít do manželova služebního vozu olej (a do toho ještě vesele prozpěvovat skákal pes). Manžel si zatím čistil hlavu šlapáním do pedálů v panenské přírodě, ničím nerušen, mimo signál. Tudíž ani netušil, že kdyby ještě trochu víc zabral, mohl se chlubit zdoláním 60 km v horském terénu v čase lepším než jeho doprovodný vůz.
Naše představy o trávení volného času se značně rozchází a teď na mateřské se to ještě umocnilo. Času je málo, a když už si někdo urve nějakou hodinku pro sebe, druhý v tu dobu hlídá. Pokud vyrážíme někam společně, tak většinou i s malým. Výběr možných aktivit je tak dopředu značně omezený. Navíc je manžel z práce lidí a společenských kontaktů více než nabažen, zatímco já mám, jak asi chápete, absťák. Když ještě z nemnoha známých eliminuje moje kamarádky s dětmi (neboť debaty o porodech a kočárcích ho nebaví), mám pocit, že okruhy našich zájmů se nemůžou nikdy protnout.
No, asi mi stejně nezbude nic jiného, než se s tím smířit, nemít přehnaná očekávání a v těchto momentech si povinně předříkat manželovy nepopiratelné klady, ale…
Znáte to taky? Má to řešení?
Napsal/a: Koko
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Tak to já mám opačnou zkušenost ten můj bude mít kyselý obličeje doma, ale na srazy to jezdí rád. Hlavně, když ví, že se bude moc vytáhnout jako skvělej otec a manžel a všechny tetky ho budou chválit a říkat jak skvěle jsem se vdala. A to samé by bylo na srazu maminek. Úpně si to umím představit. Nejprve bude dělat divadýlko, že se mu nikam nechce, ale nakonec vždycky jede a tak trochu se předvádí a je fakt, že se umí bavit s každým a o všem, jak s maminkama o dětech, tak s chlapama o autech a nebo něčem podobným. A já pak jen žasnu!:o/
Rwegi, určitě byl Libor, jako jediný mužskej (myslím jako jedinej dospělej) všemi maminkami opěvován, chválen a to se mu určitě i líbilo :o))) Nebo ne? Nebo odmítl předem se nezúčastnit podobných akcí? No ten můj by nikam asi nešel, mezi „báby“ jak říká..už mu vždy stačilo,když jsme se u známých v HK sešli 3 maminy a kupa dětí a on jedinej chlap :o)Měly jste vidět jeho „zábavné“ obličeje nudící se ho tatínka….
Ty Regi, to je výborná taktika – nejenom že nestačí remcat, ale ještě se cítí jako nepostradatelný chlap. Přesně podle toho přísloví, že muž je hlava rodiny a žena krkem, který jí otáčí :))).
Velice vtipně napsaný článek – i když vím, že to nebylo hlavním úmyslem :-))) Já tuhle vzala manžela na sraz nás matek, které chodíme s dětmi do sokola na cvičeníčko a hned v úvodu se zjistilo, že je to jediný muž, nepočítám-li malé chlapečky :-))) No, ze začátku jsem ho musela trochu pobízet – nasekej dříví, rozdělej oheň, opeč buřtíky, hlídej naše dítě, hlídej další děti, uhas oheň…. Prostě byl v jednom kole a nestihnul remcat :-)))
Nestěžoval si, jen byl pak trochu unavený :-))) Jsem zvědavá, jestli příští rok půjde zase :-)))
Helen, myslim, ze se ti to podarilo vystihnout, taky mi to pripada jako sobectvi.
Napad Ramiry se mi taky zamlouva, mozna by dalsi rok pak jel manzel s chuti………..
Akorat s tim vratit mu to na akci jeho rodiny bych nesouhlasila, myslim, ze nejsme maly deti, abychom si v manzelstvi delali naschvaly………
Koko, musím říct, že máš velice vtipný sloh:-), ikdyž situace, kterou popisuješ vůbec vtipná není, samozřejmě. Nechci rýpat do Tvého muže, ale připadá mi od něj neskutečně sobecké, že se nedokáže jednou za rok přemoci, aby Tobě udělal radost!! Pak mi připadá výborná rada Ramiry, šoupni mu děti a nakonec si takhle to víno a grilování užiješ ještě lépe než s nimi:-). Anebo jak říká Enží – vrátit mu to, aby viděl, jaké to je?
Každopádně jsi v právu a to nepíšu proto, že ženský na mateřský drží spolu:-).
Ten můj zase ví, že kdyby se bránil on budu se příště bránit já..takže nakonec neprotestuje a jde :o)
Já bych ho do ničeho nenutila. A vykašlala bych se i na mínění příbuzných a jela sama. Protože když mužského přinutím, bude otrávenej, já taky a oslava by byla zkažená. Takže bych mu šoupla děti, pokud bych nechtěla jet s nima, a huráá na rodinnej sraz.
mám pocit,že jsem ten článek psala sama!Nejsme my nakonec příbuzné?A mám pocit,že tady je opravdu každá rada drahá.
Občas to tak bývá-že prostě my se těšíme na sraz naší rodiny a manžel zas vůbec a zase je to naopak..když je sraz rodiny z jeho strany, tak zase se netěším já…naštěstí je to jen zřídka…
Ahoj, já tuto situaci taky znám, neboli respektive můj manžel, protože u nás je to naopak. Jedna manželova sestra se mnou vůbec nekomunikuje (dodnes nevím proč), se druhou si nemáme moc co říct. O tchýni už jsem tu několikrát psala, takže si asi dokážete udělat obrázek, o tom, jak já mám nerada rodiné oslavy. Zrovna v srpnu se jedna chystá, a musím si na to připravit nervy. Tak mi držte palce. Pokusím se to kvůli manželovi překousnout, i když někdy je to dost těžký.
Ahojky. Ono je to vážně těžké, příbuzní jsou lidé, které si člověk prostě nevybírá…takže Tvůj muž může sice jinak sršet humorem:) a být společenský, ale prostě mezi těmi, kteří mu „sednou“. Prostě je takový a nejde s tím nic dělat, není proto horší, ale ani lepší:) Jenže co teď s tím… Já bych za sebe navrhovala, jestli je to jednou začas a Ty o jeho účast stojíš, ať zatne zuby:) a pro jednou to vydrží… Možná to zní hloupě, ale připadá mi to třeba jako mytí nádobí. Také zrovna nemyju ráda, ale přežuju to:)
Pokud se týče rozdílných názorů na trávení volného času, tak navrhuju kompromis. Dřív jsme tohle slovo neměla zrovna ráda:), ale ho také používám. Času je vážně málo, proto (když to jen trochu jde) snažíme se ho trávit spolu..No, a pokud se týče navrhování způsobu trávení volného času, snažíme se to střídat, ani si to neuvědomuju, ale když tak o tom přemýšlím, asi je to vážně tak půl na půl…Je pravda, že nemáme malé děti (právě!:), takže můžeme i trošku improvizovat na poslední chvíli…Takže až Ti malý povyroste,může vyrážet:) s Vámi a tím se situace určitě trošku taky zlepší..Teď mě napadá:) Nebo také zhorší, budete plánovat ve třech a poradní hlasy všech by měly mít stejnou váhu:)
Ahoj Kicul, díky za reakci.
Momentálně jsme ve fázi, kdy manžel už o srazu nechce ani slyšet, což je na jednu stranu více než pochopitelné, neboť minulý týden mu náš debatní klub pěkně ukrojil pěkný kus i z toho mála, co naspí.
Poprvé manžel na sraz jel sice s obavami, nicméně neúčast nezvažoval. Poněvadž manžela považuju za člověka společenského a výřečného, nenapadlo mě, že by vůbec mohl nastat nějaký problém. Bohužel jsem netušila, jaké pocity v manželovi vyvolává už jen pojem rodinná oslava apod. (tady myslím nebyl problém na straně naší rodiny). Korunu tomu tehdy na onom „prvním“ srazu ale dali i naši, kteří si potykali s kdekým, na manžela ovšem nedošlo…
Taky mi bylo posléze dovysvětleno, že výřečný a vtipný může být manžel pouze za splnění několika specifických podmínek, které sraz (jak jinak) neskýtá, a jeho pravá tvář je tichý patron a morous. Ačkoli se s tímto vysvětlením nechci úplně smířit, něco pravdy na tom asi bude. Manžel holt když nemá náladu, tak ji nemá, bez ohledu na to, kde se zrovna nachází…
Kdykoli jsme posléze sraz probírali, před i po, bylo to jako v hře „najdi sto rozdílů“ (mezi manželem a ostatními).
Obávám se, že jsem svou úpornou snahou všechno rozebrat a vyříkat si, otrávila manžela nejmíň na deset srazů dopředu a rodinné sešlosti všeho druhu už nás děsí oba:-(
Ahoj Koko, tak to znám taky. Ale spíš z mé strany. Manžel sice taky moji rodinu, respektive některé členy, nemusí, ale celkem dobře se asimiluje a strpí rodinné sešlosti bez větší újmy. A to jsou podstatně častější, než vaše roční dýchánky:-)) Zato já mám horší schopnost asimilace a prostě taky na rodinných sešlostech manžela trpím. Ale snažím se to nedat na sobě znát. Myslím, že pro manžela by neměl být takový problém jednou za rok to překousnout a vydržet to. Ovšem tak, aby nedával ostatním najevo, jak mu to vadí. Nevím, jestli už jste to probírali, ale určitě pomůže, když konkrétně proberete, co nebo kdo mu vadí a pak to můžete i řešit. Konkrétní osobě se vyhnout. Manžel přece není malý kluk, aby si nedokázal najít aspoň jednoho parťáka a s ním tam tu dobu vydržet snesitelně.
Mobile Sliding Menu