Není pochyb o tom, že pokud máte dost peněz, znamená to vyšší životní úroveň nejen pro vás, ale i pro vaše děti. Mohly by navštěvovat lepší školu, používat tu nejmodernější výpočetní techniku, případně mít lepší zdravotní péči. Nedávné studie potvrzují, že pro dítě, jehož matka nebo otec jsou doma a nejsou s tím spokojení, je lepší, pokud rodiče chodí do práce.
Stejně tak je ale zjevné, že:
role rodičů je naprosto jedinečná, je to ten nejposvátnější životní úkol.
Spočívá v rozvíjení potenciálu mimořádných lidských bytostí, které jsou svěřeny do jejich péče. Existuje vůbec nějaká hodnota, která by převážila význam toho, že se rodiče dobře postarají o své děti (ve smyslu společenském, mentálním, duchovním i ekonomickém)?
Někdy přijdou chvíle, kdy bychom si přáli, aby to bylo možné. Rozhodneme se například dát dítě do jeslí, chceme věřit tomu, že je to dobré rozhodnutí, a tak tomu uvěříme. Pokud narazíme na někoho, kdo má k dětem správný přístup a je na ně hodný, snadno si začneme myslet, že je vhodný a kompetentní k tomu, aby s výchovou našeho dítěte pomáhal. Když si něco toužebně přejeme, snadno tomu i uvěříme. Funguje tak totiž proces racionalizace.
Ve skutečnosti je ale péče v jeslích ve většině případů zcela nedostatečná. Parafrázujme Urie Bronfenbrennera, odborníka na vývoj dítěte:
„Nikdo neudělá za peníze pro dítě to, co pro něho udělají rodiče zadarmo.“
Rodiče se tedy musí před tím, než se rozhodnou jít do zaměstnání, postarat především o své děti, o svoji rodinu. A pokud potřebují, aby jim s péčí o dítě někdo pomohl, měli by si velmi pečlivě vybrat, kdo to bude.Výběru pečovatele je třeba věnovat větší pozornost než koupi domu či nového auta: musíte prozkoumat minulost člověka, jemuž hodláte děti svěřit, jeho charakter a kompetentnost.
Dotyčná osoba musí také projít testem vaší intuice. Rodiče někdy prostě vycítí, zda se někdo o jejich děti dokáže postarat. S osobou, která o ně bude pečovat, potřebují navázat vztah, aby bylo jasné, co od ní očekávají a za co je odpovědná.
Dobrá víra je nedostatečná. Dobré úmysly nikdy nemohou nahradit chybný úsudek. Rodiče potřebují cítit důvěru, ale také se musí přesvědčit, že je oprávněná. U někoho nemají pochybnosti ohledně charakteru, ale vidí, že dotyčný prostě není kompetentní: chybějí mu znalosti i zkušenosti, a často si to navíc vůbec neuvědomuje. Další je zase odborně zcela na výši, ale má problém
s charakterem: je nedospělý, postrádá integritu, starostlivost a schopnost být zároveň laskavý a odvážný.
Dokonce i v případě, že všechno funguje, si všichni rodiče kladou stejnou otázku: „Jak často bychom měli v naší situaci tuto formu péče o dítě využívat?“
Dnes už jejich děti vyrostly a tento pár začíná vidět následky svého rozhodnutí. Děti k nim nemají vztah, vedou destruktivní způsob života a rodiče začínají propadat obavám. „Kdybychom mohli všechno vrátit,“ říkají, „byla by pro nás rodina na úplně prvním místě. Věnovali bychom se dětem – hlavně, když byly malé. Byla by to ta nejlepší investice.“
John Greenleaf White napsal:
Ze všech smutných slov, která může vyřknout jazyk nebo napsat pero, ta nejsmutnější jsou: „Kéž bych býval…“
Dvě hlavní věci jsou priorita a závazek: jasná představa o vizi a rozhodnutí podle této vize také žít. Pokud pro nás není rodina na prvním místě i v každodenním životě, pak se musíme pro odpovědi vrátit k návyku 2: skutečně máme jasno v tom, co je naše poslání?
* * *
Jedná se o ukázku z knihy 7 návyků spokojené rodiny, kterou vydalo nakladatelství Management Press.
Kniha Stephena R. Coveyho, mezinárodně uznávaného odborníka na vedení lidí, konzultanta, autora motivační literatury, charakterizuje 7 návyků, jež je třeba si osvojit, abychom jednali co možná nejefektivněji, a jež jsou základem pro vytvoření harmonické osobnosti, potažmo rodiny. Autor poukazuje na to, že rodina je – či by měla být – základním stavebním kamenem společnosti, a aby lidem přinášela to nejvyšší naplnění, je třeba dodržovat 7 návyků i při plnění rodinných či dalších mimopracovních „povinností“. Pomáhá rodinám osvojit si správné hodnoty a dává ponaučení, jak 7 návyků uplatňovat v nejrůznějších životních situacích.
Kniha 7 návyků spokojené rodiny je dobrá a užitečná četba nejen pro rodiče, ale i pedagogy a psychology. Obsahuje mnoho zajímavých životních příběhů, včetně návodů, jak problémy řešit, ať již jde o problémy dětí, rozvádějí-li se rodiče, vážné nemoci v rodině, o problémy dospívajících apod. Pozornost je věnována nesnázím, které mohou rodině způsobit, podlehne-li některý člen, zvláště děti, drogové a jiné závislosti.