V ideálním případě by i po rozvodu měli být dítěti zachováni oba rodiče, o každém z nich by mělo mít dobré mínění. Oni by se měli snažit dítě poznávat a rozumět mu, objevovat jeho povahu, sklony, zájmy a své vychovatelské postoje a cíle formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte.
Střídavá výchova: Jedná se o soužití jednoho rodiče a dítěte, případně s více dětmi po určité časové období. Nejčastěji se jedná o období jednoho měsíce nebo dvou týdnů. Obvykle se dítě stěhuje z jednoho bytu do druhého. Možná je i varianta, že děti zůstávají v původním domově a střídají se rodiče.
Dítě potřebuje jeden domov
V ideálním případě by i po rozvodu měli být dítěti zachováni oba rodiče, o každém z nich by mělo mít dobré mínění. Oni by se měli snažit dítě poznávat a rozumět mu, objevovat jeho povahu, sklony, zájmy a své vychovatelské postoje a cíle formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte.
To jsou argumenty hovořící pro střídavou výchovu – ovšem současně je důležité, aby dítě mělo svůj domov se vším, co k tomu patří. V tom má střídavá péče svá úskalí a nebezpečí. Dítě poznává, že každý z rodičů má o způsobu výchovy své představy, i v dalších prostředích se každodenně setkává s rozličnými přístupy a ověřuje si, že výchovný vztah se různě utváří. Časté střídání onoho bezpečného, domácího prostředí je však pro něj a pro vytváření vzájemných vztahů s rodiči zatěžující. Odolnost vůči zátěži je přímo úměrná celkovému pozitivnímu ladění osobnosti, některým dětem proto změny nahánějí strach, vzbuzují v nich úzkost a starosti.
Dovedu si představit střídavou péči, při níž dítě zůstává ve stabilním prostředí, kde má řád, kde je systém a určité pevné hranice a v péči se u něj střídají rodiče. Stav, kdy si matky a otcové v pravidelných intervalech „sbalí“ své věci a docházejí za dítětem, je z hlediska synů a dcer podstatně šetrnější, v praxi je něco takového ochotno akceptovat naprosté minimum rodičů.
V 99 % případů, které řeším, se setkávám se vzájemnou nevraživostí, neuctivostí mezi bývalými partnery, s manipulací, s neochotou spolupracovat – obě strany přitom tvrdí, že všechno dělají jenom a jenom pro dítě. Skrytý či nevraživý vzájemný postoj partnerů rozbíhá kolotoč příčin a následků. Pokud mezi nimi vzrůstá pocit odosobnění, odtažitost a chlad, nepřátelskost až agrese a konfliktní situace se nedaří uspokojivě zvládat, přenáší se to na dítě, které se stává obětí. Takové prostředí střídavé výchově nesvědčí.
Střídavá výchova je změnou k lepšímu
Ze statistik je zcela zřejmé, že novela zákona o rodině, přinášející společnou a střídavou péči, není v soudní praxi naplňována. Její využívání nepřekračuje 3 % případů, v nichž se rozhoduje o svěření dětí po rozvodu. Důvodů, proč je tomu tak, je celá řada. Právní, sociologické, historické, psychologické…
Pro střídavou, případně společnou péči mluví skutečnost, že naprostá většina dětí chce být s oběma rodiči a nechtějí nic měnit. Výjimky bývají nejčastěji v případech, kdy jsou děti významně zataženy do konfliktu mezi rodiči, kdy jsou jedním z nich popouzeny vůči druhému.
Střídavá péče je nesporným pokrokem směřujícím k napravení právně neúnosné praxe. Je změnou k lepšímu, jak z hlediska zrovnoprávnění obou rodičů, tak zachování kontinuity výchovné péče a respektování potřeb dětí. Bohužel ji nelze použít ve všech případech. Je třeba pečlivě zhodnotit dosavadní vývoj rodiny, aktuální stav a možná rizika vývoje celé situace v budoucnosti. Klady této formy péče spočívají především v citové oblasti a zdravém vývoji dětí, zápory bývají v časové a ekonomické náročnosti. Střídavá nebo společná výchova klade též vysoké nároky na spolupráci rozvedených rodičů. Nefunguje v případech, kdy jeden či oba rodiče nadřazují své potřeby potřebám dětí.
O problematice neúplných rodin a rodin s nevlastními rodiči existuje velké množství publikací. Z mého pohledu psychologa, který pracuje více než 30 let s dětmi a jejich rodiči, by mělo jakékoli řešení vycházet z potřeb dětí, a to nejen aktuálních, ale především je potřeba předjímat i potřeby budoucí. Jen pro ilustraci: z tisíců výrazněji problematických adolescentů, se kterými jsem se ve své praxi setkal, jen asi pět nebo šest vyrůstalo v úplných funkčních rodinách. Pro děti každého věku je velmi důležité vidět před sebou otcovský vzor v nejrůznějších každodenních situacích, nejen v pečlivě zinscenovaných chvílích občasných víkendových setkání.
Napsal/a: Daniela Kramulová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Anonymní, pokud se ty děti stěhují dobrovolně a rády (jak píšeš), pak je střídavka super.
Jinak já chatu ani chalupu nemám a přesun každý víkend by mi vadil jak teď, tak před 30lety jako dítěti.
Pro ty co tu píšou hrůzách stěhování mezi rodiči a dvěma domovy. Asi nemáte chalupu nebo chatu, že? Jinak by jste tohle nemohli ani napsat. Jsme národ chatařů a chalupářů, většina z nás má dva domovy a stěhuje se dobrovolně a ráda, tak proč by to mělo vadit dětem.
Život rozhází každý rozchod rodičů, za to střídavka opravdu nemůže.
Střídavka má proti výlučné péči 3 velké výhody, které ocení zvláště děti:
1) Dítě neztrácí jednoho z rodičů
2) Uklidní vztahy mezi rodiči, žádný z rodičů nemá pocit nespravedlnosti a neškodí
3) Při střídavé péči se rodiče můžou dítěti ve „svém“ období více věnovat než při výlučné péči
Jsem jednoznačně zastánce střídavky (máme ji pro naše děti a funguje v podstatě bez problémů)
Osobně si myslím, že střídavá péče je možná dobrá pro některé rodiče, rozhodně ale ne pro děti. Mít takhle rozházený život, to musí být strašné.
Střídavá péče není vždy to nejlepší řešení. Stránky pro odpůrce direktivně nařizované střídavé péče. http://www.jedendomov.cz
To nechápu, já vždy myslela, že se k takovým věcem ,jako je právě agrese apod., přihlíží a v takovém případě se střídavá péče nenařizuje. A řekla jste to tedy u soudu, protože jestli to neví, tak se těžko rozhodnou jinak.
No jo, jenže co mám dělat já, když soud nařídil střídavou péči a exmanžel se plnáuje přestěhovat do Brna, když my bydlíme v Praze?
Holkám jsou 4,8,12 a 15 a rozhodně se mi nechce pouštět ty 2 mladší na měsíc k otci, je dost agresivní a navíc tak daleko? Ty dvě starší k němu nechtějí, protože nikdy nešel pro ránu daleko. Jenže co já s tím můžu dělat?
Myslím,že ne manžel-když jsem si ho brala byl rozvedený,platil alimenty,ale děti za ním nechtěli chodit,protože to maminka zakázala.Až byli větší a mohli jezdit na kole tak za tatínkem dojeli,ale vždy jen na peníze.Maminka jim nechce dát DEJ NÁM!Manželovi se to vůbec nelíbilo,protože když nechtěla,aby za ním děti chodily tak si je tedˇˇposílá pro peníze.(ale to bych vám musela napsat od začátku a to je na dlouhý článek).Zásadně jsem proti,ale každé manželství rozvedené k tomu přistupuje jinak.Přeji všem co budou tohle číst mějte krásný zbytek dne.
ANO. Myslím že dítě bude mít problémy praktického rázu, ale za té vleké výhody, že bude v trvalém styku s oběma rodiči. Raději mít oba rodiča a dva domovy, než jeden domov s jedným rodičem a druhého vidět jen občas. Dítě si to nedokáže uvědomit, ale podle psychologů když nemá před sebou vzor chování toho chybějícího rodiče, tak to pak ponese následky celým jeho životem. Myslím, že pokud o milují oba rodiče, tak nevidím nic špatného na tom, že bude mít dva domovy, dvě teplé místečka… naučí se lépe organizovat svůj čas, svoje potřeby atd a to může naopak zúročit do budoucna jako výhodu. Takže pokud rodiče bydlí kousek od sebe a mají ho oba rádi, tak ANO!!!
Opravdu zajímavý pohled na věc:-))) Bylo by možná užitečné dohadující se rodiče konfrontovat touto větou:-) ,,Jste ochotni se 1x za 14dní sbalit a přenést celý svůj život,všechny své věci na jiné místo ? A za dalších 14 dní zase zpět?“ Možná by jich spousta tu absurditu střídavé péče pochopila. Myslím,že daleko přijatelnější je varianta žít s jedním z rodičů a s druhým se vídat o víkendech,svátcích apod-ale nemuset měnit celý svůj život.
Střídavá péče mi přijde hodně přínosná pro dítě-protože má oba své rodiče stejnou měrou-ALE přijde mi natolik náročná na spolupráci rodičů,že bych řekla,že už by spolu Ti dva mohli normálně dál žít,když dokážou takto komunikovat. K
Je zajímavé, že rodiče namají zájem podstupovat stěhování k dítěti a zase se sbalit a přenechat místo druhému rodiči. Já sama si něco podobného vůbec nedokážu představit. Jak se asi cítí dítě, když musí mezi rodiči calandrovat, nemít své stálé místo, mít dva domovy. Nevidím na tom nic dobrého. Ano, na výchově by se měli podílet oba rodiče, ale aby se dítě stěhovalo neustále sem a tam? Podle mě pak dítě nemá domov nikde. Myslím, že to může docela dobře fungovat, dokud jsou děti malé a než začnou chodit do školy….. pak už vidím jen samé problémy. Je to hodně individuální, pokud to umožňují podmínky a rodiče jsou schopni se domluvit v zájmu dětí – pak říkám ano, ale ve většině případů je to nemožné.
dobry den.je my 38let a mam stridavou peci,a proc?proto ze muj byvali manzel je na vozicku a ma bohatou rodinu k tera udelala vse aby u soudu jejich syn vyhral aspon stridavou peci,me se to neliby a chtela bych aby dcera bydlela semnou.velky problem je v tom ze my byvali manzel vyhrozuje ze bych dceru stratila uplne.na koho bych se prosim mela obratit?porat te my.dekuji.
Mobile Sliding Menu