Podle nejmenovaných pořadů vysílaných v pozdních nočních hodinách a inzertních výkřiků v časopisech pro dospělé by se mohlo zdát, že heslem moderní doby je experiment. K takovým netradičním experimentům patří čím dál tím častěji i tzv. swingers party…
Kdo a s kým?
Pokud se takto setkají jen dva páry, hovoří se spíše o satelitním vztahu. Swinging v pravém slova smyslu ale vyžaduje jistou masovost – nejlépe čtyři až osm párů. Ctitele této aktivity popisují zahraniční výzkumy jako osoby nejčastěji ve věku od 25 do 45 let. Mají přinejmenším střední, ale obvykle vyšší vzdělání a tomu odpovídají i jejich dobré majetkové poměry. Mívají zvýšenou potřebu autonomie při rozhodování. V terminologii asertivity by se řeklo „jsou sami sobě soudcem“. Brzy začínali se sexuálním životem. Ženy na rozdíl od mužů hodnotí své dětství jako nespokojené nebo dokonce nešťastné a mají problematický vztah k matce. Iniciátorem návštěvy klubu bývá častěji muž než žena. Pokud návrh na swinging učiní žena, bývá víceméně skrytý. Je podaný náznakem, tak, aby o věci „jako“ rozhodl muž. Jak již naznačeno, jde tu o lidi ze sociálního hlediska řádné, zdaleka ne jen o ateisty. Protestanti jsou v USA častěji zastoupeni než katolíci. Mimo swing party patří tito lidé i do řady vzorových sociálních skupin. Namátkou od národní gardy až po podpůrný spolek místní školy. Aktivita se týká spíše městského či příměstského obyvatelstva než venkovanů. V USA tento prožitek má 1-2 % občanů. Od ostatní populace se neodlišují zjevnými poruchami chování. Liší se výrazně zvýšenou úrovní sexuální potřeby. Typická bývá i nedirektivní, značně povolná, permisivní výchova v rodině. Méně často, ale přece lze objevit i vliv výchovy zcela opačné, zcela popírající sexualitu. Swing je pak odpovědí, chováním, jež vystihuje rčení „jedná jako utržený ze řetězu“, formou negativismu. Někdy je v takovém případě variantou pokus o jisté osobní „zúčtování“ s některým z rodičů nebo s oběma.
Všude ve světě kladou ctitelé swingingu velký důraz na zdraví. Ten alespoň v českých podmínkách nepostrádá prvek jisté naivity. Za „zdravotní průkaz“ bývá považován i fakt, že dotyčný je dárcem krve. O tom, co bylo potom, to však nic nevypovídá.