Relativizace sexuality

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině

1121896_couple_by_a_tree_2Občas mívám dojem, že muži i ženy přisuzují ve svých vztazích přemrštěný význam sexualitě jako zdroji smyslu. I sexuální prožitky jsou nepochybně zdrojem smyslu. My lidé toužíme po extázi, po vytržení a odpoutání. Kdykoli něco takového prožíváme, jsme fascinováni a rosteme…

Oblastí, v níž lidé uskutečňovali něco z touhy přerůst sami sebe, bylo dřív náboženství se svým zaslíbením a svými slavnostními liturgickými bohoslužbami. V dnešní době náboženství ztrácí na významu, ale touha po vytržení zůstává. Také proto získávají na významu drogy a možná i sexualita.
Pro partnerské vztahy to zdaleka není jen pozitivum. Dnes se lidé asi mnohem více než dřív starají o uspokojivý, naplněný sexuální život; proti tomu nelze nic namítat. Když však sexualita získává ústřední význam jako zdroj fascinace a prožitku smyslu, jak to v dnešní době můžeme pozorovat, narůstá nebezpečí, že se od ní očekává příliš mnoho. Především to platí pro dlouhodobé vztahy, v nichž nelze žít v trvalém vytržení. Páry potřebují ještě něco dalšího, co je fascinuje, co je vytrhuje z hranic všednosti, čím jsou oba partneři společně okouzleni. Proto mi tak záleželo na tom, abych upozornil na existenci celého spektra možností, jak obohatit partnerský život a naplnit ho smyslem. Chci tím aspoň trochu relativizovat dnešní nadměrný důraz na sexuální složku partnerského života. Partneři, kteří jsou v hloubi duše spojeni společnými zájmy, se tím vzájemně inspirují i eroticky. A když časem erotika a sexualita ustoupí do pozadí, bude jejich společný život i nadále naplněn okouzlením.

Představy o budoucnosti

Uvedl jsem, co může partnerskému soužití dávat smysl a hloubku v přítomnosti. Nezapomeňme však na další důležitý aspekt – na pozitivní pohled do budoucnosti. Přítomnost může naplnit smyslem také přitažlivá perspektiva budoucnosti. Může přítomnost ozářit světlem, může ji dokonce učinit snesitelnou, když se zdá, že je právě k nesnesení.
V období zamilovanosti mají partneři sklon vidět budoucnost růžově, ale obvykle dost vágně a nekonkrétně. Potom přijdou zklamání a jim se může stát, že jsou opravdu zklamáni, „prokouknou realitu“ a všechny ty nejasné, zmatené pozitivní obrazy hodí přes palubu. Náhle je před nimi budoucnost, o níž nemají sebemenší představy, pro niž nemají žádné skutečné plány. Někteří pak začnou snít o pohádkovém princi nebo princezně, o něčem nebo někom, kdo to všechno rázem změní. Já mám na mysli představy budoucnosti v docela jiném smyslu. Žádné nerealistické vize, ale víceméně reálné představy, které přesto směřují nad realitu, jaká je teď a jak ji právě zakoušíme. Filozof Ernst Bloch (1990) mluvil v této souvislosti o „reálných utopiích“ – je to něco, co ještě není, ale je navrženo pro budoucnost a v budoucnu se má realizovat.
Co to konkrétně znamená? Znamená to, že lásku oživuje, když si zvykneme představovat si, jak by náš vztah mohl vypadat za tři roky, za pět let, nebo třeba i za deset let. Tím rozhodně nedoporučuji stavět si vzdušné zámky. Vždy jde o náš reálný vztah, o mě a o tebe. Jak bych s tebou mohl a chtěl – s ohledem na existující podmínky a okolnosti – žít za tři roky, za pět let? Kde budeme žít, jak budeme žít, jakou práci budu mít já a jakou ty, co bude s našimi dětmi, co nás bude zaměstnávat víc než teď, co méně? To znamená, že se ptáme: Kam směřuje má životní touha, co se týče mě osobně, i pokud jde o náš společný život? Co se ve mně hlásí ke slovu, co touží stát se skutečností? A jak by to mohlo konkrétně vypadat?
Nejde o útěk před skutečností, ale právě tak se musíme vyhnout rezignujícímu „realismu“. Jde o to, že saháme za hranice současné skutečnosti, abychom je rozšířili. Zase tu jde o „smysl pro možnosti“, o kterém jsme se již zmínili. Tedy žádné vytváření iluzí, ale přemýšlení o tom, co sice není, ale celkem dobře by mohlo být. V praxi může být dobré, když se svými představami o budoucnosti zabývá nejdřív každý partner sám pro sebe, než s nimi předstoupí před druhého. Ve společných rozhovorech pak vykrystalizují rozdílnosti představ obou partnerů i to, co mají společné. Pak mohou se zdůrazněním těch či oněch rysů vznikat společné reálné utopie, které páru otevírají perspektivy a zpřístupňují budoucnost.

Jedná se o ukázku z knihy Desatero trvalé lásky
vydal Portál, 2008

Napsal/a: Hans Jellouschek

Toto taky stojí za přečtení!

Tip na výlet: Výšlap na Pustevny k soše Radegasta

Jednu srpnovou sobotu jsme se s manželem Michalem, dcerkou Kristýnou a kamarádkou Monikou vydali na výlet do hor. Kristýnka s námi

Čtu dál →

Tip na výlet: Jestřebí hory a frankfurtská polévka

Jedno letní pondělí jsme chtěli využít krásného počasí a vyrazit někam do přírody. Našli jsme dvě dosud nezdolané rozhledny

Čtu dál →

Recenze: Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola

Ráda by vám představila knižní novinku autorky Petry Martiškové s názvem Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola, která

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist