Rodina

Podstatný základ osobnosti dítěte je dán genetickou výbavou, další citovou výbavu a první návyky získává dítě v rodině. Vztahy vnímané v rodině si dítě ponese jako svou „výbavu“ celý život – přenese si je do svého života i manželství…Rodina má několik definicí: dle Jaroslava Řezáče je to „intimní vztahový systém, časoprostorově ohraničený a vyznačující se relativní trvalostí“.
Jozef Výrost definuje rodinu následovně: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny.“

Mně osobně se nejvíc líbí pohled Tomáše Nováka: „Rodina je základní sociální skupinou. Pateticky lze říci, že to je základ společnosti. Přesnějším a hezčím přirovnáním lze hovořit o rodině jako o základním sociálním inkubátoru, v něm se dítě připravuje na věci a okolnosti příští.“

Tradiční rodina, jak ji známe z minulosti, už funguje velmi osamoceně. Muž – živitel rodiny a žena na plný úvazek v domácnosti pečuje o děti, průměrný počet členů rodiny byl 5 osob, rodinný majetek dědil prvorozený syn a většinou vyplácel svou matku a sourozence, sňatky byly uzavírány především z majetkových důvodů a rodina plnila především ekonomickou funkci. Rodina svým členům neposkytovala žádnou větší citovou blízkost.

Vývoj rodiny zaznamenal v průběhu 19. století změny, které v mnoha aspektech přetrvávají dodnes. V klasické rodině začal být kladen důraz na mateřskou lásku a na přirozenou autoritu otce, svobodnou volbu partnera na základě lásky, rodina se začala více vyznačovat pevnými citovými vazbami a důrazem na své soukromí.

Moderní rodina 20. století také doznala změn, bohužel ne tak podporující rodinné hodnoty jako tomu bylo dříve, žena během dvacátého století získala značnou samostatnost – osobní, finanční, společenskou a mnoho žen již nepovažuje za nutné udržovat vztah s mužem kvůli dítěti (nebo dětem). Důsledkem zmíněné moderní rodiny vyroste generace, která nebude znát některé vzorce chování, protože je nemá kde odpozorovat, tito lidé často nedokáží řešit vlastní problémy, nejsou vedeni k úctě vůči partnerovi a hlavně – nejsou vedeni k odpovědné výchově dítěte.

Narušená nebo chybějící rodina může snadno dítě poškodit, omezuje totiž schopnost vytvářet a udržet kvalitní trvalý mezilidský vztah.
V posledních letech jakoby přestává platit jednota krve a biologických vazeb (samozřejmě to neplatí u všech a u každého).

Přiznávám, že jsem trochu konzervativní, rodinou pro mě vždy bylo, je a bude spojení: máma-táta-dítě. Z jazykového hlediska vnímám u slova rodina příbuznost se slovy rod, rodit, rodiče, tzn. přítomnost rodičů a jejich dítěte (dětí).

Pojem rodina by neměl podléhat žádným módním trendům.